Neapolské podivnůstky

Neapolské podivnůstky

Každý vám řekne, že mají v Neapoli krásný dóm. Možná vám to časem řeknu i já… ale dnes není ten den! Dneska vám povím, jak strašlivě je Neapol divná.

Protože fakt je, mrkejte.

Jeden záchod bez ničeho, děkuji

Záchody tu nemají prkýnka. Nevím, co je to za nablblej nápad, a asi si nikdy nezvyknu. Vždyť ty mísy proboha mají díry na přidělání prkýnka! K čemu si Italové sakra myslí, že tam jsou?

Extrémně vtipné záchody jsou u nás ve škole. V jedné budově mají toalety oooobří okno s pěkným výhledem plným slunce (to tu nemá většina bytů), ale prkýnka, to ne. A toaletní papír taky ne. Nikoho to nevzrušuje, všichni si prostě nosí kapesníky a jsou s tím smíření.

Divnůstka obrazem: (polo)nelegální noční trh. Najdete tu všechno od rozbitých brýlí po nabíječky na deset let staré mobily.

Mensa occupata

Když jsme u těch toalet, zdaleka nejpodivnější záchody má tělocvična, kam chodím na box. Jenže tady to dává smysl. Vyslechněte příběh místa, kterému se říká Mensa occupata (Okupovaná menza).

Bývala to obyčejnská menza místní univerzity, která prošla rekonstrukcí za 4 miliony eur. Jenže po ní se už neotevřela. A tak si tu pár lidí řeklo: „Tak sakra co tohle je? Utopily se tu veřejné peníze, tak to tu musí patřit lidem!“ No a normálně to místo zabrali.

Divnost číslo 1: naše palestra (tělocvična). Divnost číslo 2: Barbora

Ne pro sebe. Pro lidi. Vaří tu levné obědy a provozují tělocvičnu, ve které můžete za 10 euro na měsíc (to je nějakých 250 korun) chodit na box, fitness, capoeiru… O provoz toho všeho se starají lidi, kteří to dělají z přesvědčení, a naše skromné příspěvky jdou jen na provoz a vybavení.

Proto tu záchody nesplachují a místo světla mají díry ve stropě.

Ukecané fronty

Jdete do obchodu, že koupíte jednu věc a do pěti minut jste venku. Jo, houby! Prodavač má mezi zákazníky známého.

„No né, ahooooj, Carlo, jak se máš?“

A Carlo povídá, jak se má. Povídá, povídá, povídá. Fronta roste, roste a roste. A nikdo se nerozčiluje. S prodavačem se totiž zná i Francesco a Vittoro a ostatní si milerádi popovídají jen tak nezávazně.

Tohle je prosímpěkně automat na trávu. Ta je tady tak nějak napůl legální.

Studenti nepracují, studenti sedí ve škole

Tady na jihu je obrovská nezaměstnanost. Představa pracujícího studenta je pro místní sci-fi, zvlášť pokud ten student nemá známého, který má známého, jestli chápete. Obecně se tedy nepočítá s tím, že by studenti pracovali.

A tak mají spoustu času vysedávat ve škole a doma nad čtením. Jednotlivé předměty se tu neučí jednou týdně jako u nás, ale dvakrát i třikrát. Častá je i halda čtení ke každému, protože proč ne, když na to studenti mají čas?

…a tahle ulice se fakt jmenuje Cisterna oleje

Kafe je základní životní potřeba

Jsou věci, které prostě nemůžou být ultradrahé, kupujeme je každý den. Chleba, mléko, máslo… A kafe. V Itálii kafe. Espresso tu koupíte i za 50 centů (nějakých 13 korun) a často narazíte na akce kafe + dobrota za euro nebo euro padesát.

Se spolubydlící chodíme každý den na zdravotní procházku, která končí kafíčkem a dobrotou. A teď si říkám, že si musím do února odvyknout, protože tohle by mě v Brně zruinovalo.

Čekáááám na signáááál…

„Snažil jsem se ti dovolat. Ty máš vybitý mobil?“

Ne, nemám. Ale ve velké části Neapole je mi mobil k ničemu, protože tu prostě není signál (o internetu ani nemluvím). Většina domů je stará jako Metuzalém, stěny mají tlusté jako průměrný hroch, a tak jen zajít do obchůdku často znamená zmizet na chvíli ze světa lidí, kterým se můžete dovolat.

Dá se tu sehnat české pivo! Za krásných 5 euro…

Lifehack na závěr

V úterý jsem se dozvěděla něco, co mi naprosto změnilo život. Bavila jsem se tu se spolužačkou o tom, co je tu dražší a co levnější než u nás.

Já: „Rozhodně máte dražší zmrzlinu, i když teda stojí za to.“

Ona: „No jo, ale v ceně máš dva kopečky a šlehačku.“

Já: „Cože? Jakou šlehačku?“

Ona: „To nevíš? To musíš vždycky říct, že chceš šlehačku, dostaneš ji zadarmo!“

Takže prosím vás, až pojedete do Neapole, chtějte zmrzlinu „con panna“, jo? Není zač.

Kde jste byli naposled vy? A co podivného jste tam potkali?

Žijte blaze a ahoj na Facebooku!

Barborové počteníčko, které se vám bude určo líbit

Přece si tenhle článek nenecháš pro sebe! Lajkuj, sdílej a posílej dál.
20

12 thoughts on “Neapolské podivnůstky

  1. Jedna z nejdivnější věcí v UK? Hranolky s fazolemi! Oni to fakt jedí a chutná jim to! Vůbec celá britská kuchyně je jedna velká divnost a nic úchvatného to není. Když se mě poprvé v jídelně ptali, jestli si dám k těstovinám hranolky, rýži nebo brambory, tak jsem na ně koukala fakt hodně nechápavě! 😀 Tady jsou prostě schopní zkombinovat nezkombinovatelné.
    Kromě jídla mají ve většině domů divná okna, nedají se celá otevřít, jako u nás, ale mají jen vrchní malou část, která je otevírací. Takže když si chce umýt okno někdo, kdo bydlí výš než v přízemí, musí si na to zavolat mycí službu s žebříkem. 😀
    A jejich vodovodní kohoutky, nesnáším dva oddělené kohoutky na teplou a studenou!

    1. Hranolky s — cožeprosím? 😀
      A ty kohoutky jsem taky nepochopila. Má to nějaký smysl? Nebo se prostě jen při mytí rukou rádi opaří? 😀

      1. Dřív prý měli bojlery s teplou vodou pod střechou a ta voda nebyla pitná, často se jim v tom třeba topili krysy, tak chtěli oddělit pitnou studenou vodu. Ale dnes už to žádný význam nemá, je to jen tradice…

  2. Ne, já bych na jihu žít opravdu nemohla 😀 Ten jejich bordel, to věčné maňána (jo, já vím, že to je zase Španělsko, ale když už házím do jednoho pytle, tak pořádně!), teď dokonce ukecané fronty… a díry ve stropě? No to prostě ne! Asi se radši začnu učit švédsky nebo nevím 😀

    1. Já jsem si taky myslela, že to na mě bude moc. Mám ráda pořádek, věci, které fungují, a lidi, kteří mě nechtějí objímat. Ale víš co? Ono to tu má svoje kouzlo, které nejde nemilovat. 🙂

  3. V Neapoli jsem nikdy nebyla, ale koukám, že je tam veselo. Docela mě něco i zarazilo, ale aspoň se tam nenudíš. Ráda se pak dozvím takové vtipné novinky ze světa 😀 Třeba ten automat na trávu? Jako vážně? 😀 A tak levný kafe? To bych na něj chodila tak 3x denně 😀 Jinak díky za lifehack. Kdybych tam náhodou jela, řeknu si o šlehačku 😀

    1. Už jsem vykoumala, jak to s tou trávou je! Ona je legální jen nějaká superslabá, která je dobrá v podstatě jen k tomu, aby člověk mohl říct, že měl trávu. 😀 Každopádně sehnat tu normální prý taky není problém. Stejně jako další věci.
      A kafe jsem se právě taky naučila pít podstatně víc než doma. Krásně ladí se sladkým. 🙂
      Jo a na tu šlehačku bacha, testuju to a ne ve všech cukrárnách je zadarmo. 😀

    1. Já bych asi neřekla zaostalá, mám to tu moc ráda na to, abych to hodnotila tak negativně. A bohužel jsem neviděla víc než Neapol a okruh kolem ní, tak nemůžu soudit – tak jako se asi nedá soudit podle pár dní kdysi dávno. 🙂

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Líbí se ti u mě? Lajkni si mě a pošli #barborovépříběhy dál!