Přátelé, byla tu Lotte.

Lotte znáte, žejo? Maličká, zrzavá, hned se spálí. Tož to je Lotte a ta mě znovu navštívila v mé brněnské rezidenci (ne že bych měla i jinou rezidenci). A bylo to převeleskvělé: kreslily jsme po chodnících, foukaly bubliny a ko-neč-ně jsme byly v divadle. Konečně.

A víte vy co? Ale jo, víte. Víte, že vám o tom chci povykládat. Hrozně o tom chci někomu povykládat, protože to bylo super, a vy jste nejblíž na ráně. Takže račte poslouchat.

Věřili byste, že se s Lotte známe už 5 let? V dobách, kdy jsem propadala depresím, protože široko daleko nebyl podobný fantomolog-blázen jako já, si drahá Lotte založila blog a uráčila se mi napsat. Brzy jsme si potom začaly posílat dopisy. Šíleně pomalované a samolepkami polepené dopisy, které v lepším případě cinkaly.

Tyhle dopisy mám skoro všechny pohromadě ve velké dopisní tašce. Tašku jsem v pátek čapla a spolu s Lotte jsme se začaly probírat starými dopisy. To byste koukali, co všechno jsme si psaly! Měly jsme období, kdy měla každá z nás svou barvu (já červenou, Lotte modrou) a tou jsme v dopisech vybarvovaly svá jména. A tak vůbec.

Lotte a já si posíláme i maliličké dárky. Aby dopisy zůstaly co nejautentičtější, nechala jsem většinu dárků v obálkách. A tak jsme v jedné obálce objevily… křídy! Slovo dalo slovo, já jsem čapla další křídy, které jsem dostala už před lety od kamarádky a doteď jsem je nevyužila, a šly jsme na to. Kreslily jsme a kreslily a obrovsky jsme si to užily. Jé, to vám bylo príma!

Hlavní téma byly muzikály, ale na své si přišla i opera. Lotte je totiž hvězda brněnské divadelní scény: její vysmátý čumák můžete vidět na plakátu Národního divadla Brno k opeře Čert a Káča. Tak jsem se ji pokusila nakreslit na chodník za naším panelákem. Výsledek vypadá spíš jako parodie na Lotte, ale já se fakt snažila!

Bublifuky! Přátelé, já miluju bublifuky! Dokonce mám v práci vždycky k dispozici aspoň jeden na pracovní bublání. Bubliny jsou totiž dobro a dobro je dobré pro každého. I pro Lotte.

A tak hádejte co? Nebo nehádejte, stejně vám to řeknu. Koupily jsme si bublifuky a šly jsme bublat po Brně. To je totiž naprosto skvělá činnost, když jste na to aspoň dva (dvě). Za chůze moc bublat nejde, protože se bublinám nechce létat do protisměru, tak jsme zakotvily v Denisových sadech a pobublaly jsme celé Brno. Pak jsme se přesunuly na Špilas a zas jsme bublaly. A pak jsme to elegantně zakončily smažákem a hambáčem na Hlavase. Dokonale čuňácká véča po príma dni.

Konečně nám začala divadelní sezóna, a tak jsme s Lotte vyrazily hned na první představení v Janáčkově divadle. Byla to Její pastorkyňa, naprosto krásná a s nádhernou výpravou. Divadlo mi chybělo. Tak moc, že jsem byla ochotná do něj vyrazit i úúúplně vyčerpaná.

Jó, v poslední době spánku moc nedávám, to koneckonců dokládá i fakt, že jsem včera (dneska) šla spát ve dvě ráno a teď, místo abych si dala dvacet, píšu článek. Každopádně to bohužel mělo neblahý dopad na mou pozornost, protože mi hučelo v hlavě a představení jsem nevnímala tak naprosto a úplně, jak bych si přála. Proto se zdržím podrobnějšího komentáře, jen zmíním, že kostýmy byly naprosto nádherné, Pavla Vykopalová jako Jenůfa (ne)uvěřitelně opravdová a já jsem měla na krajíčku.

A co je velmi důležité: s Lotte jsme byly velmi elegantní dámy. Protože byla celá akce neplánovaná a Lotte neměla v Brně dost nóbl oblečení, půjčila jsem jí svoje sváteční šatičky, které jsou tak nepohodlné, jak jsou pěkné. Tuze jí slušely, račte posoudit.

Abych se i já pochlubila, přikládám fotku ze své promoce. To není divadlo, ale měla jsem na sobě totéž, tak se koukejte kochat a neremcejte.

To je tak v kostičce všecičko. Co vy, ráčíte v nejbližší době taky vyrazit do divadla (nebo aspoň bublat a kreslit křídami po chodnících)?