Jak jsem mlátila Italy v nelegální tělocvičně
Když mě chytne fňukavá, vzpomínám na Neapol, na město, kde je všechno možné. Třeba to, aby se ze mě stala boxerka.
Jak se to stalo? No to vám chci právě povědět. Račte se usadit, jdu na to.
Když mě chytne fňukavá, vzpomínám na Neapol, na město, kde je všechno možné. Třeba to, aby se ze mě stala boxerka.
Jak se to stalo? No to vám chci právě povědět. Račte se usadit, jdu na to.
Dvě profesorky z Masarykovy univerzity vyrazily do slunné Neapole. Dostalo se jim milého přivítání, pěkného ubytování a prostěradla na přikrytí.
Když se druhý den ptaly po pořádné dece, divil se recepční: „Dámy jsou snad z nějaké tropické země, že je jim u nás zima?“
Dámy byly z tropického Česka a v noci div neumrzly. Tak jako já během zimy strávené v Neapoli.
Je mi pětadvacet. A protože narozky už byly, jsem technicky vzato blíž k třicítce než k dvacítce. V pátek jsem se vzbudila s bolestí žeber a zad, a když jsem to v práci řekla kolegyním, dozvěděla jsem se, že už bude jenom hůř.
Tyvole, to bude propadák! Dyť já nic neumim.
Nemám nic umět, je to impro.
Nojo, ale já neumím ty… principy! Co když to nepůjde?
Když to nepůjde, budeme improvizovat.
Na jednu holku se síťovkou a tuhým šamponem ale připadá tucet lidí, co odchází z obchoďáku s igelitkou nacpanou zbytečnostmi. A tucet blogerek, které je v tom svými články a vlogy podporují.
Co s tím?
„Prosim tě, co to neseš?“ ptá se mě drahej polovička.
Stojím ve dveřích a v ruce třímám pouzdro na kytaru. Takže očividně nesu…
„Kytaru,“ odpovídám.
„No to vidim. Ale kdes k ní přišla?“
„Nó, omylem na blešáku. Nekoukej tak na mě, fakt! Koupila jsem jí, protože jsem neměla jahody.“
„Miláčku, nepůjdeme na swingovej ples?“
„Vždyť to neumíme tancovat…“
„Nó, určitě jsou na to ňáký kurzy!“
A taky že jo. Je na nich legrando grando, pojďte si o nich počíst.
Včera jsem měla tři espressa. Ani jedno jsem nedopila.
Na všechny jsem se tvářila, jako by mě někdo kousnul do nohy a rovnou mi řekl, že jsem na jeho vkus moc tučná. Co jsem se vrátila z Neapole, prostě mi žádné kafe nechutná.
Nikdy nechoď po Neapoli sama v noci.
To mi říkali všichni. Měli radši říct: Nikdy nechoď po Neapoli sama v noci s třicetikilovým kufrem.
Roma – caput mundi. Město, do kterého vedou všechny cesty, mě v prosinci zvládlo dva dny hostit a nespadlo. Stojí za návštěvu v zimě? A co stihnete za dva dny?
Račte si počíst, provedu vás!