Swingujeme (like it’s 1930)

Swingujeme (like it’s 1930)

„Miláčku, nepůjdeme na swingovej ples?“

„Vždyť to neumíme tancovat…“

„Nó, určitě jsou ňáký kurzy!“

A taky že jo. Do dne a hodiny jsem drahýmu polovičkovi nadšeně vykládala, že tu nějaké kurzy fakt jsou, jenom na šest týdnů, jenom za osm stovek, miláčku prosím prosím prosím prosím!

Co vám budu, neměl šanci na odpor (ale on neodporoval :)).

Na ten ples jsme vážně šli. A byl boží! 🙂

Teď máme za sebou první kurz lindy hop i jednu hodinu navazujícího. A je to legrando grando! Já jsem si prošla několika fázemi:

  • „Wooow, tohle mi jde! Jsem tanečnice!“
  • „Počkat, tohle mi úplně nejde.“
  • „Vůbec netuším, co se po mně chce.“
  • „É, to je šumák, stejně je to sranda!“

Největší legrandu (kromě tance samotného, to dá rozum) přináší střídání partnerů.

Já se třeba urputně snažím zapamatovat si jejich jména. Ze začátku to moc nešlo.

„Ahoj… ehm… Martine?“

„Já jsem Zdeněk, Báro.“

„Sakra!“

Pak jsem zaujala jasnou taktiku.

„Ahoj Mmmmm… heleď, já všem říkám Michale, protože tu těch Michalů je nějak hodně. Ale ty určitě Michal nejsi, takže třebaaaa… ahoj Davide?“

„Já jsem Michal.“

Potom jsem začala chlapce šokovat.

„Nazdar Dominiku!“

„Ježišmarja, jak si to pamatuješ?“

No a v novém kurzu zase oni mě.

„Ahoj, já jsem Bára.“

„Ahoj Barunko, pojď na mou hruď!“

Komické situace ale vznikají i při tanci…

Koneckonců něco už jste četli už na mém Facebooku.

Partner X: „Pět šest sedm ááá… teď půjdeme otočku, teď výměna… ty dopředu…“

Já: „Stačí mě navést, v pohodě.“

On: „…a otočku zpátky…“

Některé možná trochu děsím…

Partner Y: „Tyjo, ty jsi střela. Jsem tě slyšel přes půl sálu!“

S dalším tanečníkem.

Já: „Jupííí, bude se tancovat rychlejc!“

On: „Ježiš, kde bereš tu energii?“

Já: „Já nevíííím, já chci tancováááát.“

On: „Počkej, já tě unavím.“

A víte co? Čím víc takových situací, tím líp. Ono to totiž ve výsledku není o tom, jestli umíte všechny kroky bezchybně, ale jestli si to umíte užít. A mě to baví podstatně víc s těmi kluky, kteří sice občas něco spletou (tak jako já), ale je s nimi legrace.

Lindy hop dává pro legraci prostoru fůru. Tancujete, improvizujete, užíváte si to… a když to nejde, prostě se zasmějete, zastavíte se, najdete s partnerem společně rytmus a jede se dál.

PS: Kdyby vás to zajímalo, u nás v Brnečku chodíme na kurzy na Vlhkou do SwingWings. Doporučuje jedna z jedné Barbory.

13 thoughts on “Swingujeme (like it’s 1930)

  1. No, tak máme muže bych k jakémukoli tanci nedotlačila ani buldozérem :D. Jen jednou za rok na TolkienConu se vždy přidáme k lekci irských tanců. A to přitom on chodil do tanečních a já ne! 😀

  2. Swing je nejvíc boží! 🙂 Já chodila před lety ke Swing Wings na sólový lindy, protože jsem pořád doufala, že překecám partnera i k párovému a nechtěla jsem začít sama bez něj. Pak jsem partnera změnila a odstěhovala se z Brna, tak teď chodíme aspoň na bachatu, to je fajn náplast, která ale nic nemění na tom, že po swingu stále jedním okem pokukuji. Držím palce, ať nadšení vydrží. Moc vám to na plese slušelo!

  3. To je krásné! 🙂 Osobně mě zrovna swing neláká, ale tradiční standard a latinu miluju. V letošním školním roce jsme z mnoha různých důvodů vynechali, ale na podzim se rozhodně zase chystáme. Přece ty skoro nové taneční botky nezůstanou ležet ladem… tanci zdar! 🙂

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.