Staronový Berlín
Berlín je… život, který vyrůstá z trosek. Umění, které prokvetlo minulostí. Perfektní spojení toho, co bylo, s tím, co je a bude.
Spolu se spolužačkou Míšou jsem do něj vyrazila primárně za další spolužačkou Lenkou, ale jak jsme ho společně objevovaly, byla jsem ohromená. Němci si totiž se svou minulostí poradili po svém. Budovy, na kterých se podepsala válka, doplnily moderní prvky, a ze zdi, která rozdělovala město na dvě, se stala galerie.
Pojďte se se mnou projít po Berlíně, jak jsem ho poznala minulý víkend!
Berlínská zeď: symbol svobody i kýč na klíče
Berlínská zeď nezmizela celá. Pořádný kus se jí táhne kolem řeky a zůstává tu jako připomínka minulosti i jako prostor pro umělce. Přesně tohle mě na Berlíně zaujalo – Němci si zřejmě dokážou přiznat vlastní historii a zároveň na ní stavět další život.
Odvrácená strana mince: z některých míst se stal tak trochu Disneyland a Berlínské zdi se to rozhodně nevyhnulo. V každém obchodu se suvenýry najdete nasprejovaný kus betonu, který se vydává za kus zdi. Kdyby ale všechny tyhle kousky poskládali dohromady, vznikla by zeď napříč celým Německem.
Nejzvláštnější muzeum a památník holocaustu
Kousek od Braniborské brány (a k ní se taky podíváme) je něco, co na první pohled vypadá jako hromada kvádrů. Jak ale přijdete blíž, zjistíte, že můžete vejít mezi ně a skoro se v nich utopit – postupně stoupají, až vás převyšují a vy zjišťujete, že stojíte uprostřed podivného lesa z kamene. Tohle zvláštní místo je památník holocaustu a v každém vyvolává trochu jiné asociace. Inu, přesně tak má umění fungovat, nemyslíte?
Podobně židovské muzeum je kus umění už svou architekturou. Procházíte po holých nakloněných chodbách, které samy o sobě působí zvláštním dojmem, a objevujete ne fakta, ale příběhy. Za sklem jsou poměrně běžné předměty – tady váza, tam snubní prstýnky – a u nich příběhy těch, kterým patřili. Muzeum tak přibližuje osudy židů za druhé světové války nejosobnější možnou formou.
Tenhle bod expozice jsem vám musela natočit – kvůli tomu zvuku. Deset tisíc kovových tváří tu symbolizuje nevinné oběti nacistického řádění. Když po nich přejdete, cinkají a rachtají, zní to skoro jako nářek. Sama jsem se na tenhle podivný chodník neodvážila vstoupit, tak podivný mi ten zvuk přišel.
Dva neobyčejné kostely
Zatímco operní budova mě k mému překvapení nezaujala (v Miláně, Paříži a Budapešti to rozhodně bylo jinak), v kostele sv. Hedviky Slezské kousek od ní jsem zůstala stát s otevřenou papulí. Co mě tak fascinovalo? Tenhle kříž.
Chvíli mi trvalo, než jsem se rozhodla, jestli je to kýč, nebo nádhera. Ale skončila jsem na nádheře. Co myslíte vy?
Podobně fascinující je Pamětní kostel císaře Viléma. Ten válku dost odnesl – a zůstal tak, jak byl, aby ji připomínal. Vedle něj vyrostla nová moderní věž, která ho doplňuje a zároveň nepopírá minulost.
Co ještě mají v Berlíně zajímavého?
Braniborskou bránu. Tu určitě nemusím představovat.
Budovu Reichstagu s touhle úchvatnou a úchvatně fotogenickou kupolí.
Berlínský dóm – podivně obrovitý chrám, kde se potkává zdobnost katolického kostela se sochami postav protestantství. Pod dómem jsou pohřbení němečtí panovníci.
Kde jste byli naposledy vy?
Nezapomeňte mrknout na mé další články v rubrice Pozdravy ze světa.
Je libo Barboru do schránky?
15 thoughts on “Staronový Berlín”
Tyjo, byznys s kousky zdi. To je trochu zvrácené. A hlavně – lidi vážně věří, že jsou to kousky zdi? 😀
Ten památník holocaustu si vybavuju z nějakého článku – vznikla jistá kontroverze, že lidi po těch kvádrech lezou a fotí si z nich stýlo selfíčka na Instagram, což je…nu, zvláštní, když si vezmeme v potaz, že to má připomínat holocaust.
Ty kovové tváře jsou děsivé! :O Asi bych na to taky nevkročila, bylo by mi z toho moc úzko.
A ten kříž je parádní 😀 já čekala, že spíš usoudíš, že je to kýč, to jsi mě překvapila. 😀
Nad tím jsem taky přemýšlela – vážně je někdo tak pitomý, aby si to koupil s tím, že je to opravdický kus Berlínské zdi? 😀
To jsem taky zaznamenala a takhle podané to zní jako hrozná neúcta, ale když tam jsi, zjistíš, že v Berlíně není umění (a ani tenhle památník) něco statického, co má budit úctu, ale něco, co žije spolu s městem a lidmi. A jako takový to selfíčkování docela snese… Nebo mě to vyloženě neuráželo.
Já jsem si taky nejdřív myslela, že mi to musí nutně přijít jako kýč. Ale ono to tam nějak pasovalo. 😀
Berlín je super, sám jsem tam byl cca 2 roky nazpátek a odnesl jsem si z toho poznatek, že se tam chci vrátit, nejlépe na delší dobu. Tak měsíc, dva. Nejvíce mě zaujal ten kostel vedle toho pamětního kostelu. Nebo to, že zrovna u brány se konala nějaká akce a tak celá 6 proudová silnice před Braniborskou bránou byla pouze pro pěší. Úžasný zážitek. 🙂
Myslíš ten moderní, modrý? Ten byl bohužel zrovna zavřený, když jsem tam byla já. Docela mě to mrzelo.
Díky za zajímavou procházku místy, kde jsem ještě nebyl. Berlín mám taky někde na dlouhém seznamu. Ale kde mám, sakra ten seznam? 🙂
Na seznamu seznamů? 🙂
😀 😀 😀 😀
V Berlíně jsme nikdy nebyla a ani by mě asi nenapadlo tam jet, nemám ráda velká moderní města plná davů lidí, ale tvůj článek ve mně probudil zájem. Mimochodem, ten kříž vypadá jako diskokoule 😀
Že vypadá? 😀 Ale je geniální!
No teda, tomu říkám smysluplné moderní umění! Les kamení i kovové obličeje, na které šlapeš… to je tak brilantní… je vidět, že se Němci s minulostí dokázali vyrovnat daleko líp než… no, apartně to smlčme, zkrátka než jiné národy 🙂
Vřelý dík za taktnost! 😀
Z Berlína máme podobné dojmy. Taky mě fascinovalo, jak se město vyrovnalo se svojí pohnutou minulostí. Já Berlín navštívila loni v zimě, bylo tehdy hodně sychravo a vlezlá zima, ale i tak to tam celé žilo.
Vida, to jsme vlastně měly stejné počasí – nám mrzlo a děsně foukalo. Ale bylo to skvělé! 🙂
Já byla naposledy v Londýně, ale nemůžu si pomoct, ten Berlín na mě působí hrozně děsivě nebo jak to říct. Už jen kvůli tomu chrastivému chodníku 😀 A nasprejované kousky betonu mě pobavily, to není možné, že si to někdo koupí 😀
LENN
Inu, chrastivý chodník asi měl působit děsivě, ale jinak je to bájo město. 😀 A ty kusy betonu… co k tomu říct. Nadšený turista koupí všechno. 😀