Žiju #barborovépříběhy. A taky čtu, píšu a koloběžím. Vždyť mě znáte.
Víte, jak poznáte, že je jaro? Ha, nevíte! Jistě že nevíte. Ale já vám to povím. Tak podivejte se… Řeknou vám to reklamy. „Jaro je tu – přezujte svou Toyotu!“ Varianta „léto je tu“ už brzy ve vašich rádiích. Cyklostezka je neprůjezdná. To je mi zajímavý – a v mínus deseti nebyla nikde ani noha! Vaši kamarádi se dojímají nad rozkvetlými stromy. A tvrdí, že je rozplakala alergie. To určitě! Z koček opadá půlka chlupů. Prý že na jaře kvetou kočičky….
Veeeeeelmi často se snažím tvářit jako úchvatně sofistikovaná bytost, která čte kvalitní literaturu, chová se jako dáma, hovoří vybraně a má přehled. A ve skutečnosti… …jsem já. Vedle bambilionu chyb mám bžilion „guilty pleasures“, které se ani malililinko neslučují s tím, jak bych chtěla působit. Co už, ven s nimi! Slovo bžilion Kolik je bžilion? Nemám tušení. Rozhodně víc než bambilion. High School Musical O kvalitách High School Musical se s vámi dohadovat nebudu. Já jenom vím, že když mi najede na YouTube,…
Na rovinu: jsem divná. Jsem ten typ člověka, kterého buď máte hrozně rádi, nebo ho nemůžete vystát. Dlouho jsem přemýšlela, čím to je, až jsem na to přišla: ve skutečnosti jsem muzikálová postava. Dobře, tohle měla být pointa článku, ke které jsme se měli propracovat. Ale my muzikálové postavy máme srdce na dlani a všechno vykecáme. Dovolte mi vám zazpívat něco povědět o tom, jak jsem na to přišla. Imrvérefurt tancuju a zpívám Na úvod by mezi námi mělo být…
Přátelé, toto je historický moment. Světlo světla spatřilo… *fanfára* první flekuvzdorné tričko! Esence barborovosti, všechny barvy a fleky světa na jednom místě, prostě dokonalost sama. Jak vznikalo a hlavně: jak k němu můžete přijít vy? Račte pokračovat ve čtení, hned vám to povím. Barbora návrhářkou Na samém začátku stála nabídka od Vyrobsitričko.cz. Jo, nabídka spolupráce, co bych to nepřiznala? Tahle mi totiž dávala smysl: můžu si vyrobit vlastní tričko pro sebe i pro vás a o celém procesu napsat to, co…
V sobotu mám narozeniny a brzy je bude mít i můj blog. Původně jsem to chtěla oslavit vtipným článkem, jenže… Jenže když jsem dneska přišla domů z práce a podívala jsem se do zrcadla, neviděla jsem v něm pěknou čtyřiadvacetiletou slečnu. Viděla jsem unavenou holku, která může být věkem kdekoliv mezi pětadvaceti a třiceti a která by spíš než slavit potřebovala aspoň jednou za čas spát sedm hodin v kuse. Holku, která věčně není spokojená sama se sebou a neustále má pocit, že není dost….
Janáčkovo divadlo se opravuje a prý ještě nějaký pátek bude. Jak to vyřešilo Národní divadlo Brno? A) Prostě na čas vyškrtlo z repertoáru opery a balety B) Využívá jen Mahenovo divadlo a Redutu a hraje všeho míň C) Hraje na výstavišti a v Lužánkách si postavilo cirkusový stan Cé je správně! A jak jsem se právě sama přesvědčila, je to geniální nápad. Vančurovo Rozmarné léto v šapitó, to už není činohra. To je teleport, který vás z promrzlých Lužánek přenese do líné…
V minulém díle (čti: u mě na Facebooku) jste viděli: Zjevně se vám to vcelku líbilo. Mně taky, jsem totiž královna Coby-kdyby. Hrozně ráda si představuju nesmysly, a tak jsem si vypředstavovala celý tenhle článek, který vám doporučuju strávit následujících 5 minut. Vzdělá vás to? Ne. Bude vás to bavit? No to si pište! Tak s chutí do toho. (A nezapomeňte mi do komentářů napsat pár vlastních coby-kdyby.) >> Kdybych dostala 10 korun pokaždé, když se mě někdo zeptá „Cos…
Nebudu jíst sladké. S tímhle předsevzetím jsem vkročila do roku 2018. Během prvního týdne jsem ho ale stihla přeformulovat na „Budu jíst míň sladkého“ a v téhle podobě jsem ho zvěčnila v článku Barborový rok 2017. Realita je ale taková: bez sladkého prostě nefunguju. A tak si říkám: Jak je možné, že ještě nevážím metrák? Nezávisle jsem analyzovala stav věcí a našla jsem hned 14 situací, kdy se ze sladkého (a čehokoliv jiného) netloustne. Račte se vzdělat. #1 Když to není sladké,…
Hrůzou se mi zježily vlasy. Zatnula jsem zuby v očekávání nejhoršího – nebylo pochyb o tom, že se to blíží. Pět vteřin do střetu. Dvě. Jedna. V tu chvíli jsem umřela. Mé poslední okamžiky na tomto světě vyplnilo objetí a dva polibky: na každou tvář jeden. Tak takhle si, vážení, představuju horor. Opravdický, ne ty slaboty v televizi. Patřím totiž mezi lidi, kteří si tuze moc cení svého osobního prostoru. Té své bubliny, do které jen tak někoho nepustí. Objetí od kamarádů –…
Čtu si článek, hlavu podepřenou rukou, a říkám si: Tady něco hrozně krásně voní! A pak mi to dojde: to voním já! Ze zápěstí stoupá moje vůně. Metaforicky i doslova. Namíchal mi ji pan Hassan z parfumerie Alchymista a flakonek nadepsal mým šťastným číslem 17. Díky němu mám vlastní parfém, kterého je na celém světě jedna jediná lahvička. Jo a taky díky žumovi. Po fiasku s tričkem s mou nejhorší fotkou se nečekaně vytasil s nejlepším dárkem na světě, s poukazem…