Barbora jako (nena)malovaná

Barbora jako (nena)malovaná

„Ne, nedívej se!“ naléhala jsem na spolužáka, když jsme se na bohemistickém výletě chystali ke spaní.

„A proooč?“

Protože nejsem namalovaná, proto!

Nakonec jsem se ale tomu divnému momentu nevyhnula – pokud jsme měli sdílet kout skautské základny, kde jsme spali, nešlo můj nahatý obličej schovat. Přesně tak jsem se fakt cítila: nahá. Odmalovaná Barbora, to byla hranice, přes kterou se nedostala drtivá většina mých kamarádů. Nenamalovaná nezvládnu nákup, vyjížďku na koloběžce ani procházku po městě. Prostě ne.

Proč je pro mě odmalovaný obličej takové tabu? Důvody jsou dva:

  • Moje pleť. Na čtyřiadvacetiletou stařenu dost pubertální pleť.
  • Zvyk. Jsem tak zvyklá vídat se v zrcadle namalovaná, že si odmalovaná přijdu… nijaká.

To máte tak: tmavé vlasy a světlé obočí = žádné obočí. Nenamalované oči = menší oči. #nomakeup = flekatý obličej. A se sebou nespokojená Barbora.

V poslední době se ale staly věci, které zamávaly mým životem. A tak jsem se na sebe jednou podívala do zrcadla a uviděla jsem holku, která se v letních vedrech snaží vypadat dokonale, a i tak je nespokojená, protože se jí leskne nos, na čele vykukuje pupínek a ty linky taky po osmi hodinách nejsou, co bejvaly.

Tak na sebe čučím do toho zrcadla a říkám si: jestli to stejně není úplně vončo… co to zkusit úplně bez make-upu? Šplíchla jsem na sebe trochu vody, a když se konečně objevila prapůvodní Barbora, rozhodla jsem se ji představit světu.

Dobře, přiznám se, trochu jsem podváděla. Zviditelnila jsem své obočí a řasy trochou permanentní barvy, abych nevypadala jako nelidské monstrum bez obočí. A neodpustila jsem si ždibec korektoru na to nejhorší.

Ale většina mě zůstala: nevýrazná očka, nerovnoměrně červené tváře, kruhy pod očima… prostě já.

Co jsem čekala? Otázky jako:

  • Je ti dobře?
  • Nevypadáš nějaká… přešlá?
  • Co se ti stalo?

A víte, co se stalo doopravdy? Vůbec nic. Dvě kolegyně nejistě konstatovaly, že vypadám jinak. Kdosi se mě zeptal, jestli nejsem unavená. To asi proto, že fakt jsem. To bylo prosímpěkně všechno.

Chápete to? Celý gympl se schovávám za šminky. Ubírám tolik času ze svého spánku. Nervuju se, aby výsledek ranního snažení neskončil na košili. A pak… vůbec nikoho neděsí, že jsem nenamalovaná.

Teď mám za sebou 2 nenamalované týdny a řekla jsem si, že vám o nich musím povědět. Protože možná taky přemýšlíte, co by se stalo, kdybyste se světu ukázali (v tomhle případě spíš ukázaly) „nahaté“ jako já. Chci vám vyspoilerovat, že vůbec nic.

Maximálně bude vypadat tak unavené, jak opravdu jste. Ale na to prý spíš než šminky pomáhá spánek, tak nevím.

Nebo máte jinou zkušenost? Šup s ní do komentáře a ahoj na Facebooku!

Tipy na další počteníčko

Přece si tenhle článek nenecháš pro sebe! Lajkuj, sdílej a posílej dál.
20

30 thoughts on “Barbora jako (nena)malovaná

  1. Bez make-upu nevycházím z bytu ani se smetím. Před kamarády se při přespávání neschovávám, ale to „Achhh…“ obvykle registruji až příliš dobře. Teď jsem otevírala pánovi dopoledne nenalíčená a on vycouval ze dveří se slovy, že se omlouvá, že mě ruší, když jsem nemocná. Akné se mi zhoršuje v závislosti na prostředí, když jsem na čistém vzduchu na horách, mám jakž takž normální pleť, zato ve stresu se mi tvoří hnusné cystické akné, kdy je pleť červená, bolavá a podebraná. Nejhorší jsou fleky a jizvičky, co zůstanou dlouho po zahojení. Bohužel nejen obličej, ale i výstřih, záda, před státnicemi i ruce a nohy. Stíny a řasenku nutně nepotřebuji, ale make-up mi prosím nebrat. 😀 Nějak nevidím důvod, proč se přemáhat a být pro okolí „nemocná“.

    1. Problémy s pletí, to je na dvě věci. Myslela jsem, že v „našem“ věku už je má člověk dávno za sebou. :/ A naprosto chápu, proč na make-up nedáš dopustit.

      1. Vidíš, já na něj v pubertě netrpěla. Akné se mi ve stávající podobě rozjelo až po vysazení hormonální antikoncepce před 3 lety, takže až po dvacítce. Léčit by to samozřejmě šlo, ale kortikoidy brát zbytečně nechci. Pořád doufám, že už se tělo KONEČNĚ vyčistí a já budu mít jednou pro vždy klid. 🙂

  2. Co se týká make-upu, bez podkladu se lesknu daleko míň, takže poslední rok používám korektor pod oči, obočí a řasenku, a tím to končí 🙂 . Je to velká změna, po odlíčení už nejsem žluto-zeleno-bílá 🙂

  3. Bez make-upu ti to sluší, rozhodně bez něj můžeš chodit bez obav! 🙂 Já jsem se nikdy moc nemalovala, vždycky jsme se jen snažila zakrýt nejhorší pupínky. Až když jsem začala chodit do práce a chtěla jsem vypadat trochu víc dospěle, začala jsem používat i řasenku a make-up na lepší zakrytí nedokonalostí. Mám taky hodně problematickou pleť, pořád mě trápí akné, i když mám pomalu třicítku na krku. Když jdu třeba do lesa, tak se nemaluju, často si vystačím je s korektorem. Myslím, že je smutný, když se ženy příliš stresují a vnímají make-up jako povinnost.

    1. Děkuju velice – co to dalo práce, než jsem si to uvědomila.! 🙂 Ale myslím, že v zimě bych si to nelajsla, to mívám horší pleť.
      Ono je to těžké – jak si na to zvykneš, začneš si sama připadat bez make-upu ošklivá.

  4. Já jsem zase spíš přírodní typ a k malování obličeje se spíš musím nutit takže mám spíš opačný problém nežli ty. Nejvíc jsem to ovšem pocítila nyní v práci, kdy jsem si změnila barvu vlasů a šla jeden den do práce nalíčená a světe div se všichni mi to chválili a říkali jak jsem jiná a hezká apod.
    Ovšem i tak tomu malování nedávám moc času, prostě mě to nebaví, na tohle asi nejsem správná ženská či co 😀 a tak je pro mě malování v podobě 5 minut doslova rekordní 😀

    1. Inu, v tom případě to máš prima nastavené. A můžeš si užít i takový ten wow efekt momentu, kdy se opravdicky namaluješ a všichni říkají: „No teda, ty jsi ale kočka!“ To se mně nestane, když to mám jako standard. 😀

  5. Vítej v klubu nenamalovaných! 🙂 Nikdy jsem ho vlastně neopustila, leda když jdu třeba do divadla nebo tak něco. A je to velmi komfortní 🙂 jenom s tím spánkem to pak člověk musí trochu pořešit, jinak se ty kruhy pod očima pěkně barví… máš ale každopádně odvahu, že jsi do toho šla. Je to takové ukázkové vystoupení z komfortní zóny a ta jsou vždycky těžká.

    1. Obrovsky těžká, to máš pravdu. A čekám, že mě to zas za čas chytne a řeknu si: „Propánajána, jak jsem mohla takhle běhat po světě?“ Nu, uvidíme.
      A kruhy pod očima mám od přírody a v poslední době tomu moc nepomáhám, aby zmizely, tak to nevypadá úplně fajn. 🙁

  6. Vím, jak se cítíš!
    Začátkem dubna jsem taky vyšla ven nahá. Šla jsem běhat jen v krátké běžecké sukni (má všité kraťásky) a sportovní podprsence! Brrr.
    Já vím, že tak některé holky cvičí naprosto běžně a že je sportovní podprsenka spíš takový krátký top. Ale… cítila jsem se fakt hrozně! :-O

    1. V té sukýnce se cítím nahatá i s tričkem – kdovíproč se mi furt vyhrnují ty kraťásky. A teda smekám, žes to zvládla. 🙂

  7. To nevím, jestli bych psychicky zvládla. Já se maluju dost malinko, make-up, pudr, řasenka a když se cítím fancy tak tvářenka navrch. Prostě trošku sjednodit barvu obličeje, zmírnit pihy (protože ty úplně nezakryje asi nic) a trochu zvýraznit oči. Ale tohle zmíněné minimum je moje hranice, jinak si nepřipadám prezentovatelná. Což asi taky není dobře. Samu sebe jsem přesvědčila, že jinak nejsem hezká.
    Není to fér, u chlapů tohle nikdo neřeší a kolikrát ti bídáci mají hezčí řasy, než já s řasenkou. 😀 😀 😀

    1. To je právě to, že samy sebe přesvědčíme o tom, že bez make-upu nejsme hezké. A vono houby.
      Akorát teda že by se mi teď pleť lepšila, to ani ne. 😀

  8. A já to dávám bez malování celý život… a v pohodě. 😀

    A kašli na namalovaný obličej, rozumní lidi řečí zcela jiné věci. 🙂

  9. Jako muž nepřidám své osobní praktické zkušenosti, jen své přesvědčení, že malování je jedním z nejpřeceňovanějších témat pro lámání hlavy, protože krása, která je podstatná, má sídlo mnohem hlouběji.

  10. To mi připomíná, když jsem si jednou před odchodem do práce lakovala nehty a stihla jsem jenom jednu ruku. A přesně jak píšeš, nic se nestalo. Nikdo si snad ani nevšiml, a pokud ano, nikdo to nekomentoval.
    Patřím teda k těm, co se mezi lidi malují, ale jen zlehka, pokaždé aspoň make-up, řasenku, obočí, z posledních dvou občas něco vynechám. Pořád si nenamalovaná přijdu hezčí, než ty zmalované nádhery, co potkávám ráno v tramvaji 😀 A i ty vypadáš pěkně, osobně bych ti zůstala zírat na vlasy.

  11. Čauky švestro, ty jsi byla vždycky krásná bez make-upu, ale vím jaký to je – mít akné a cítit se nesvá, však já se maluju každý den. Co ale musím uznat je to, že jsme se naučila chodit i bez něj, kéž bych si to mohla dovolit i do práce, to bohužel nejde 🙂 jen tak dál, pracuj na svém sebevědomí

    1. Díky za komentář, švestr. 🙂 Ty jsi krásné děvče, nemusíš se vůbec stydět vyjít bez make-upu. A ta pleť… pojďme doufat, že se to s věkem srovná. 😀

  12. Na fotke vyzeráš dobre. 🙂 A ja chodím skoro neustále bez mejkapu. Sem-tam použijem vrstvu a zapudrujem, Dám si riasenku a nevýrazný rúž. Ale to je málokedy. Najlepšie sa cítim nenamaľovaná. Okolie zatiaľ nedesím, takže to so mnou nebude až také strašné. 😀

  13. No.. uznávám. Teď jsme se pokusila na dovolené v Chorvatsku rezignovat na make-up. Je to krásný pocit. 🙂 Ale tedy, obdivuji tě. Ve měst, kde se pohybuji mezi známými, bych to zatím nedala. Jak říkáš.. obličej vypadá víc puberťácky, než by měl.. (Mimichodem.. skvělé přirovnání)

    1. Ono to není tak obdivuhodné – pořád potřebuju aspoň ten korektor, abych mohla vyjít ven. 🙂 Ale jen s chutí do toho, je to prima a šetří to fůru času. 🙂

  14. Já bych moc moc ráda chodila nenalíčená, neřešila rozmazanou řasenku a všechny podobný problémy. Bohužel jsem zrzka – obočí žádný a řasy úplně světlý.. a ten strach někam vyjít bez kousku make upu, se se mnou nese už od 7. třídy, kdy se mi spolužáci smáli, že vypadám jak “vyblitá”.. a tak to mám pořad v hlavě. Ale když se mi podaří jít ke kosmetičce a nechat si namalovat řasy a obočí, tak dokážu nějakým způsobem venku fungovat 🙂
    Za mě ale velký obdiv tobě, že to zvládáš – důležitý je, abychom se my se sebou cítili spokojeně 🙂

    1. S obočím a řasami mám podobný problém, mám je úplně světlé. Ale když si je jednou za 3 týdny nabarvím, je to ok. Nabarvit si je zabere tak 10 minut a člověk hned nevypadá, jako že žádné obočí nemá. 😀

  15. Vypadáš pořád dobře. Já to říkám furt, že dnešní doba je tak strašně ovlivněná. Jsme krásne i bez make upu. 🙂 v poslední době a ještě kord když jsou vedra se nemaluju vůbec a každej mi může víš co. 😀

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Líbí se ti u mě? Lajkni si mě a pošli #barborovépříběhy dál!