Je tu: barborové tričko!

Je tu: barborové tričko!

Přátelé, toto je historický moment. Světlo světla spatřilo… *fanfára* první flekuvzdorné tričko! Esence barborovosti, všechny barvy a fleky světa na jednom místě, prostě dokonalost sama. Jak vznikalo a hlavně: jak k němu můžete přijít vy? Račte pokračovat ve čtení, hned vám to povím. Barbora návrhářkou Na samém začátku stála nabídka od Vyrobsitričko.cz. Jo, nabídka spolupráce, co bych to nepřiznala? Tahle mi totiž dávala smysl: můžu si vyrobit vlastní tričko pro sebe i pro vás a o celém procesu napsat to, co…

Rozbalit článek Rozbalit článek

Staronový Berlín

Staronový Berlín

Berlín je… život, který vyrůstá z trosek. Umění, které prokvetlo minulostí. Perfektní spojení toho, co bylo, s tím, co je a bude. Spolu se spolužačkou Míšou jsem do něj vyrazila primárně za další spolužačkou Lenkou, ale jak jsme ho společně objevovaly, byla jsem ohromená. Němci si totiž se svou minulostí poradili po svém. Budovy, na kterých se podepsala válka, doplnily moderní prvky, a ze zdi, která rozdělovala město na dvě, se stala galerie. Pojďte se se mnou projít po Berlíně, jak jsem…

Rozbalit článek Rozbalit článek

Jsme dost

Jsme dost

V sobotu mám narozeniny a brzy je bude mít i můj blog. Původně jsem to chtěla oslavit vtipným článkem, jenže… Jenže když jsem dneska přišla domů z práce a podívala jsem se do zrcadla, neviděla jsem v něm pěknou čtyřiadvacetiletou slečnu. Viděla jsem unavenou holku, která může být věkem kdekoliv mezi pětadvaceti a třiceti a která by spíš než slavit potřebovala aspoň jednou za čas spát sedm hodin v kuse. Holku, která věčně není spokojená sama se sebou a neustále má pocit, že není dost….

Rozbalit článek Rozbalit článek

Rozmarné léto: léto v zimě a divadlo v cirkuse

Rozmarné léto: léto v zimě a divadlo v cirkuse

Janáčkovo divadlo se opravuje a prý ještě nějaký pátek bude. Jak to vyřešilo Národní divadlo Brno? A) Prostě na čas vyškrtlo z repertoáru opery a balety B) Využívá jen Mahenovo divadlo a Redutu a hraje všeho míň C) Hraje na výstavišti a v Lužánkách si postavilo cirkusový stan Cé je správně! A jak jsem se právě sama přesvědčila, je to geniální nápad. Vančurovo Rozmarné léto v šapitó, to už není činohra. To je teleport, který vás z promrzlých Lužánek přenese do líné…

Rozbalit článek Rozbalit článek

Kdybych dostala 10 korun…

Kdybych dostala 10 korun…

V minulém díle (čti: u mě na Facebooku) jste viděli: Zjevně se vám to vcelku líbilo. Mně taky, jsem totiž královna Coby-kdyby. Hrozně ráda si představuju nesmysly, a tak jsem si vypředstavovala celý tenhle článek, který vám doporučuju strávit následujících 5 minut. Vzdělá vás to? Ne. Bude vás to bavit? No to si pište! Tak s chutí do toho. (A nezapomeňte mi do komentářů napsat pár vlastních coby-kdyby.) >> Kdybych dostala 10 korun pokaždé, když se mě někdo zeptá „Cos…

Rozbalit článek Rozbalit článek

14 důvodů, proč ještě nejsem plnotučná

14 důvodů, proč ještě nejsem plnotučná

Nebudu jíst sladké. S tímhle předsevzetím jsem vkročila do roku 2018. Během prvního týdne jsem ho ale stihla přeformulovat na „Budu jíst míň sladkého“ a v téhle podobě jsem ho zvěčnila v článku Barborový rok 2017. Realita je ale taková: bez sladkého prostě nefunguju. A tak si říkám: Jak je možné, že ještě nevážím metrák? Nezávisle jsem analyzovala stav věcí a našla jsem hned 14 situací, kdy se ze sladkého (a čehokoliv jiného) netloustne. Račte se vzdělat. #1 Když to není sladké,…

Rozbalit článek Rozbalit článek

Nesahej, neobjímej a hlavně mi nelez do bubliny

Nesahej, neobjímej a hlavně mi nelez do bubliny

Hrůzou se mi zježily vlasy. Zatnula jsem zuby v očekávání nejhoršího – nebylo pochyb o tom, že se to blíží. Pět vteřin do střetu. Dvě. Jedna. V tu chvíli jsem umřela. Mé poslední okamžiky na tomto světě vyplnilo objetí a dva polibky: na každou tvář jeden. Tak takhle si, vážení, představuju horor. Opravdický, ne ty slaboty v televizi. Patřím totiž mezi lidi, kteří si tuze moc cení svého osobního prostoru. Té své bubliny, do které jen tak někoho nepustí. Objetí od kamarádů –…

Rozbalit článek Rozbalit článek

Reportáž s vůní jasmínu

Reportáž s vůní jasmínu

Čtu si článek, hlavu podepřenou rukou, a říkám si: Tady něco hrozně krásně voní! A pak mi to dojde: to voním já! Ze zápěstí stoupá moje vůně. Metaforicky i doslova. Namíchal mi ji pan Hassan z parfumerie Alchymista a flakonek nadepsal mým šťastným číslem 17. Díky němu mám vlastní parfém, kterého je na celém světě jedna jediná lahvička. Jo a taky díky žumovi. Po fiasku s tričkem s mou nejhorší fotkou se nečekaně vytasil s nejlepším dárkem na světě, s poukazem…

Rozbalit článek Rozbalit článek

Na návštěvě v Televizních novinách

Na návštěvě v Televizních novinách

Je pátek, jedna hodina po poledni, a já zmateně pobíhám okolo nádraží na Smíchově. S otázkou „Prosím vás, odkud jezdí stopětka?“ připomínám Nemova tátu Merlina a jeho „Neviděli jste mého syna?“ A asi vypadám podobně vyděšeně. Po dalším bloudění na Barrandově se zpožděním dorazím na recepci v sídle televize Nova. Co tam dělám? Inu, pamatujete článek Offline Vánoce: Horor z markeťáckého prostředí? Díky vám, kdo jste mi dali hlasy ve vánoční soutěži na Blog.cz, jsem s touhle povídkou soutěž vyhrála a za odměnu se…

Rozbalit článek Rozbalit článek

Paříž, město pod Seinou

Paříž, město pod Seinou

Paříž vypadá… jako kopie Paříže v jiném městě. Tolikrát jste ji viděli na fotkách, na plakátech, ve filmech. A pak najednou stojíte před Eiffelovkou, prší, všude je bžilion lidí a vy si říkáte: „A kde je sluníčko? Kde jsou barety? Proč nemá každý pod paží bagetu?“ Paříž ve filmech, to je Paříž z jiného vesmíru, kde je všechno barevné a v pozadí zní harmonika. Ale víte co? I ta opravdová Paříž z našeho vesmíru je krásná. Pojďte, provedu vás! Objevujeme Montmartre z pidibytu Do Paříže…

Rozbalit článek Rozbalit článek