5 znamení, že jsem ve skutečnosti… muzikálová postava
Na rovinu: jsem divná.
Jsem ten typ člověka, kterého buď máte hrozně rádi, nebo ho nemůžete vystát. Dlouho jsem přemýšlela, čím to je, až jsem na to přišla: ve skutečnosti jsem muzikálová postava.
Dobře, tohle měla být pointa článku, ke které jsme se měli propracovat. Ale my muzikálové postavy máme srdce na dlani a všechno vykecáme.
Dovolte mi vám zazpívat něco povědět o tom, jak jsem na to přišla.
Imrvérefurt tancuju a zpívám
Na úvod by mezi námi mělo být jasno: já neumím tancovat a zpívat. A stejně… Zpívám ve sprše. Když vstávám. Když snídám (často se div nezadusím). Když jdu po ulici. Když si v práci vařím čaj. Když pracuju. Občas si to ani neuvědomuju, ale to už víte z mého Facebooku.
S tancováním to mám podobně. Stačí vidět West Side Story a vsaďte se, že do práce dokroužím piruetami a při čekání u tiskárny se pokusím o holubičku. Křivou.
Ach, jak jsem teatrální!
Žum by mohl vyprávět o tom, že mám někdy potřebu zaníceně deklamovat i největší pitominy a sebemenší zádrhel je v mém podání námět na muzikál telenovelu. A to nemluvím o tom, že mě rozbrečí i to, že dneska vypadám nějaká starší než včera.
Mluvím jazykem, kterému se snad ani nedá říkat čeština
České překlady muzikálů jsou někdy k popukání: jak se překladatel zoufale snaží vejít do hudby, sahá po prostředcích z nejknižnější češtiny i z nespisovné oblasti. Výsledek zní dost děsně… asi jako když mluvím já.
Za dobu, co studuju češtinu, jsem nasála kromě „své“ češtiny ze středních Čech i češtinu Brňáků, žuma (to jest ze severu Moravy) a tak vůbec. A to všechno kombinuju s podivně knižními prvky. Moje běžná věta zní asi takhle: „Ó ne, ten borec je dle mého úplnej pablb, to je obvious.“
Všichni musí vědět, co si myslím a cítím
Jsem přesně ten typ postavy, co se hned v prvních pěti vteřinách představení postaví doprostřed pódia a začne zpívat o svých pocitech. Bez ohledu na to, jestli to někoho zajímá. Hrozně ráda bych byla tajemná jako hrad v Karpatech, aby si diváci museli domýšlet, co vlastně prožívám… ale prostě taková nejsem. Všechno hned vyžvaním. Všem. Teď třeba vám. *pološílený smích*
Jsem v jednom kuse overdressed
Mám jen dva módy. Buď nosím lacláče a tričko s Pusheen, nebo jsem oblečená tak, že se kolegové ptají, kam jdu na schůzku. Ve čtvrtek dokonce jedna kolegyně prohlásila, že jsem „ňáká vymóděná“ (au!). Povedlo se mi být overdressed i na premiéře opery. A to už je výkon!
Co na to říct? V muzikálu by to nevadilo. V muzikálu nikdy nejste příliš (pěkně / extravagantně / výrazně) oblečení, jasné? A vůbec, svět potřebuje víc točivých sukní a výrazných bot.
Zásadní otázka života, vesmíru a vůbec
Zbývá jedna zásadní otázka. Vlastně dvě. Nebo tři.
Jaká postava jsem? Bohužel si myslím, že ne hlavní, na to jsem moc ztřeštěná. Asi jsem taková ta postava, která je v každé disneyovce, aby se měli diváci čemu smát.
Kdo mě bude hrát? (A můžu si vybrat?)
Jaký je to muzikál? Prosím, ať není český. Prosím, ať není od Michala Davida. Prosím!
Kam dál?
- Ke mně na Facebook, o tom žádná!
- Přečtěte si, jak se mi (ne)líbil muzikál Ples upírů. Spoiler: Ty překlady jsou děs.
- Mrkněte, jak prožívá běžný muzikálofil zkouškové.
Je libo Barboru do schránky?
22 thoughts on “5 znamení, že jsem ve skutečnosti… muzikálová postava”
Taky neumím být tajemná a svoje city hned všem vyžvaním 😀 Nějaké muzikály mám ráda, ale dost si vybírám. Hlavně nic od Michala Davida, jen to ne! xD
A které máš ráda? 🙂
Michal David, to je… temný bod českých muzikálů. Ne že by teda české muzikály jako takové byly něco výjimečného, ale jeho muzikály jsou výjimečně špatné. 😀
Když si tak čtu ty jednotlivé body, myslím, že muzikály a muzikálové soubory jsou přede mnou v naprostém bezpečí. A nejen ty davidovské :-).
Šťastný člověče! 😀
Zdravím Baruško,
takže jestli je tento seznam jasným znamením, že jsi muzikálovou postavou z muzikálové planety, musím z ní být asi taky, protože to co tu píšeš, dokonale do puntíku sedí i na mě 😀
To je klidně možné, pojďme o tom zazpívat srdceryvnou písničku! 😀
Mně se líbí, že jsi tak suprově praštěná a svá 🙂 Tvůj styl psaní se prostě nedá s nikým zaměnit. To s tím tancováním a zpíváním, i když to neumím, hodně dobře znám 😀
LENN
Jé, ani nevíš, jak mě tvůj komentář potěšil! Jdu si o tom zazpívat… 😀
Já myslím, že rozhodně jsi muzikálová postava. 😀 Taková ta, co bude zpívat nadšenou písničku, abych mohla vzápětí přijít já a všem vysvětlit, že všechno vlastně stojí za houby. 😀
Problém s tím být overdressed mám taky. Všichni se mě pořád ptají, jestli se vracím ze zkoušky, nebo něco. Ve škole mi říkají, že vypadám jako právnička, paní ředitelka, nebo dokonce paní prezidentka. Žhavá novinka je ozdoba na vánoční stromeček.
S teatrálností taky zápasím, eh…nejhorší asi je, že často věci teatrálně i prožívám….:D
Drahá Lotte, ty a já podle mě ukazujeme, že do tohoto světa prosákly minimálně dva typy muzikálových postav. Ty jsi taková občas pesimističtější Cosette a já jsem… well, asi Mozart. 😀
Myslím, že svět potřebuje praštěné a otevřené lidi, protože kdyby byli všichni nečitelné hrady v Karpatech jako někdo, tak by to byla docela nuda. Zdvořile by se na sebe usmívali, občas by řekli nějaký ten vtip a pak by šli domů depčit, jak to jde se světem z kopce.
PS: Myslím, že premiéře opery jsi byla oblečená adekvátně. To jen všichni ostatní se neuměli obléct! 🙂
Vida, to máš pravdu! Semtam nějaká ta karpatohradska postava je fajn, ale být takoví všichni, unudili bychom se. 🙂
Ak by som mala byť muzikálová postava, tak ten muzikál by bol asi brak. 😀 😀 Ale super článok. Pobavil. 🙂
Na muzikálech je krásné, že můžou někdy balancovat skoro až na hranici braku (teda některé). Takže toho bych se nebála, koneckonců třeba High School Musical tajně miluje spousta lidí. 😀
Ha, já věděla, že nás nespojuje jen stejné jméno! 😀 Také doma pořád hopsám a tančím, chodím v sukních a šatech (a to tak, že už na ně kolegové nereagují, ledaže bych vynesla do práce velkou večerní), razím heslo, že co na srdci, to na jazyku, a občas tvořím prapodivné věty. Ale který z muzikálů, inu, toť dilema. 😀
Třeba pocházíme ze stejného muzikálu! 😀 Teď tedy jen zjistit, jaký to je… Nějaké návrhy?
😀 moc pěkné.. taky si zpívám a dělám kraviny před zrcadlem.. možná jsem se měla dát na pěveckou kariéru 😀
RIGHT HERE RIGHT NOW
Chutě do toho, ještě není pozdě! 😀
Řekla bych, že mluvíme stejným jazykem, asi bychom si rozuměly 😀 Po letech života v Anglii a soužití s člověkem, s nímž máme spoustu společných hlášek a výrazů, jimž rozumíme pořádně jenom my, zjišťuju po návratu do Čech, že musím asi na normální lidi působit hodně podivně 😀 Česky už prostě normálně mluvit neumim.
Haha, na někoho, kdo žije v Anglii, máš naprosto dokonalou přezdívku! 😀
Skvělý a neobvyklý článek. Muzikálových postav by po světě mělo běhat víc 😉
Ach, to by jistě mělo! 😀