7 přenádherných vzpomínek z cest

7 přenádherných vzpomínek z cest


Lidičky, já bych někam jela!

Jenomže teď škudlím na Erasmus a letní školu v Bosně. Tím „škudlím“ chci říct „pokouším se hned neutratit všechno, co už jsem naškudlila“ – a že mi to moc nejde. Každopádně nějaké cestování teď nepřipadá v úvahu.

Nikdo mi ale nemůže zakázat vzpomínat na cesty, které už jsem podnikla. Když na ně myslím, z každé mi vyvstává nějaký silný moment. Právě o tyhle silné chvilky se s vámi chci podělit a budu moc ráda, když se na oplátku vy podělíte o ty svoje v komentářích. Pojďme na to!

Noční Budapešť a lázně Király

V únoru je v Budapešti asi tak, jak byste čekali: fujavo. S žumem jsme tam byli dva roky zpátky a k našemu nevelkému překvapení byla zima a mrholilo. Stejně jsme každý den nachodili fůru kilometrů a tohle krásné město nás ohromilo.

Pamatuju si, že jsme jeden den zakončili výšlapem k soše Svobody, která se tyčí nad Budapeští. Když jsme k ní dorazili, byla už tma, ale socha byla nasvícená a s ní i celá překrásná Budapešť.

Ne, tahle fotka není focená od sochy. A stejně je Budapešť krásná! 🙂

Poslední den v Budapešti jsme sotva vlekli svá bídná těla a já jsem si rozedřela prsty na nohou do krve. O to víc jsme si užili lázně Király – královské lázně. To je vám nádherné místo, které smrdí po síře, ale hřeje. U stropu se sráží pára a nechává po sobě modré čmárance.

Zdroj obrázku: travel.nine.com.au

Tip na počteníčko: článek Krásná je Budapešť (a zaplaťpámbu i nízkonákladová)

Krakovští holubi

Krakov je krásný, ale víc než jeho památky mi utkvěl Rynek Główny a holubi na něm. Jakýsi chlápek tam za pár zlotých prodával kelímek zrní, za které jsme si na chvíli koupili snad všechny polské holuby.

Holůůů!

Že je to fuj? Ale prosím vás. Popelka se taky neofrňovala.

Tip na počteníčko: článek Do Krakova na holuby

Východ slunce na Mallorce

Na Mallorce mi došlo, že když se dostanu k moři, automaticky od  něj očekávám, že mi dá východ slunce. A už neřeším, jestli jsem na východním pobřeží.

S kamarádkou Vendy jsme si tu přivstaly a vyrazily jsme na útesy ještě před východem slunce. Seděly jsme tam, pod námi metry prázdna a pak temnotemná voda, a mně bylo tak prima, že to ani nedokážu popsat. A když se objevilo sluníčko, vlastně na tom nezáleželo – ta chvíle byla krásná sama o sobě.

Vypadá tu moře blízko? Není! Spadnout dolů, bylo by po mně. Krásně děsivý pocit. 🙂

Tip na počteníčko: článek Mallorca: Jedna velká zatáčka. Ale krásná!

Zamčená zahrada v Kroměříži

Člověk nemusí vždycky ujet stovky kilometrů, aby něco zažil. Jeden z mých nejkrásnějších zážitků se odehrál ten večer, kdy nás se žumem zamkli v zahradě pod kroměřížským zámkem.

Bylo už po osmé a já trochu tušila, že bychom tam už neměli chodit, ale přesvědčila jsem žuma, že když je otevřeno, je to v pořádku. Vešli jsme a kolem nás jako by se zastavil čas. Všude byla zvířata – králíci, pávi, perličky,… Odpočívali na stromech, hopkali po louce a vůbec se nebáli, protože lidi byli pryč. A my jsme seděli na lavičce mezi vší tou nádherou a ani jsme nedutali.

Kroměřížský páv

Při odchodu jsme zjistili, že jsou všechny brány zamčené. A právě to z tohohle úžasného zážitku udělalo nezapomenutelný. Nakonec jsme se s odřenými břichy protáhli dírou v bráně, to pro mě bylo úžasné dobrodružství.

Hrozně se těším, až se letos do Kroměříže vrátím.

Tip na počteníčko: článek Kroměříž: čokoláda, živý kostel a zamčený park

Baseball v Binghamtonu a Atlantis v Kennedyho vesmírném centru

Do Ameriky jsem vlastně nikdy nechtěla. Vždycky mě lákaly spíš evropské země, ale žum mě zlanařil na americké léto na táboře. A ten tábor jsem taky neměla moc ráda.

Můj vztah ke Státům změnil až baseball. O jednom volném dni jsme si se žumem půjčili auto a vyrazili jsme do Binghamtonu, nejbližšího velkého města, kde jsem se poprvé setkala s opravdovou Amerikou. Byli tu všichni od malinkých po staré, byla tu líbací kamera, byli tu maskoti… A všechno bylo tak rodinné a plné radosti, že mě to zlomilo a já se do země za Velkou louží zamilovala.

Seznamte se: Buddy the Bee a Ballwinkle, maskoti B-Mets. Dnes už se ten tým jmenuje jinak a tihle dva jsou asi bez práce.

Tip na počteníčko: článek Pozdrav ze země baseballu

Druhý silný americký moment k mému překvapení nebyl Fantom Opery na Broadwayi, ale návštěva Kennedyho vesmírného centra. Místa, odkud startují americké raketoplány.

Vstupné je tam šíleně drahé, ale vyplatí se. V jednu chvíli vás postaví do místnosti, kde vám na zdi promítají příběh raketoplánu Atlantis. První „rakety“, která se měla vrátit – celá. A ve chvíli, kdy vás až po špičku nosu naplňuje obdiv k vědcům, kteří tenhle zázrak stvořili, se před vámi otevře stěna a tam je ONA. Atlantis. Opravdová. V tu chvíli jsem nemohla ani dýchat.

O čtyři roky mladší Barbora a žumíček

Bergamská bazilika zahalená do kadidla

Cestou z Milána jsme se na půl dne zastavili v kouzelném Bergamu. A tam jsme objevili jedno z nejmagičtějších míst vůbec. Baziliku, která byla asi právě po mši, a tak byla uvnitř celá zahalená do vůně kadila a oblak dýmu prokreslovaly paprsky italského slunce.

Bergamo a jeho přenádherná bazilika

Tip na počteníčko: Článek Milán: pizza, hřbitov, blešák, sladkosti

Sacre Coeur za tmy

Paříž jsem vždycky chtěla vidět – a viděla jsem ji letos díky ségře. Myslela jsem, že mě nejvíc oslní Opera Garnier, TA fantomova Opera. A ono ne. Ze všeho nejvíc mě nadchla katedrála Sacre Coeur.

Došly jsme k ní už za tmy (byl leden, takže tma přišla brzy). Uvnitř bylo jen pár lidí a osvětlená výzdoba se tajemně blýskala. A já jsem tam chodila kolem dokola s pusou pootevřenou úžasem. Úchvatné místo!

Zdroj obrázku: Pinterest

Tip na počteníčko: článek Paříž, město pod Seinou

Co nejúžasnějšího jste zažili na cestách vy?


Je libo Barboru do schránky?

Každý měsíc ti pošlu, co se tu událo nového. Neboj, nespamuju. 🙂

Přece si tenhle článek nenecháš pro sebe! Lajkuj, sdílej a posílej dál.
20

12 thoughts on “7 přenádherných vzpomínek z cest

  1. Já jsem toho v životě moc nenacestovala, byla jsem jen jednou v Irsku a teď v Anglii. Stále vzpomínám na jednu krásnou malou pláž u města Galway, kde se mi moc líbilo. Myslím, že ta nejkrásnější místa jsou teprve přede mnou (aspoň doufám 😀 )

  2. Moc pěkné zážitky z nádherných míst. Přemýšlím, co bych přidal za sebe: Snad noc strávenou pod rozzářenou hvězdnou oblohou na vrcholu krásné Fudžisan. Tajfun v Kjótu. Skalní amfiteátr v Gavarnie. Silné zemětřesení na Lefkadě. Maratón na té nejklasičtější trati z Marathonu do Athén. Skalní chrám v Helsinkách. Máš pravdu, vzpomínání na cesty je samo o sobě nejlevnější cestování :-).

  3. Překrásné zážitky ložené cestovatelky 🙂 Dostali mě ti holubi. Já si snad do toho Krakova pro zrní taky dojedu 🙂
    Sama pár podobných zážitků také mám. Asi nejúchvatnější věc, co jsem zažila, byla mlha v Norsku. Byli jsme na lodičce na vodě, mlha byla tak hustá, že jsme neviděli naprosto nic, a prosvěcovalo skrz ní slunce, takže to vypadalo, že jedeme tekutým stříbrem.
    Překrásný byl taky východ slunce v Normandii (jo, mlha tam byla taky); modromodrá říčka v Pyrenejích, u které jsme uvažovali, co do ní sypou; prastará, cihlová a (jak říkávám) mystická katedrála v Modeně, ze které mě museli táhnout pomalu násilím; mozaiky v Ravenně; město Bayonne a jeho úchvatný barevný kostel St. André; pohled ze slovinských dvoutisícovek; kropenaté střechy v Provence; bretaňské menhiry; mozaiky v jednom kostele v St. Malo, skrz které svítilo zapadající slunce (a ze které nás museli doopravdy vyhodit); zhlédnutí Malého Prince v kině ve Štrasburku s hromadou francouzských dětí, co se smály na těch nejmíň vhodných místech… no, není toho úplně málo, jak to tak vidím 🙂 A pak ještě spousta poměrně děsivých nebo velmi trapných historek, ze kterých se s uplývajícím časem staly mé oblíbené vtipné historky 🙂 No, už se nemůžu dočkat, až v létě zas někam vyrazím! 🙂

  4. Nejvíc mě pobavila kroměřížská zahrada. Kdysi jsem se tam taky vypadala na výlet, je tam moc hezky.

    Souhlasím, že Budapešť je nádherná. Byla jsem předloni a už vymýšlím, že bych si tam zase vyjela na prodloužený víkend. Teď ale budu řešit stěhování, takže peníze potečou do vybavení bytu, takže mám na nějakou dobu utrum podobně jako ty. 😀

    Do Krakova jsem se chtěla jet podívat už letos na vánoční trhy, ale bez auta je to se spojením mizérie. Jinak moje nejsilnější vzpomínka z cest je když mi na cestě ze Skotska ulétlo letadlo. To bylo pro 18letou holku dobré psycho. 😀

    1. Nevím, odkud startuješ, ale jestli z Brna, pak do Krakova jezdí PolskiBus – ceny mají v pohodě a člověk tam dojede za pár hodin. 🙂
      A to uletěné letadlo – z toho bych se sesypala. 😀 Jak se to stalo?

      1. Zácpa směrem na letiště (ale strašná!) a pak nás personál špatně poslal odbavit zavazadlo, takže mezitím zavřeli check in. Velmi poučná zkušenost. Takže když mi teď loni v létě nepřijel vlak ze švýcarského Curychu, na který jsem měla koupený lístek, protože spoj zrušili, a já zůstala v noci s kufry na nádraží, už jsem byla v klidu. 😀

        O PolskiBusu vím, ale měl v zimě příjezd do Krakova někdy navečer a odjezd ráno – moc bychom toho nestihli. A platit 2 noci ubytování se mi nechtělo. Tak jsme to otočili od přítele z Prahy do Drážďan.

  5. Krásné zážitky. 🙂 Nejhezčí vždycky jsou takové blbinky jako holubi, že? 😀
    Předloni jsem byla s kamarádkou v Benátkách. Z celého týdne se mi nejvíce do paměti zapsal oběd s Finy a bolavé nohy z bloudění Benátkami – měla jsem lodičky. 😀 😀 A jaká to byla hezká dovolená.

      1. Byla to pracovní dovolená, koncertovali jsme se sborem. Neměla jsem v kabelce dost prostoru brát si s sebou z hotelu něco na přezutí. Hotel nebyl přímo v Benátkách, ale v Jesolu. Pluli jsme lodí. Nastupování po šikmé úzké desce byla taky paráda. Myslela jsem, že skončím v moři. Naštěstí tam stal takový milý Ital a pomáhal nám. Ten tam hopkal v žabkách, má to dobře natrénované. 😀

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Líbí se ti u mě? Lajkni si mě a pošli #barborovépříběhy dál!