Mám časožravou nemoc?

Mám časožravou nemoc?

Čím jsem starší, tím rychleji mi utíká čas. Třeba tyhle prázdniny: všimli jste si vůbec, že byly? Já vlastně ani ne. Třikrát jsem mrkla a byly pryč. A to jsem chtěla stihnout asi bžilion věcí, koukejte:
  • Posunout se v italštině
  • Napsat knížku
  • Přestěhovat blog na vlastní doménu (kterou jsem koupila už někdy na začátku léta)
  • Udělat doma generální úklid
  • Konečně umýt okna (nebo aspoň to jedno, které jsem posledně, to jest loni, nestihla)
  • Poznat spoustu nových míst
  • Přečíst aspoň tu jednu knihu k diplomce, kterou mám rozečtenou. A pár studií navrch
  • Nezabít žuma

A co jsem stihla?

Nó, nezabila jsem žuma. Ale tenhle bod jsem vlastně připsala až teď, aby to vypadalo, že jsem fakt něco udělala podle plánu.

Taky jsem omyla okno v kuchyni. V červenci. Teď už je zase celé zadělané a jsou na něm otisky tlapiček (díky, kočky).
Místo knížky jsem napsala povídku, se kterou vlastně nevím jak naložit. Někam poslat? Vytisknout a spálit? Kdo ví?
V italštině jsem žádný zásadní pokrok neudělala. Zjistila jsem, že Duolingo je dobré na slovíčka, ale nenaučí mě, jak časovat slovesa a vůbec jak dělat všechny ty věci, na kterých jazyk stojí. Naštěstí mám skvělého bývalého spolubydlícího (heleďte, je „bývalý spolubydlící“ nějaký opravdický vztah? Něco jako sestřenice nebo tetička z druhého kolene?), který je napůl Ital a napůl Němec. Ale to jsem odbočila. Tenhle bývalý spolubydlící jménem Davide žije v současnosti v Itálii, kde učí cizince italštinu, a mně poslal učebnici, ze které učí. Není skvělý? Teď už se v té italštině fakt posunu. Hned co na to najdu čas.
Co se diplomky týče, přečetla jsem dvě studie, z nichž jednu jsem četla už před prázdninami, ale zapomněla jsem, co se v ní psalo, tak jsem si ji musela přečíst znova. Z té knihy, co jsem chtěla přečíst, jsem přečetla 100 stránek (z 380), protože ji mám na počítači, tudíž ji nemůžu číst v emhádé jako beletrii. A navíc odborné věci se nedají číst jako beletrie, člověk si potřebuje dělat poznámky, překládat nejasná slovíčka (ta knížka je v angličtině) a tak vůbec. ALE! Přepsala jsem jednu kapitolu diplomky a další jsem napsala. To bylo na začátku srpna a teď už bych je zase chtěla přepsat.
Generální úklid? Cha-chá! Počítá se, že jsem si uklidila skříň? Ještě pořád je to trochu poznat, i když mi ji kočky mezitím třikrát vyházely. Jo, kočky umí člověku vyházet skříň. A tu moji si umí i otevřít, potvory.
S tím stěhováním blogu je to na dlouhej čouhej. Tímto bych chtěla složit poklonu Káje, která to zřejmě zvládla sama. Já jsem usoudila, že bych to zmatlala, a tak jsem požádala o pomoc kolegu Jirku. Kterýžto má času asi tolik jako já, to jest žádný. V jednu chvíli to vypadalo, že je mým největším problémem nevyhovující šablona, jenže pak jsme se s Jiřím pokoušeli pořešit https a… blog spadnul. Celý. Pak zas šel, pak zas ne. Teď asi potřebuje ještě něco, já už jsem o tom ztratila přehled. Ale fungovat určitě bude, odhaduju to tak na svatýho Dyndy.
Sečteno a podtrženo: o prázdninách jsem nestihla vůbec nic z plánovaného a už jsou fuč. Stačilo mrknout a tři měsíce *puf* prostě zmizely. Plán na příští prázdniny bude proto mnohem jednodušší:
  • Dělej cokoliv, jenom proboha nemrkej, Barboro!

Mám časožravou nemoc?

A teď vážně: taky vám čas tak strašně utíká mezi prsty? Nemám jenom já nějakou časožravou nemoc? Co bude dál, probudím se zítra šedesátiletá?
Fakt si nedovedu vysvětlit, že všichni kolem stíhají tisíc věcí a já jenom chodím do práce. A do školy. A teda taky píšu články sem a na blog SportObchodu a občas i jinam. A chodím na impro. A do divadla. A jezdím na koloběžce (letos to bude přes 1000 kilometrů!). A o prázdninách jsem taky byla v Olomouci na Letní škole generativní gramatiky, to bylo super. A…
Jo počkat, žádná časožravá nemoc, já taky dělám bžilion věcí najednou. To bude ono. Žádná časožravá nemoc ani to, že mě čas nenávidí.
(Tomu bych se ale nedivila. Za poslední dobu mi odešly asi čtvery hodinky, z nichž ty nejoblíbenější jsem vyprala. Takže by nebylo od věci přemýšlet i nad možností, že se mi nějaký bůh času mstí.)
Co vy, taky to máte s časem podobně? Všimli jste si vůbec, že jsou prázdniny? A co vůbec budeme s tím ubíháním času dělat, abychom se zítra neprobudili šedesátiletí? (Panika za tři – dva – jednááá…)
Mimochodem: tenhle článek jsem zapojila do soutěže s e-shopem Helveti.cz. Kdo vyhraje, dostane poukaz na hodinky. A to se mi, jak víte, tuze hodí, protože jsem své oblíbené vyprala, další ztratila a dalším praskl pásek. Ale to jsou holt barborové příběhy, však to znáte. Jestli taky blogujete, můžete se zapojit i vy, pravidla najdete přímo tady.

16 thoughts on “Mám časožravou nemoc?

  1. Jé, ty jsi se taky zapojila do té soutěže, to je super 🙂 já stihla většinu věcí, které jsem o prázdninách stihnout chtěla. Kromě autoškoly, tam jsem teprve v polovině 🙁 generální úklid jsem zvládla a přesun na vlastní doménu taky, určitě je to super krok, tak ti k němu přeju hodně štěstí 🙂

  2. Jsem ráda, že sis sama odpověděla na otázku. Skutečně děláš bžilion věcí najednou a nalákat tě i do toho divadla je občas problém. :D :D

  3. Chjo, můj článek do soutěže s Helveti vyjde zítra, dávám si na čas a pak vypadám strašně neoriginálně. 🙁  Navíc v něm tak nějak vysvětluju, že děláním více věcí najednou si vůbec nepomůžeš… Takže upozorňuju, že článkem nereaguju na tebe, byl hotový už včera.

  4. [1]: Fíha, autoškola, k té já se asi jentak nedokopu. Byla bych strašlivý řidič. :D A smekám, žes stihla všechno, cos chtěla. Já trávím fůru času v práci, a tak mi zbývá málo času na ten další bžilion věcí, co chci stíhat.

  5. PÁÁÁÁÁNI – italština? :). Zní úžasně – já zas dle svého 101/1001 (viz blog) jsem se taky nijak neposunula a se svým certifikátem na AJ to vidá také všeljak :D.

  6. Mně letí čas taky čím dál rychleji, připadá mi, že nic nestíhám a na nic nemám čas, ale popravdě buď se něco furt děje, nebo ten čas zabíjím čuměním na seriály, takže si nemám zase tak moc na co stěžovat :-D

  7. Mě ten čas utíká stejně jak tobě.. Taky se mi zdá, že prázdniny ani nebyly.. Většinu času jsem totiž strávila na brigádě. No a škola,to je zas další žrout času,zvlášť když člověk dojíždí:D Plány s tím, co chci udělat a stihnout pro mě už ztratily docela smysl.. takže asi tak:D snad se zítra neprobudím jak babička

  8. [5]: Můj vedoucí diplomky říká, že do 20. lekce je to zlatý jazyk. Pak začne přituhovat. :D Já se ztrácím už teď, dělá mi problémy uvědomit si, že "lo" není střední rod. Ale třeba to bude časem lepší, mám teď fajn učebnici, takže se naučím paradigmata a bude to. 🙂 Takže tě rozhodně nemůžu od italštiny odradit, rozhodně není těžká na výslovnost a to, co je psáno, v podstatě odpovídá tomu, co se vyslovuje, takže to není až tak náročné. (Ale holt to není tak jednoduché jako angličtina.)

  9. [8]: Angličtina a jednoduchá? :D Já s ní bojuju (ne)úspěšně již nějakých 15 let a teprve nyní jsme se odhodlala koupit si knížku v angličtině – Harryho Pottera :D. Ale uvidím – pokud to vyjde možná se do ní pustím, až si udělám to FCE

  10. Myslím, že si nemusíš děla vrásky – na prázdniny máme všichni vždycky milion úžasných plánů a když se z nich povede realizovat dva, tři, tak je to ještě skvělý výsledek! Myslím, že ten tvůj je určitě skvělý, stíháš toho hrozně moc :-) (Ale že se brzy probudíme šedesátiletí, to je zas celkem pravděpodobné :-D)

  11. [9]: Co do gramatiky určitě. Slovosled je pevně daný, neskloňuješ, neřešíš gramatický rod, při časování si v přítomném čase vystačíš se dvěma tvary a minulé časy se tvoří skoro od všech sloves stejně… A slovní zásoba vlastně taky – často můžeš jedno slovo použít jako podstatné jméno, adjektivum, sloveso… a ani s ním nemusíš nic dělat. :D Jó, kdyby byly všechny jazyky jako angličtina! :D

  12. Před prázdninami jsem si udělal seznam věcí, které musí během prázdnin stihnout. Stejně jako ty jsem měl tolik plánů a nakonec jsem z toho seznamu udělal jen minimum. Alespoň že jsem chodil ven. :-D

  13. No jo no, ještě před pár dny jsme se váleli doma zdraví a v pohodě a teď? Teď chodíme do školy a mám angínu, takže díky školo!!!!

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.