2× povídání o pepřáku
Žum mi před časem koupil pepřák. Říkala jsem mu, že ho nepotřebuju, ale trval na tom, že jo. Pro mé bezpečí, prý.
Tak já vám něco povím, žumové celého světa: pepřák je nebezpečný především té neškodné osobě, která ho nosí v kabelce. Když už ho v ní najde, může si s ním šeredně ublížit. Mně se to stalo dvakrát.
Zkouška: Pepřáky pepřákují!
Kolega mi poradil, ať si pepřák někdy vyzkouším, abych věděla, jak s ním zacházet. Tak jsme s žumem vyrazili kamsi dál od lidí, já jsem vytáhla pepřák a zkusila stříknout. Mimochodem, překvapilo mě, že je ten proud hrozně tenoučký, člověk asi musí dobře mířit, aby zasáhl to, co chce zasáhnout.
Po zkoušce jsem pepřák otřela do ubrousku a schovala do kapsy a brzy jsem ho pustila z hlavy. A cestou domů jsem si promnula oči. Nevěřili byste, co dokáže i to malilinko, co mi zůstalo na prstech, udělat! Pálilo to jako čert. Jestli teda čerti pálí. Co myslíte?
Žum jenom vrtěl hlavou, jak můžu být tak pitomá. Já jsem vrtěla hlavou s ním. Oči mi slzely a začalo mi téct z nosu, tak jsem vytáhla kapesník, že se vysmrkám. Najednou mě začal strašně, ale fakt strašlivě pálit nos. Kapesník, který jsem vytáhla, byl totiž TEN kapesník. Ten, do kterého jsem otřela pepřák.
Baruška si mutlá očička
Podruhé jsem se dostala s pepřákem do konfliktu na předávání Ceny děkana FF MU za nejlepší bakalářky a diplomky. Cenu dostaly dvě z mých spolužaček, tak jsem se přišla na předávání podívat. Po předávání holky napadlo, že bychom se mohly vyfotit, když jsme se tak pěkně přešly, a tak se domlouvaly s fotografem, kde a jak nás blejskne. Já jsem se zatím nudila, a tak jsem si v kapse hrála se zavíráním pepřáku. Otevřít – zavřít – otevřít – zavřít.
Když přišlo na focení, začalo mě hrozně pálit levé oko. Postupně rudlo a začalo slzet, takže jsem musela vypadat, že mě setkání se spolužačkami hluboce dojímá. Vůbec jsem nechápala, co se děje. Až pak mi došlo, že jsem si promnula oko tou samou rukou, kterou jsem si v kapse hrála s pepřákem.
Poučení? Těžko říct. Možná „Když jsi Barbora, může být pepřák nebezpečnější než všichni brněnští zloději dohromady.“
Co vy, nosíte u sebe pepřák? A použili jste ho někdy?
P. S. Už jste si lajkli Barborové příběhy na Facebooku? Vřele doporučuju, jestli nechcete, aby vám utekl příští článek. 🙂
13 thoughts on “2× povídání o pepřáku”
No vida, aspoň sis zkusila, že skutečně funguje. 😉
Jaj, umím si představit, že takhle by to dopadlo u mě pepřák nemám, ale kolikrát když jdu někde sama, tak mám vždy blbý pocit z kolemjdoucích chlapů, kteří vypadají podezřele FB stránku jsem lajkla, máš super články 🙂
[1]: Mea culpa, za zpoždění se moc omlouvám. :'( Ale těší mě, že v tobě mám tak nadšenou čtenářku!
Vďaka Bohu že ti Žum nedaroval niečo nebezpečnejšie, napríklad paralyzátor
Oh, nejspíš bych dopadla podobně. A to by pak byl proud nadávek
Já jsem ho dřív nosila v kabelce, ale potom mi došlo, že i kdyby mě někdo přepadl, nedokázala bych ho najít. Od té doby ho nosím jen když vím, že půjdu někam večer a sama. To ho mám v kapse. Nikdy jsem ho ale nepoužila, ani jsem to nezkoušela. Možná bych měla… ale i když tak čtu ten tvůj příběh, tak si tím zase až tak jistá nejsem.
[4]: Zaplať pámbu, to by bylo!
Jéééééé Koho mi to asi připomnělo.
[4]:Nicole, já asi potřebuju vidět Barborku s paralyzérem
[8]: Je až překvapivé, jak dobře může pepřák fungovat, co?
koukám, že nejsem jediný magor, co s tím neumí . Mě ho věnoval kdysi ex – už ani nevím kde ho dostal, možná od rodičů, ale to je jendo. Chtěl, abych ho nosila po kapsách, a když jsme takhle šli, tak prej, že to nestačí a musím mít prst připravený na pepřáku. Ok – rukou jsem v kamse sevřela daný přístroj a ukazovák dala pod jistící klapku přímo na spouštěcí tlačítko. Po chvlce zmáčkla .
[11]: Vida, koukám, že jsi podobně šikovná jako já. To ten tvůj pepřák nemá takové to bezpečnostní zavírání? Můj se musí nejdřív otočit, až pak jde zmáčknout.
[12]: Můj nee – má takovou příklopku nad tlačítkem, takže já rovnou zajela pod tu příklopku a pak to byla otázka několika málo minut, či spíše vteřin