Čeština není jenom jedna. A Češi nemluví špatně česky
Být češtinář je občas peklo. V jednom kuse se mě někdo ptá na věci jako: „Hele, je tohle správně česky?“ nebo „My u nás říkáme ruksak místo batoh. Může se to?“ nebo ještě hůř „Prosim tě, von říká „kvůli tebe“ místo „kvůli tobě“. No že to není česky?„
Než se začnete ptát taky, mám pro všechny univerzální odpověď:
- Jestli to používáte, je to správně česky.
- Jo, může se to.
- A jo, je to česky.
Ono totiž neexistuje nic jako „správně česky“ nebo dokonce „špatně česky“. Špatně česky může mluvit cizinec, Čech ne. Protože co je čeština jiného než jazyk, kterým mluví Češi?
Spousta Čechů je přesvědčená, že mají patent na správnou češtinu. Čeština, to je to, jak mluvím já. A pak teda ještě spisovná čeština, o kterou se sice snažím, ale moc mi nejde, ale to nevadí, protože pořád je tu moje správná čeština.
Ono je to asi přirozené – domnívat se, že to moje je to normální a všechno cizí je divné. Mně v tomhle ohledu pomohlo stěhování do Brna (a ne, Brňáci fakt nemluví hantecem).
Potkávám tu lidi z různých koutů republiky a často slýchám věci, které mi dřív přišly divné a nečeské. Tady jsem ale ta divná já: neříkám rožni, zavazíš ani žufánek, klidně něco odsunu až na dýl a nedělá mi problém říct „jdi až k voknu“. A díky tomu, že jsem tu já ten cizí živel, mi došlo, že tohle všechno je čeština. To, jak mluvím já, jak mluví žum, jak mluví jeho brácha, jak mluví Lotte a lidi z její hanácké vesnice… Nic z toho není lepší ani horší. Nic z toho není špatně česky.
Ale spisovná čeština je ta správná a krásná a jediná!
Heleďte, co furt lidi mají s tím, že bychom všichni měli mluvit spisovně? Často slýchám (nebo čtu) věci jako:
„Víš, já se snažím mluvit spisovně, ale moc mi to nejde.“
„My na Moravě mluvíme víc spisovně, takže mluvíme líp.“ (To je mimochodem kravina všech kravin.)
„Je jedno, že jsi na Facebooku, prostě když píšeš, musíš psát spisovně.“
Od školy totiž většina Čechů žije s přesvědčením, že spisovná čeština je dobrá, krásná a vytříbená a všechny jiné podoby češtiny jsou zločin. To ve škole jste se naučili, že „nová okna“ je pěkně česky, zatímco „nový vokna“ nebo „nové okna“ je něco, co by správný Čech neměl vůbec vypustit z pusy. A zatímco základka a střední vás naučila tohle, mě vysoká naučila něco úplně jiného:
Spisovná čeština není mateřský jazyk nikoho z nás. Spisovná čeština není ani „skutečná“ čeština. Vlastně je to s trochou nadsázky umělý jazyk. Víte, jak vznikla?
Čeština, kterou se nemluvilo ani v 16. století
To vám bylo tak: Když si obrozenci (a teď jsme v 18. lomeno 19. století) uvědomili, že má čeština na kahánku, rozhodli se s tím něco udělat. Chtěli češtinu znovu rozšířit, na to ale potřebovali nějakou aspoň trochu jednotnou podobu češtiny, ve které by se dalo psát, překládat knížky, hrát divadlo… Tehdejší čeština za moc nestála (tedy aspoň podle nich), bylo v ní víc němčiny než češtiny.
V praxi mohli udělat dvě věci: buď se snažit rozšířit tehdejší češtinu s trochou vylepšení (třeba v oblasti slovní zásoby), nebo sáhnout do minulosti. Do doby, kdy byla čeština na takové úrovni, že do ní bylo možné přeložit bibli. Jestli vás trkla Bible kralická, jste na správné cestě.
Právě tu si obrozenci vzali za vzor. Vycházel z ní Dobrovský, který měl takovou autoritu, že co řekl, to prostě platilo. Fór je ale v tom, že Bible kralická vznikla v 16. století a dokonce ani tenkrát nebyla čeština v ní použitá úplně moderní. Jejím tvůrcům totiž přišlo vhodnější při překladu tak zásadního díla použít starší podobu češtiny.
Sečteno a podtrženo: s češtinou Bible kralické vrátili obrozenci život češtině staré 400 let a spolu s ní i jevům, které už dávno svůj boj s časem prohrály. Vezměte si třeba takové přechodníky: nevím, jak vy, ale já je používat neumím (a to už čtvrtým rokem studuju češtinu). Ony totiž ani v době vzniku Bible kralické úplně nefungovaly.
I spisovná čeština se naštěstí proměňuje: Ústav pro jazyk český AVČR pracuje na tom, aby kodifikace odrážela změny v mluvené češtině. Ale nikdy nebude úplně lícovat s tím, jak Češi reálně mluví. Ono to není na škodu, mít jednotnou a prestižní podobu jazyka ukotvenou pravidly. Ale je dost mimo si myslet, že tahle podoba je jediná správná čeština.
Co tím chtěl básník říct?
Proč vám tohle vykládám? Proto, abyste si z mého článku odnesli následující:
- Spisovná čeština není jediná správná čeština.
- Ani to, jak mluvíte vy, není jediná správná čeština.
- Mluvte tak, jak mluvíte, je to fajn. A nechte i ostatní mluvit tak, jak mluví. Dialekty jsou fajn. Všechny podoby češtiny jsou fajn.
- Nerozčilujte se, když s novou kodifikací přijde modernizace spisovné češtiny. To je prostě život. Jazyk, který se nemění, umírá.
Říkáte taky něco, co lidem kolem vás přijde „špatně česky“? Napište mi to do komentářů! A jestli vás tenhle článek aspoň trochu zaujal, mrkněte na článek o tom, co mi dalo studium bohemistiky.
Žijte blaze a ahoj na Facebooku!
22 thoughts on “Čeština není jenom jedna. A Češi nemluví špatně česky”
Všechny verze češtiny nejsou fajn. Obecná čeština se nedá poslouchat! Ten tón, brrr. Jak krásně jsem se cítila, když jsem minulý víkend poslouchala typický ostravský přízvuk. :3
Super článek! 🙂 Jen by mě zajímal tvůj názor na hrubky v psaném projevu, čímž myslím třeba i na Facebooku. Napsat si do statusu "kvůli tebe" nebo "přijdu dýl" bereš jako ok, protože je to dialekt. Ale co třeba zaměňování mě/mně nebo ji/jí (jak tu naznačila Kája) a další? Taky v pohodě? 🙂
[1]: Podobně jsem to měla s žumovou skoro ostravskou češtinou. Když jsem přijela na návštěvu k jeho rodině, měla jsem pocit, že celá Kopřivnice mluví úplně strašlivě, dneska už to tak nemám. Je to prostě o zvyku, to svoje, to známé vnímáme jako normální, to cizí jako divné, ošklivé, neposlouchatelné.
Lotte a lidi z její hanácké vesnice zní drsňácky. Jakože mám gang. Nebo jsem nějaký kmotr.
[3]: No já nevím, já tam ten rozdíl vidím. Jeden vysoce vzdělaný muž ze školy pravil, že se snad časem vymaže i shoda přísudku s podmětem. Že by jako holky chodili. Ble fuj. Jestli se ta opravdu stane, emigruju.
Docela sranda je přijet jako jediná Moravačka na tábor plný děcek z Čech. Zvlášť v momentě, kdy po větě: "Počkaj, mam plné ruky!" následuje otázka: "A ty seš Slovenka?"
"Kvůli tebe" nebyl šťastný příklad. Není to česky. Předložka "kvůli" se jednoznačně pojí se 3. pádem. Nelze toleranci/proces integrace nových či přejatých slov do jazyka zaměňovat s anarchií. Ten, kdo je schopen vyprodukovat větu "Tu kytaru jsem koupil kvůli tebe", je buď cizinec (pak ho přátelsky opravím) nebo primitiv (pak se vzdálím).
[5]: Věřím, že ho vidíš, to já taky. Ale neslyším ho. Vidím ho jenom proto, že jsem se to naučila ve škole.
[8]: Ha, a to je tím, že nepocházíš z Ostravska! Tam je to sakra slyšet.
[8]: K tomu kvůli: Zrovna ve spojení s ty bych použila třetí pád. zní to lépe. Jinak samozřejmě čtvrtý! Primitiv s IQ 148 asi nejsem…
Možná tak cizinec, občas si tak v Praze připadám.
Já teď poznala kamarádku s plzeňským "jazykem" a přišlo mi to zajímavé, že mi její tón hlasu zní úplně jinak než můj a používá občas výrazy, které já vůbec. Pro mě je správná jakákoliv čeština, která je gramaticky a pravopisně správně. Moraváci mají svoje nářečí, Pražáci taky svoje, k voknu, votevři, dobrej, tejden… to používám skoro pořád
na Fb to ale nepíšu, protože se mi to v psané podobě nelíbí 
ale ať si každý mluví jak chce, občas je zajímavé, jaké nové výrazy člověk pochytí z různých koutů republiky 🙂
[8]: Dalo by se říct, že žiju na pomezí Hané a "Sudet" (což není tak daleko od pravdy, za války byla naše vesnice tvrdým pohraničím), ale s rodinným základem jak ze Slovenska, tak Beskyd nebo i středních Čech – se všemi typy nářečí jsem se setkávala už odmalička, takže pak se má jeden divit, že často "hovořím jako prase"
Tady mi to nějak zavání principem minimální intervence
A s tím příliš nesouhlasím. Nechci vůbec tvrdit, že by všichni vždycky měli mluvit nebo psát spisovně; ani že by se pravopis neměl s časem měnit. V Británii byli moc konzervativní na to, aby si pravopis za posledních 400 změnili – a všichni vidíme výsledky. Ta jejich výslovnost se oproti psanému liší tak, že i oni s tím mají značné potíže… Myslí si ale, že je třeba mít normu, která bude v pravém slova smyslu normativní, tedy ta "správná" a korektní čeština, jejímž domovem je nejvyšší stylistická rovina. (To, že jinam nepatří, je věc druhá.) Změna pravopisu by neměla reflektovat změny, které dělají binec jinde. Tak třeba slavné dublety "s" a "z". Myslím, že to nikdy nemělo nastat. Myslím, že "diskuze" by neměla být spisovnou normou, protože prostě nabourává morfologii: když diskuze, tak by se mělo diskudovat, ne diskutovat. Málokterá takováhle změna pravidel nevyvolá nepořádek v jiných oblastech jazyka – a zpravidla je to nepořádek, který za tu změnu nestál, protože to sice jednu věc zjednodušilo, ale leccos jiného zkomplikovalo.
A ještě malý dodatek (ach jo, fakt bych se měla umět víc ovládat): myslím, že Češi mohou mluvit špatně česky. V momentě, kdy to například nabourává syntaktické principy, na kterých čeština funguje, tak je to špatně, i když to říká Čech. Mucha medailonky, Tygr myčka a pečivo práce jsou prostě špatně vždycky. Nebo aspoň pro mě jo
[13]: No, primárně jsem mluvila (nebo spíš chtěla mluvit) o reálné mluvené (a tedy nespisovné) češtině, tu spisovnou jsem rozebírala jen proto, abych ukázala, že to rozhodně není "jediná správná čeština". Ale když mluvíme o spisovné češtině (kterou určitě potřebujeme a rozhodně má své místo, o tom žádná) a kodifikaci: osobně proti změně kodifikace ohledně s/z nic nemám. Podle mě je potřeba si uvědomit, že primární není psaný, ale mluvený jazyk, kde se vyslovovalo z už nějakou dobu. A morfologii – skutečné morfologii mluveného jazyka – je to podle všeho šumafuk, koneckonců je běžné, že se slova časem vzdálí od toho, od čeho byla utvořená, v tomhle případě spíš jakým způsobem. A protože teď lidi nemají problém to používat, nemůžeme říct, že tahle změna udělala v něčem nepořádek, právě naopak.
[15]: Jo tak to jó
Proti nespisovné češtině samozřejmě nemám vůbec nic, ta naopak může být velmi krásná a barevná a v jazyce má své nezastupitelné místo. Ale přeci jen bych u těch změn kodifikace byla opatrnější. Nevadí mi, že se jazyk mění a norma s ním, nicméně si myslím, že bychom si změny normy měli rozmýšlet přeci jenom trochu víc, než tomu bylo v posledním případě. Pro mě je třeba existence podobných dublet někdy docela problém – jak je někdy správně obojí a jindy ne, tak mám fakt problém si to zapamatovat. Nehledě na to, že zrovna ta změna s/z vývoji v něčem spíš předbíhala, než že by ho stoprocentně odrážela; jsou lidi, kteří tam stále vyslovují to s. Možná by jich bylo víc, kdyby k té změně nedošlo. Navíc když jsme změnili diskusi, proč nezměnit třeba i režizéra? A spoustu dalších? Myslím zkrátka, že bychom si u podobných změn měli raději trochu počkat, než se snažit vývoj předběhnout. Některé změny za pár let odezní, proč je pak mít jako normu. Situaci angličtiny bych teda kopírovala velice nerada, stovky let se mi zdají přeci jen jako trošku dlouhá doba, ale pár let by neškodilo 
To mi připomíná Němečinu – to vlastně v Rakousku to má ten a ten člen, ale může se použít i ten třetí. V sasku… Na severu Německa…
Češtinu jsem taky chěla studovat
ale nevzali mě, takže místo toho mám vystudovanou ekonomii a účetnictví. 
Ahoj, moc ráda poslouchám různé formy češtiny kraj od kraje, ale co prostě nemůžu překousnout je "byl jsem tam s Jardem a s Honzem"
[18]: S výpůjčkami a počešťováním je to složité – lidi to sice tahá za uši, ale bez výpůjček by čeština už dávno umřela. Vsadím se, že třeba takový víkend nebo silueta ti nevadí, a přitom si tahle slova musela projít úplně stejným procesem. 🙂
Dalibor a Petr Behúnovi v "Deníčku šíleného korektora" napsali, že "správná čeština" je ta, kterou mluvíš běžně v každodenním životě. Což je vesměs definice, se kterou souhlasím i já.
[21]: To je hrozně pěkně řečeno a přesně pod to bych se podepsala. Správně česky mluvíme všichni každý den. Tečka. 🙂