Skvělá zpráva: tenhle článek není o gerontofilii! Jestli vás to mrzí, přečtěte si něco o mém žumovi. Je sice jenom o šest let starší, ale staršího jsem nesehnala a s tímhle je legrando grando.

Pro všechny ostatní tu mám jinačí úchylku: staré knížky. Jak já miluju staré knížky! A tohle léto jsem si jich pořídila tolik, že se mi už nevejdou do knihovničky. Ani do nočního stolku. Vlastně se prakticky nevejdou do našeho 1+1+kočky. A já z toho mám obrovskou radost.

To máte tak: o prázdninách mají knihovny v Brně zavřeno nebo jenom pootevřeno, a tak jsem se letos rozhodla nerozčilovat a opatřit si knížky jinak. A začala jsem obcházet antikvariáty, zvlášť jejich krabice s knížkami, které kdovíproč nikdo nechce, a tak stojí míň než žvejka. Mám totiž pocit, že v těchhle krabicích hledám a zachraňuju poklady, kterým by se jinak stalo něco strašlivého (třeba by je spálili nebo prodali někomu, kdo nemá ánunk, co drží v prackách). A vždycky objevím něco převeleskvělého.

Taky jsem si začala knížky z antikvariátu cíleně objednávat. Kdykoliv si vzpomenu na knížku, kterou jsem si vždycky chtěla přečíst, ale nějak k tomu nedošlo, sednu k počítači a už objednávám. Super je na tohle Antikvariát 11, tam mají snad všechno a často za úplně legrační cenu.

A abych to shrnula, za tohle léto mám slušně naloveno. Mimochodem, kdybyste někdo věděl o nafukovací knihovně na prodej, dejte vědět. Tak tedy, domov u mě našly tyhle knížky z útulku:

Dr. No, Kvantum útěchy a ještě nějaká bondovka, kterou jsem buď někam zašantročila, nebo půjčila kolegovi Štěpánovi spolu s dalšími bondovkami. Bondovky jsou taková moje slabost a Štěpán u sebe už dobré dva měsíce syslí pár mých (a žumových, ale pššt) knížek.

Psí srdce (Michail Bulgakov). Určitě znáte Mistra a Markétku. Pro mě je to jedna z nejlepších knížek, které jsem kdy četla, a tak jsem si po letech pořídila dalšího Bulgakova. Zrovna ho čtu, takže zatím žádné závěry.

Mrtvá a živá II (Susan Hill). Rádoby pokračování geniálního psychologického románu Rebecca (Mrtvá a živá) od Daphne du Maurier. Tahle knížka byla vážně zklamání. Děj bych shrnula takhle: 300 stran se nic neděje, pak se stane spousta věcí a Maxim umře. Pardon za spoiler.

Dekameron 2000 aneb Láska v Praze (Vladimír Páral). Od téhle knížky mě odrazoval pán v antikvariátu, že prý to není jako Páralovy starší knížky a že se mi to nebude líbit. Asi nechtěl mých těžce vydělaných pět korun, zdá se. Páral není pro každého, ale mě jeho Dekameron 2000 (tak jako před časem Soukromá vichřice) oslovil. Je fajn jednou číst o lásce bez patosu, prostě o lásce z běžného života takových normálních Pražanů. Občas nudné, občas nevěrné, ale aspoň opravdické a nedobarvované.

Lady Carneval, Siamský příběh (Jiří Kratochvil). Kratochvil, to je můj oblíbenec (divné tohle říct o pánovi, který by mohl být můj děda). Tady jsem se proto projevila jako typická já, to jest knihomol-sběratel. Kupuju si knížky, které jsem četla, protože je chci mít nahamťané doma, kdovíproč. U Kratochvila je možné všechno – komunisti se potkávají s kouzelníky a dvanáctiletý kluk tráví nezapomenutelné dny s dospělou ženou, která možná spadla z nebe. To prostě musíte zkusit.

Markéta Lazarová (Vladislav Vančura). Další projev Barbory: knihomolky-sběratelky. Markéta asi nepotřebuje komentář, tak jen přihodím k dobru, že mi knížku s tímhle titulem dvakrát po sobě sežral pes, který nikdy žádné jiné knížky nežral.

Hlava XXII (Joseph Heller). Jedna z knížek, kterou jsem si hrozně chtěla přečíst a přes semestr na ni nikdy nebyl čas. Důstojníci americké armády se v ní chovají tak bláznivě a absurdně, jako je bláznivá a absurdní válka sama. Vyhraje ten, kdo se doopravdy (ne)zblázní.

Svět hoří (Čestmír Jeřábek). No dobře, tohle není úplně mimoškolní neřest, ale já holt i o prázdninách ráda sáhnu po něčem, o čem jsem ve škole slyšela a nestihla jsem si to přečíst. Tentokrát jde o první světovou válku a rozhodně není tak veselo jako v Hlavě XXII. Válka zabíjí v tu nejmíň čekanou chvíli, a i když to hlavní hrdina nechápe, lidi mimo frontu zatím žijou dál.

Etymologický slovník jazyka českého (J. Holub, F. Kopečný). Áno, opradu jsem si pořídila etymologický slovník. Čas od času mě totiž napadne slovo, u kterého nemám tušení, jak vzniklo. A dokud to nezjistím, nemůžu spát. Když jsme se takhle jednou v práci pohádali o původu slova hovězí (kolegové nechtěli věřit, že je příbuzné se slovem hovado), rozhodla jsem se pořídit si pořádný zdroj, který mi poví všechno, co mě zajímá.

Dámy a pánové, tohle zdaleka není všechno, ale koukám, že půlka z vás už skoro spí. Než usnete, napište mi, jestli jste taky tak zamilovaní do starých knížek, jakou jste si naposledy koupili a po jaké bych se určitě měla poohlédnout já.