Žjova, už je to doba, co jsem publikovala poslední článek! Mám teď všeho až nad hlavu: fůra práce, fůra školy a o víkendu s můžem výletujeme. Konečně jsme vyrazili za mou rodinou na „vánoční“ (jo, v únoru) návštěvu a taky jsme strávili valentýnský víkend v Budapešti.

Budapešť vám je TAK nádherná! Krásné památky, kouzelná atmosféra, legrační řeč a měna, se kterou si připadáte jako králové, i když kupujete jen rohlíky. Je to super místo, kde strávit prodloužený víkend, když chcete hodně vidět a neutratit majlant. My jsme to zvládli docela nízkonákladově.

Do Budapešti jezdí z Prahy i z Brna žlutý autobus (jakože Studet Agency, ovšemže), se kterým vyjde cesta ještě o drobet líp než vláčkem motoráčkem. Já mám jejich kartičku a ISIC k tomu, takže mě zpáteční jízdenka vyšla na nějakých šest stovek. Navíc se nám s mužem povedlo narazit na hrozně prima hostel. Byl takový rodinný, pokoje byly maličké, ale útulné, a člověk nebydlel s dvaceti dalšími lidmi. My jsme měli pokoj s manželskou postelí a za dvě noci jsme platili něco málo přes tisícovku. Ve forintech 12 000, takže jsem měla pocit, jako bych platila za týden v Hiltonu.

Každopádně jestli chcete sehnat slušné ubytování za pár (tisíc) forintů, projeďte booking.com. Často tam bývají různé akce a navíc člověk vidí i recenze hostelu/hotelu, takže se vyhnete hororové dovolené.

Kupováním nějaké dlouhodobější jízdenky na MHD se vůbec nestresujte. Po Budapešti je krásné chodit pěšky. My jsme za necelé tři dny nachodili asi 60 kilometrů, ale bylo to super. Člověk víc vidí, víc zažije – a na některá místa, jako třeba k soše Svobody, která se nad Budapeští tyčí, vás stejně nic nedoveze. Ona městská doprava v Budapešti beztak není tak suprčupr, jak by vám někdo mohl tvrdit. Já jsem se hrozně těšila na metro, protože to budapešťské je úžasně staré a podle některých krásné. No, stanice možná, ale vlaky pamatují ještě velkou vojnu.

Hlavní důvod, proč jsme vyrazili zrovna do Budapešti, bylo množství památek, zajímavostí a vůbec všeho možného. Budapešť si zamilujete, ať vás baví dávná historie, moderní dějiny, poflakování se v lázních nebo divadlo. My jsme obešli všechny památky, které člověk prostě MUSÍ vidět. Mezi ně patří třeba překrásná budova parlamentu, Svatoštěpánský chrám nebo nádherná Opera. Vyšlapali jsme na nejvyšší místo, kam se vůbec můžete v Budapešti vydrápat, a viděli jsme město za tmy, jak svítí milionem světel.

Pak jsme vyrazili za poznáním nedávné a dost děsivé historie. Na Andrassyho třídě, kousek od našeho hostelu, stojí Dům teroru. Je to dům, ve kterém sídlilo za války Gestapo a který vcelku plynule později převzala KGB. Obě organizace tu prováděly to samé: dost nevybíravým způsobem vyslýchaly a mučily své vězně. Ne, Dům teroru není místo, kde se vám bude líbit. Ale dost možná vás to jako mě přivede k myšlence, že je zvláštní, že heilovat na ulici nemůžeme, ale volit komunisty je dodneška úplně v pořádku.

Ale zas k něčemu příjemnějšímu. Kolegyně mi doporučila, ať si určitě dáme kus dobrého štrůdlu v Strudel Housu. A stálo to za to! First Strudel House of Pest je místo, kde si můžete vybrat z bambilionu štrůdlů a dát si pořádně do nosu. Jó, to byla snídaně! Člověk baští, pije horkou čokoládu a kouká, jak mistr pekař válí nové těsto. Tady se ale drobátko plácnete přes kapsu, sice nijak extra, ale možná vás překvapí, že v cenách v jídelníčku není započítaná daň.

Na lázně nám zbylo jen pár hodin. Bylo by ale na dvě věci jet do Budapešti a nenavštívit lázně. A tak jsem vyškrtala nejznámější lázeňské komplexy, které pro nás byly zbytečně velké, a za oba jsem rozhodla, že zkusíme lázně Király. Tyhle lázně jsou jedny z nejstarších a patří k menším, to nám ale nevadilo. Jako lázně jsou maličké i jejich ceny, studenty stojí časově neomezený vstup něco kolem 200 Kč.

Abych řekla pravdu, zařízení lázní (toalety, sprchy a tak) mě docela vyděsilo. Rozhodně neladilo s názvem – Király totiž znamená královské. Vypadalo to, že zařízení už něco pamatuje. Ne že by bylo špinavé, jen takové… no, neupravené. Ale lázně samy o sobě jsou prima. Mají celkem čtyři bazény, největší s příjemně teplou minerální vodou, další s ještě teplejší a zbylé dva ochlazovací. Ochlazovací bazénky jsou tam kvůli páře a sauně, které můžete se základní vstupenkou využít.

Návštěva v lázních byl super relax. Naplánovali jsme si ji na sobotní večer a dobře jsme udělali. Z dvoudenního chození po Budapešti jsme byli celí uondaní a promrzlí a teplá voda nám udělala dobře. Takže jestli do Budapešti vyrazíte, rozhodně na lázně nezapomeňte.

Za ty tři dny jsme vykoumali ještě pár věcí, které vám můžu poradit, jestli se do Budapešti vydáte.

Zaprvé: Všechno dobré není jen maďarské. My jsme úplnou náhodou narazili na skvělou americkou restauraci a oběd v ní jsme si pořádně užili. Byla americká se vším všudy – s americkým jídlem, americkou výzdobou i americkým pitím. Dokonce měli root beer! Dobře, nemám root beer ráda, ale co je američtější než zrovna tohle? Kdybyste tam chtěli podívat, ta restaurace se jmenuje se Sunny Diner a víc o ní najdete na Tripadvisoru.

Zadruhé: Jestli chcete stihnout slovutný budapešťsský trh, nenechávejte to na neděli. My jsme to udělali a… no, bylo zavřeno, samozřejmě. Kdo by to byl řekl.

Zatřetí: Choďte a objevujte. My jsme úplnou náhodou narazili na průchod mezi domy, ve kterém byl úža žůža bleší trh. Když jsme jím prošli, úplnou náhodou jsme objevili místo se spoustou herních automatů. Ne těch (ne)výherních, těch na blbnutí. S opravdickým pinballem a Prašť krtka.

Začtvrté: Přepočítávejte. Já vím, obyčejně se říká, že člověk nemá v zahraničí přepočítávat na koruny, ale tady to jinak nejde. Občas jsem si říkala „Nojo, ale to je dalších X set forintů navíc, to nejde.“ A pak mi došlo, že jsou to vlastně v přepočtu desetikoruny a že si zbytečně dělám vrásky.

A hlavně zapáté: Užijte si z Budapešti všechno, co vám přijde na oči.