Veroničin pokoj vás uvězní ve vlastní hlavě

Veroničin pokoj vás uvězní ve vlastní hlavě

Barboro, vážně nám musíš říkat o všem, co jsi v divadle viděla?

Ale vůbec ne! O většině představení, která jsem viděla, se nedozvíte. Určitě ne o opeře a baletu. Nejspíš ne o činohře. Možná ani o muzikálu. Ale o tomhle vám říct musím.

Veroničin pokoj Národního divadla Brno je zážitek, o kterém se nemluví snadno – a stejně se o to pokusím. Protože vím, že byste si ho i vy měli prožít.

„Jako byste Veronice z oka vypadla!“

V klaustrofobním prostředí jediného pokoje se odehrává příběh, který je už od začátku podezřelý. Susan a Larry, mladý pár ve fázi „Co myslíš, už spolu chodíme?“, se ocitá v pokoji dávno zemřelé dívky, které je prý Susan nápadně podobná. Přivedli je sem manželé Mackeyovi, postarší zaměstnanci Veroničiny rodiny. Veronika – tak se totiž obyvatelka pokoje jmenovala.

zdroj: ndbrno.cz

Co po Susan chtějí? Posuďte sami, jestli moc: má sehrát roli Veroniky pro její nemocnou sestru Cecílii. Ta prý stojí na prahu smrti a psychicky se vrací do doby, kdy Veronika žila, tedy do padesátých let, a trápí se tím, že se na ni její sestra zlobí. Susan i přes Larryho protesty souhlasí – a pak se začnou dít věci.

Myslíte, že v pokoji straší? Ale prosím vás. To bychom z toho vyvázli lacino.

Vítejte v roce 1957

Když Susan navlékne Veroničiny šaty, ocitá se v roce 1957 – alespoň se tak k ní všichni chovají. Namísto podivínských manželů Mackeyových jsou tu Veroničini rodiče a jednají se Susan, jako by byla Veronika. Ta pro ně není dávno mrtvá dcera, ale živá bytost teď a tady, kterou je nutné držet pod zámkem.

Co zatím děláme my, diváci? Sedíme hrůzou zamáčknutí do sedačky a v hlavě nám to šrotuje: Copak všem přeskočilo? Došlo k posunu v čase? Je Susan doopravdy Veronika a svou moderní identitu si jen vybájila, nebo jsme se zbláznili i my? A Larry… kde je sakra Larry?

zdroj: ndbrno.cz

Sešup od bezstarostnosti k zhroucení

Víte, co na divadle a literatuře miluju? Ten pocit, když horečně přemýšlím, co za tím vším je, ale následující zvrat mi vyrazí dech. Přesně tenhle pocit vám dá Veroničin pokoj sežrat naněkolikrát a na samém konci cítíte, že v něm zůstanete navždy zavření jako pravá Veronika ve své hlavě.

Do velké míry za to můžou výkony obsazení, které vás připoutají k židli a zapomenou odvázat. Magdalena Tkačíková se od bezstarostnosti „normální holky“ propracuje k zoufalství tak bezvýchodnému, že z něj málem přeskočilo i mně. Naděje umírá poslední, ale i ta jednou umře – a po ní tu pořád zůstává Susanina zbytečná snaha vysvětlit sama sobě i svým věznitelům absurdnost celé situace. Bod zlomu a odevzdání je mrazivě opravdový a vy jako divák víte, že po něm už nemůže být dobře, ať už se Susan z Veroničina pokoje dostane, nebo ne.

zdroj: ndbrno.cz

Jakub Šafránek, Ivana Hloužková a Bedřich Výtisk jako Larry a manželé Mackeyovi (ano, říkejme jim pro naše účely tak) děsí pohotovostí a přesvědčivostí, s jakou přepínají mezi rolemi. Až je z nich člověku úzko – jakmile se jejich nové já objeví na scéně, zalapáte po dechu s očekáváním nejhoršího.

„Tohle bylo… strašný.“

A výsledek? Hučivé prázdno v hlavě diváka, které můžu vysvětlit jenom názorně. Takhle vypadal můj rozhovor s Lotte po představení. (Asi už tušíte, že do divadla chodím skoro vždycky s Lotte.)

Ticho. Čekáme na tramvaj a zíráme kamsi do pryč.

Lotte: „Tak řekni přece něco!“

Já: „Já bych ráda… Ale… to bylo…“

Lotte: „Strašný.

Já: „Jo.“

Tohle je pro mě znamení, že jsem viděla něco výjimečného: nemůžu o tom hned žvanit. Jestli chcete takové „něco“ zažít taky, určitě si na Veroničin pokoj zajděte. Nejbližší představení je 17. června a za vstupenky dáte směšně málo v porovnání s tím, co dostanete.

Na čem jste byli v poslední době vy? Napište mi do komentářů, ráda se inspiruju. Mě a Lotte čeká za dva týdny Věra a Così fan tutte, zvlášť na toho Mozarta se nemůžu dočkat. Jo, zase půjdeme do NdB. Řekla bych, že jsme s tím trapné, ale… oni jsou fakt nejlepší.

Tipy na další počteníčko


Je libo Barboru do schránky?

Každý měsíc ti pošlu, co se tu událo nového. Neboj, nespamuju. 🙂

Přece si tenhle článek nenecháš pro sebe! Lajkuj, sdílej a posílej dál.
20

11 thoughts on “Veroničin pokoj vás uvězní ve vlastní hlavě

  1. Já teď půjdu na Bítls, hrozně se těším. A byla jsem nedávno na Žítkovských bohyních, z těch jsem měla přesně stejné pocity, jako ty se Skleněným pokojem :/

    1. Myslíš Veroničin pokoj? 🙂 Ale Skleněný pokoj jsem taky chtěla vidět, i když nejsem úplně fanynka Městského.
      Bítls jsem viděla a jsou… fajn. Je to fajn strávený večer, ale to pro mě bylo všechno. Normální člověk asi nečeká nic víc a pak je nadšený. Pokud ale víš, co je dobrý muzikál, asi to na tebe zapůsobí dojmem „Pokusili jsme se do jednoho představení nacpat co nejvíc písniček, mrkejte!“ 😀
      Ale nechci dopředu tvrdit, že to nebude dobré. Jsem zvědavá, co na to řekneš. 🙂

  2. To zní… fakt hustě. Že bych si udělala výlet do Brna? 😀
    Já bohužel do divadla moc nechodím. Ráda bych to změnila, ale nějak se mi nedaří, vzhledem k tomu, kolik mám zájmů… 😀 Naposledy jsem viděla divadlo poezie na krajském Wolkrově prostějově. Jmenovalo se Už skoro dospívám. Bylo to perfektní. Celou dobu jsem hleděla a nechápala. Představení přesně vyjadřovalo myšlení dospívající dívky. Hubnutí, alkohol, kluci, do toho kontrastovaly dětské písničky a básničky… Vskutku výstižné!

    V únoru jsem byla na Statickém divadle na představení Útěk. Absurdní drama plné slovních hříček a humoru ušitého mi na míru. Účinkují naše milované lokální celebrity. Nakonec jsme byly i na after party. Co víc si přát. 😀

    1. Výlet do Brna rozhodně doporučuju nejen kvůli divadlu! 😀 Ale teda jestli něco stojí za tu cestu, jsou to právě představení NdB. Jasně, ne všechna, ale nověji zpracované opery nebo cokoliv v Redutě zpravidla stojí za to.

  3. Podobná psycho představení mám moc ráda, akorát na ně se mnou nechce nikdo chodit. 😀 Díky za další doporučení. Snad to ještě letos stihnu prubnout.

  4. Já už v divadle nebyla hrozně dlouho, měla bych se stydět 🙁 Teď jsem v Anglii a moc ráda bych někdy zkusila divadlo v angličtině, tak snad se mi to podaří.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Líbí se ti u mě? Lajkni si mě a pošli #barborovépříběhy dál!