Kterak jsem si koupila kytaru, protože jsem neměla jahody

Kterak jsem si koupila kytaru, protože jsem neměla jahody

„Prosim tě, co to neseš?“ ptá se mě drahej polovička.

Stojím ve dveřích a v ruce třímám pouzdro na kytaru. Takže očividně nesu…

Kytaru,“ odpovídám.

„No to vidim. Ale proč? Dyť jsi teď jednu dostala.“

„Víš, jak jsi říkal, že by se hodilo mít dvě kytary?“ snažím se svůj nesmyslný nákup obhájit.

„To jsem neříkal. Kdes k ní přišla?

„Nó, omylem na blešáku. Nekoukej tak na mě, fakt! Koupila jsem jí, protože jsem neměla jahody.“

Bylo nebylo…

Šlapala jsem si to takhle jednou po Brně a koumala jsem, co budu v takový hezký den kutit. Drahej polovička měl práci, tak jsem se plánovala zabavit sama – a začala jsem na Zelňáku. Ne že bych měla v plánu něco kupovat, ráda jen tak procházím mezi stánky a očumuju. Jenže od jednoho stánku se ozvalo:

„Slečno, nechcete jahody? Za 20 korun půl kilečka.“

Ježiš. Chci. Nechci. Nevim. Cože? „Tak jo,“ říkám nahlas, a abych trochu očistila svoje svědomí, dodávám: „ale bez igeliťáku, jo?

Jenže s sebou vlastní pytlík nemám, a tak jahody v plastové vaničce (to jsem tomu s tím igeliťákem pomohla) beru do roky pokračuju v krasojízdě. Na Svoboďáku jsou totiž velikonoční trhy – a já miluju trhy.

A miluju i medovinu.

„Dobrý den, jednu horkou medovinu.“

„Jé, vy mi nesete jahody?

„Cože? Jo tohle,“ uvědomím si, že jahody třímám jako král zlaté jablko. „Ne tak docela… ale nabídněte si! Jsou ze Zelňáku, za čtyřicet korun kilo.“ Poslední větu jsem dodala asi jen proto, že mě znervózňuje nečekaný mezilidský kontakt. Extrovert-asociál, to jsem já.

Ale povedlo se nastartovat milý rozhovor o jahodách, vesmíru a vůbec. Co se jednomu nepřihodí kvůli blbejm jahodám, libuju si v duchu.

Pak jdu vrátit hrneček do vedlejšího stánku.

„Jé, ty jahody máte pro mě?“ ptá se paní ze stánku.

„É… ne, ale nabídněte si. Jsou ze Zelňáku, za čtyřicet korun kilo.

Tak se započal další rozhovor na jahodové téma. Znovu si v duchu pochvaluju sociální aspekt jahodách ve vaničce a pokračuju do Alfa pasáže. Tam je totiž blešák – a já miluju blešáky.

Očučuju hrnky, autíčka, pohledy a všechno možné, když mě osloví jedna prodávající:

Vy máte ale krásný jahody!

„Jé, děkuju,“ říkám už potřetí. Po vteřince nervózního přemýšlení znovu dodávám: „Jsou ze Zelňáku. Za čtyřicet korun kilo.

„Vážně? Tak heleďte, že bych vám dala za ně dvacku? Co? A vy si koupíte nový?“

„No jasně, tady ty jahody máte! Já mám stejně doma jiný. Ani nevím, proč jsem je koupila.“

Paní se culí na jahody, já se culím na konečně prázdnou ruku. Jahody plně využily svůj sociální potenciál a já jsem na blešáku nekoupila žádnou pitominu, jak mám ve zvyku. Dnešek je dobrý den.

V takovém rozpoložení narážím na pána, který prodává hodinky, mezi nimi krásné primky. Ty jsem vždycky chtěla a pán je má za fajn cenu, beru! Zatímco hledám peníze, vzniká ticho. Za normálních okolností by mi pán pochválil jahody, ale já už žádné nemám, a tak musím zasáhnout sama:

Máte pěknou kytaru,“ vypadne ze mě.

„Líbí se vám? To víte, to za tři stovky nekoupíte.“

„A za kolik jo?“

„No za tři stovky.“

A tak se to stalo. Dva týdny po tom, co jsem dostala svou první kytaru (na kterou neumím hrát) jsem si koupila druhou. Víte proč? Protože jsem neměla jahody. Kdybych je byla bývala měla, byla bych s kytarovým pánem zapředla jen neškodnou jahodovou diskuzi.

Slečinko, to za tři stovky nekoupíte!

Co vy a blešáky? A jakou největší koninu jste kdy přinesli domů?

Pište mi to přímo do komentářů… a nezapomeňte se zastavit i na Facebooku! 🙂

Další barborové počteníčko

Přece si tenhle článek nenecháš pro sebe! Lajkuj, sdílej a posílej dál.
20

20 thoughts on “Kterak jsem si koupila kytaru, protože jsem neměla jahody

  1. Z Thajskýho blešáku jsem v letadle propašovala do ČR pár házecích nožů a hvězdic 😀 a pak se mi moc líbil blešák Makedonii, ale už nevím, co jsme si koupili.

  2. Věta „za normálních okolností by mi pán pochválil jahody“ mě tedy opravdu dostala 😀 Je neuvěřitelné, co všechno zvládne vyvolat spontánní konverzaci. Každopádně až budeš své kytary někam přenášet, připrav se na nové kolo. Hudební nástroje jsou conversation starter číslo jedna 😀

  3. Jen co jsem četla o kytaře na Facebooku, už jsem tušila, že za tím bude pěkně zábavná historka. A taky že jo! 😀 Já jsem si z blešáku domů jednou donesla boty, které mi byly o dvě čísla menší.

    Jinak jahody ze Zelňáku jsou nejvíc. Moc mě překvapilo, že i v této roční době už je mají šťavnaté a mňam.

      1. Se mi ty boty tak moc líbily, až jsem na chvíli uvěřila, že se mi do nich noha zmenší. 😀 Tak z nich pak aspoň měla radost kamarádka.

  4. To je prima příhoda! 😀 Nojo, k čemu/ke komu člověk nepřijde i tou nejklikatější cestou. Aaa, dala bych si hned jahody. 😀 Musely vypadat fakt luxusně, když je všichni tak chválili, haha

  5. Na blešáky radši moc nechodím, protože kdo se má pak na všechny ty hudební nástroje pořád učit hrát? Je mi jasné, že bych při nejbližší příležitosti přinesl domů fanfrnoch a na ten se prý špatně shánějí noty :-).

    1. Tak jsem si pogúglila, co je fanfrnoch, a jsem v šoku, že to vážně existuje. Jestli nějaký někdy objevíš, rozhodně ho ber, noty nenoty! 🙂

  6. Přečetla jsem s otevřenou pusou. Neskutečné, jaké situace se někdy odehrají. Příště si taky koupím jahody, třeba díky nim propadnu králičí norou k Indiánům 😀

  7. Jó, blešáky… Dokud jsem žila v Praze, tak ten na Kolbence byl jasná volba. Ale i teď ráda vyrazím na rakouský flohmarkt, protože kromě klasického harampádí a tajných pokladů tam bývají i stánky s občerstvením. A ty jsou moje nejoblíbenější 🙂

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Líbí se ti u mě? Lajkni si mě a pošli #barborovépříběhy dál!