Víte, co říká žum o mém zpěvu? „Baruško, zpíváš moc pěkně. Ale dlouho.“

Stejně by se dal shrnout i žumův vztah k jídlu jakéhokoliv tvaru, skupenství, vůně (atakdál): žum jí tuze pěkně, ale tuze mnoho. Kdybych měla vytvořit slovníkové heslo pro pro pojem žum, znělo by takhle:

Žumovo jedlictví má řadu kladů. Když vůbec nevím, jak přimět žuma, aby se uráčil na mě po týdnu, co jsme se neviděli, promluvit souvislou větou, zeptám se:

A tu se žum konečně rozpovídá. Jestli my se jednou vezmeme, tahle otázka bude klíčem ke spokojenému a dlouholetému manželství.

A další výhoda: žum zbaští prakticky cokoliv, co uvařím, a ještě si to pochvaluje. Což je óbr výhoda, protože já nejsem žádná velká kuchařka. Vlastně jsem na tom tak špatně, že moje sestra (která vaří dobře a ráda) prohlásila: „Tys dělala dort z pytlíku? Tak vona dělala dort z pytlíku! Ty nejsi moje sestra!“

Žum si nestěžuje. A narozdíl od sestry neprohlašuje, že nejsem jeho sestra (nebo něco jiného), což je bezesporu prima. Prostě poslušně zbaští všechno, co mu předložím. Vážím si toho o to víc, že on je zapřísáhlý masožravec, zatímco já býložravec, takže vařím jenom býlí (a sýry a tak).

Ovšem teď se dostáváme ke stinné stránce věci: žum si jídla často a rád „vylepšuje“. Třeba se vařím s nějakou omáčkou, hrdě svůj výtvor položím na stůl a žum… Žum pronese své „Baruško, máš to moc dobrý!“ a nakydá na to kečup. Próóóč?

Novinkou, která přišla s mým býložravectvím, je vylepšování jídel o klobásu nebo sekanou. To vypadá takhle: já uvařím něco pro býložravce a žum navrch praští dva obří kusy sekané. Je mu šumák, že to k sobě nepasuje, jemu prostě k čočce s rajčaty a tofu pasuje sekaná. Myslím, že by mu pasovala i k bábovce, kdybych ho upozornila, že v ní není maso. A aby završil vraždu mého výtvoru, praví: „Baruško, když budeš vařit takhle dobře, tak mi vůbec nebude vadit, že je to vegetariánský!“

No bodejť by vadilo, žejo.

Teď mě napadlo, že úplně všechno žum nesní, nemá totiž rád houby. Jednou jsem mu nabídla něco s hlívou a on mi na oplátku řekl, že jsem vegetariánská fašistka. Jo to milák, ten můj žum.

Co vy a vaši žumové/žínkyí? Jsou taky takoví miláci a jedlíci? Račte se podělit do komentářů, ať v tom nejsem sama.

A jestli jste tak ještě neučinili, lajkněte si mou facebookovou stránku Barborové příběhy. Každou sobotu tam potkáte nový článek a v průběhu týdne fůru veselých příběhů s žumem i bez něj.

Jo a tady máte fotku Kotěte, jak pózuje na obraz. Viděli jste snad Titanic, ne? No proto. Není zač.

Tak ahoj na Facebooku!