Rozmarné léto: léto v zimě a divadlo v cirkuse

Rozmarné léto: léto v zimě a divadlo v cirkuse

Janáčkovo divadlo se opravuje a prý ještě nějaký pátek bude. Jak to vyřešilo Národní divadlo Brno? A) Prostě na čas vyškrtlo z repertoáru opery a balety B) Využívá jen Mahenovo divadlo a Redutu a hraje všeho míň C) Hraje na výstavišti a v Lužánkách si postavilo cirkusový stan Cé je správně! A jak jsem se právě sama přesvědčila, je to geniální nápad. Vančurovo Rozmarné léto v šapitó, to už není činohra. To je teleport, který vás z promrzlých Lužánek přenese do líné…

Rozbalit článek Rozbalit článek

Kdybych dostala 10 korun…

Kdybych dostala 10 korun…

V minulém díle (čti: u mě na Facebooku) jste viděli: Zjevně se vám to vcelku líbilo. Mně taky, jsem totiž královna Coby-kdyby. Hrozně ráda si představuju nesmysly, a tak jsem si vypředstavovala celý tenhle článek, který vám doporučuju strávit následujících 5 minut. Vzdělá vás to? Ne. Bude vás to bavit? No to si pište! Tak s chutí do toho. (A nezapomeňte mi do komentářů napsat pár vlastních coby-kdyby.) >> Kdybych dostala 10 korun pokaždé, když se mě někdo zeptá „Cos…

Rozbalit článek Rozbalit článek

14 důvodů, proč ještě nejsem plnotučná

14 důvodů, proč ještě nejsem plnotučná

Nebudu jíst sladké. S tímhle předsevzetím jsem vkročila do roku 2018. Během prvního týdne jsem ho ale stihla přeformulovat na „Budu jíst míň sladkého“ a v téhle podobě jsem ho zvěčnila v článku Barborový rok 2017. Realita je ale taková: bez sladkého prostě nefunguju. A tak si říkám: Jak je možné, že ještě nevážím metrák? Nezávisle jsem analyzovala stav věcí a našla jsem hned 14 situací, kdy se ze sladkého (a čehokoliv jiného) netloustne. Račte se vzdělat. #1 Když to není sladké,…

Rozbalit článek Rozbalit článek

Nesahej, neobjímej a hlavně mi nelez do bubliny

Nesahej, neobjímej a hlavně mi nelez do bubliny

Hrůzou se mi zježily vlasy. Zatnula jsem zuby v očekávání nejhoršího – nebylo pochyb o tom, že se to blíží. Pět vteřin do střetu. Dvě. Jedna. V tu chvíli jsem umřela. Mé poslední okamžiky na tomto světě vyplnilo objetí a dva polibky: na každou tvář jeden. Tak takhle si, vážení, představuju horor. Opravdický, ne ty slaboty v televizi. Patřím totiž mezi lidi, kteří si tuze moc cení svého osobního prostoru. Té své bubliny, do které jen tak někoho nepustí. Objetí od kamarádů –…

Rozbalit článek Rozbalit článek

Reportáž s vůní jasmínu

Reportáž s vůní jasmínu

Čtu si článek, hlavu podepřenou rukou, a říkám si: Tady něco hrozně krásně voní! A pak mi to dojde: to voním já! Ze zápěstí stoupá moje vůně. Metaforicky i doslova. Namíchal mi ji pan Hassan z parfumerie Alchymista a flakonek nadepsal mým šťastným číslem 17. Díky němu mám vlastní parfém, kterého je na celém světě jedna jediná lahvička. Jo a taky díky žumovi. Po fiasku s tričkem s mou nejhorší fotkou se nečekaně vytasil s nejlepším dárkem na světě, s poukazem…

Rozbalit článek Rozbalit článek

Na návštěvě v Televizních novinách

Na návštěvě v Televizních novinách

Je pátek, jedna hodina po poledni, a já zmateně pobíhám okolo nádraží na Smíchově. S otázkou „Prosím vás, odkud jezdí stopětka?“ připomínám Nemova tátu Merlina a jeho „Neviděli jste mého syna?“ A asi vypadám podobně vyděšeně. Po dalším bloudění na Barrandově se zpožděním dorazím na recepci v sídle televize Nova. Co tam dělám? Inu, pamatujete článek Offline Vánoce: Horor z markeťáckého prostředí? Díky vám, kdo jste mi dali hlasy ve vánoční soutěži na Blog.cz, jsem s touhle povídkou soutěž vyhrála a za odměnu se…

Rozbalit článek Rozbalit článek

Paříž, město pod Seinou

Paříž, město pod Seinou

Paříž vypadá… jako kopie Paříže v jiném městě. Tolikrát jste ji viděli na fotkách, na plakátech, ve filmech. A pak najednou stojíte před Eiffelovkou, prší, všude je bžilion lidí a vy si říkáte: „A kde je sluníčko? Kde jsou barety? Proč nemá každý pod paží bagetu?“ Paříž ve filmech, to je Paříž z jiného vesmíru, kde je všechno barevné a v pozadí zní harmonika. Ale víte co? I ta opravdová Paříž z našeho vesmíru je krásná. Pojďte, provedu vás! Objevujeme Montmartre z pidibytu Do Paříže…

Rozbalit článek Rozbalit článek

Dobrodružství peněženky Alenky

Dobrodružství peněženky Alenky

Na mém Facebooku (a v mém životě) se nedávno odehrálo drama: ztratila jsem peněženku. Spoiler: Už jsem ji našla. Byla v žumově skříni. Taky vám to přijde divné, najít peněženku po dvou dnech ve skříni, notabene ne ve své? Mně to divné přišlo. Tak jsem na peněženku uhodila a otevřeně jsem se jí zeptala, kde celou dobu byla. Chvilku se vykrucovala, ale pak mi řekla celý příběh, protože v našem vztahu není místo pro lži (a zjevně ani pro moc peněz). Takže kde…

Rozbalit článek Rozbalit článek

Barborový rok 2017

Barborový rok 2017

Heleďte, všimli jste si, že už je zas jiný rok? Chci říct: jasně, máte kalendář a viděli jste ohňostroje. Ale máte pocit, že je nový rok? Já ani trochu. Čím jsem starší, tím míň prožívám Vánoce, silvestr, prostě všechno. A bude hůř, zdá se! Ale když už se donutím přijmout fakt, že je další rok v tahu, říkám si, že byl prima. Dost jsem toho zažila – jasně, i něco špatného, ale hlavně fůru dobrého. Pojďme se na to mrknout! Žum…

Rozbalit článek Rozbalit článek

Milán: pizza, hřbitov, blešák, sladkosti

Milán: pizza, hřbitov, blešák, sladkosti

S žumem jsme vyrazili do Milána s jednou zásadní otázkou: Fakt je tak neskutečně, šíleně, srdcervoucně až děsivě drahé? Víte co? Ani ne. Jasně, není to Budapešť, kde nám stačila tisícovka na dvě noci v pěkném a romantickém pokojíku. Ale není to TAK zlé. Za ubytování jsme platili 3000 českých za tři noci (hostel, pokoj pro dva), letenky stály 800 pro každého. A jídlo? To jsme řešili tak nějak za pochodu a vlastně docela nízkonákladově. O tom, jak jsme přišli…

Rozbalit článek Rozbalit článek