Mladá česká vědkyně odhalila 5 metod, jak si zajistit úchvatné dárky. Znáte je?
Přátelé, tohle není sranda. Už za 2 týdny je Štědrý den a jednu věc nesmíme podcenit: dárky. Přesněji, dárky pro nás (vás a mě).
Víte, já miluju dárky. Hrozně ráda je dávám i dostávám. Vždyť co je na tom, no ne? Nemusí to být drahé dárky, podle mě totiž nejsou drahé a levné dárky, ale dobré a špatné dárky. A ty dobré jsou:
- překvapení
- něco vybraného speciálně pro mě
- něco, co mi udělá radost
Jenže to je těžké. Pro mě ježí (tedy vybírá dárky) hlavně žumíček a ten má občas, co se dárků týče, všelijaké nápady. Tak mě napadlo, že mu poradím, jenže to je taky problém. Potom by dárky nebyly překvapení, to dá rozum. Proto jsem se rozhodla k tomu přistoupit vědecky a v průběhu 4 let, po které jsme spolu, jsem experimentálně otestovala několik metod, kterými si (ne)nápadně zajistit bájo dárky.
Inu, vážení kolegové, nastal čas publikovat výsledky experimentu v následující studii:
Metoda první: Naznačování
Metoda známá jako naznačování je laickou veřejností považovaná za nedostatečnou a nespolehlivou, dokonce se s ní pojí lidové moudro: Nenaznačuj, chlap to nepochopí. Já jsem se ovšem rozhodla vyzkoušet i tuto metodu, abych její (ne)účinnost potvrdila vědecky.
Při experimentu jsem vedla s objektem zkoumání (dále jen „žum“) rozhovory následujícího typu:
B: „Týjo, žumi, už jsi slyšel o XY?“
Ž: „Co? Ne, proč?“
B: „Já jen že je to cool, může to být docela pěknej dárek, nemyslíš?“
Ž: „Hm…“
Úspěšnost metody: 10 %, nicméně není nutné ji zatracovat. V budoucnu by bylo záhodno experiment opakovat na vnímavějších jedincích
Metoda druhá: Ukazování
Další metodu jsem zvolila na základě jednoduchého principu: lidé si pamatují část toho, co slyší, a č
ást toho, co vidí. Pokud něco vidí i slyší, dá to dvě části, což je, jak známo, více než jedna.
Pro ověření metody jsem žuma při procházkách po městě upozorňovala na náhodné předměty, které bych ocenila jako vánoční dárky. Například jsem v jedné výloze upozornila na pěkný šátek názorným ukázáním prstem a zvoláním: „Jé, hele, to je pěknej šátek!“
Výsledek byl šokující! Šátek jsem skutečně dostala, i když teda jiný. Ony v té výloze byly dva.
Úspěšnost metody: 20 %. Žum si zapamatuje jen část věcí, které mu ukážu, navíc je nutné být velmi exaktní a jasně upozornit na to, který předmět z výlohy mám na mysli. Dalším úskalím je přílišné nadšení výzkumníka (mě), kterýžto v návalu nadšení ukazuje na každou druhou věc, kterou vidí.
Na druhou stranu, k jedněm narozeninám jsem dostala dvě knížky, které jsem žumovi ukázala v knihkupectví. Ty se mu ale mohly vrýt do paměti hlouběji v důsledku šoku, který utrpěl, když se ocitl v neznámém prostředí.
Metoda třetí: Výslovné přání a dopis Ježíškovi
Třetí metoda je založená na explicitním vyslovení přání větou typu: „Žumi, k Vánocům bych chtěla XY.“ Za podtyp třetí metody považuju také dopis Ježíškovi, protože jak se ukázalo, i když jsem ho přichystala za okno pro Ježíška, sebral ho žum a dodnes ho má v šuplíku.
V dopise stálo:
„Milý Ježíšku,
protože jsem byla v uplynulém roce moc a moc a moc hodná, blabla bla blablabla, blabla, světový mír, blabla bla, a taky sponu do vlasů, kterou mají na vánočních trzích na Zelňáku ve stánku XY, vypadá tak a tak, níže přikládám nákres.
Blablabla.
Baruška“
Účinnost metody: 50 %. Sponu jsem skutečně dostala, ale jinou, protože žum usoudil, že „tahle je taková… hezčí, ne?“ Každopádně je to spona, takže tuto metodu můžeme považovat za velmi úspěšnou.
Metoda čtvrtá: Soustavné otravování
Žum mi kdysi slíbil, že mi z první povysokoškolské výplaty koupí blejskátko, čímž se rozumí libovolný šperk. Nedokážu vůbec vypovědět, jak mě tím nadchnul. Hrozně jsem se těšila na blejskátko, které budu jednou ukazovat svým vnoučatům a říkat: „Tenhle prstýnek mi koupil váš dědeček, když mi bylo dvacet. Jó, to bylo tenkrát ve čtrnáctým roce…“
A vono nic. Měsíce plynuly, roky plynuly… Žumíčka jsem se semtam na bleskátko nenápadne zeptala. Pak jsem se začala trošku nápadněji připomínat. Protom už jsem byla vysloveně otravná. Ale povedlo se!
Úspěšnost metody: 80 %. Přijde na to. Když žum hned na začátku řekne: „Ne, Barboro, hodinky s vodotryskem ti fakt nekoupím!“, může být úspěšnost nulová. Navíc jde o velmi pracnou a zdlouhavou metodu.
Metoda pátá: „Koupím si to radši sama“
Metoda pro silné a samostatné ženy. Nebo muže. Nebo kohokoliv jiného. Postupujte následovně:
- Spatřili jste něco dokonalého, třeba krásné brusle.
- Přemýšlíte, jestli by vám je mohl přinést Ježíšek.
- Dojde vám, že jsou drahé a vám už je třiadvacet.
- Jdete a koupíte si je sami.
- Nadáváte si, za co jste to zase utratili peníze, ale máte brusle.
Úspěšnost metody: 100 %. A pokud trpíte sklerózou, dokonce můžete sami sebe překvapit.
Taky funguje metoda „Nechám to na žumovi a uvidím“, on má žum báječné nápady na dárky, když chce. A když nechce… Pak doporučuju postupovat od metody první.
Co si přejete od Ježíška vy?
Nezapomeňte tenhle článek sdílet, každý přeci chce bájo dárky! 🙂 A taky si lajkněte Barborové příběhy. Už brzy mě najdete na nové adrese, tak ať pak nebloudíte.
16 thoughts on “Mladá česká vědkyně odhalila 5 metod, jak si zajistit úchvatné dárky. Znáte je?”
Razím metodu: "Tak já si to koupím sama" . Už jsem si tak "naježila" čtyři knížky ….. 🙂
Já si zásadně kupuju dárky ode mě pro mě, ty jsou nejlepší
no a u dárků od manžela aplikuju metodu, já to vyberu a objednám, ty to zaplatíš a zabalíš a já se pak budu tvářit překvapeně 😛
Ta poslední je mnohdy nejlepší
Vzhledem k tomu, že mám narozeniny těsně před Vánoci, si většinu darů kupuji v průběhu roku sama, protože kdo by čekal do prosince, když je třebas červenec, že ano.
Já letos žádné speciální přání nemám, takže se nechám překvapit
🙂 jinak mě článek hodně pobavil, nejčastěji používám naznačování a pak teda ten doslovný dopis Ježíškovi. Většinou se mi ale stávalo to, že jsem chtěla třeba 4 věci, z čehož jednu jsem chtěla nejvíc a tu jsem pak nedostala a dostala jsem ty tři ostatní 
a tak to bylo téměř pokaždé 
Metodu nenápadných náznaků a zároveň soustavného otravování vedu u strejdy s tetou – na to, že se vídáme častěji než jednou do roka, mě prakticky neznají, a podle toho taky nakonec vypadají dárky jak vánoční (které nám tu většinou nechají o něco dřív, kdyby letos třeba už nedojeli), tak narozeninové.
[1]: Taky postupně ježím sama. Knížky, brusle, počítač… A zdaleka nekončím!
Já jsem před dvěma lety vyzkoušela metodu "kup si sám". Potom mi to ale nedalo, vyzkoumala jsem, jaký balící papír doma používají, kus ukradla a dárek do něj zabalila. Bylo úžasné pozorovat, jak všichni nervózně přemýšlí, kdo mi sakra koupil ten dárek, ze kterého mám takovou radost
uvažuji, že za pár let to zopakuji. Jen musím počkat, aby zapomněli na předchozí zkušenost a nepojali podezření. 
Já to dělám explicitně, ale ne tolik, abych nebyla překvapená. Udělám seznam třeba deseti věcí – menší či větší dárky, a pošlu to Petrovi i s odkazy, kde se to dá koupit na mail. a pak čekám, co z toho vybere. Vloni mě dostal, vybral to nejlepší a ještě přidal něco ze své iniciativy, takže to byla pecka.
Ta úspěšnost u naznačování je tak hrozně přesná!
Největší natvrdlíci, které na to znám, jsou moji rodiče. Těm, jak jsem neřekla "hele, chci přesně to a to", tak jsem to nedostala 
Já rozdávám každý rok seznam toho, co by se mi hodilo, a co je zakázané
A už několik let mi to docela funguje. Tu a tam sice někdo rebeluje a dá mi blbost, která byla na seznamu "Embargo", ale to je pak vždycky tak nějak sjedu a příští rok už je to lepší 
Zní to hrozně, ale jsem minimalista a nesnáším věci, co nepoužiju, takže mi nezbývá než to řešit takhle. Mám rodinné členy, kteří by nepřenesli přes srdce mi nic nedat, ačkoli jsem řekla, že nic nechci, a tak se musím prostě postarat o to, aby mi mohli dát něco konkrétního, co vím, že použiju.
[9]: To je vlastně docela pěkný způsob, jak si zajistit dárky, které tě potěší, a přitom být překvapená. To bych měla taky otestovat! 🙂
Barbora ví, jak na nadpis. Šokující odhalení každého zaujme!
Dost se v tom poznávám. Dopis Ježíškovi modifikuju tím, že si napíšu o víc věcí, a čekám, kterou z nich dostanu, takže na určité překvapení dojde.
Žum překvapení taky nějak nechápe. Prostě neví, že když se zeptám: "Jsou ten dárek bačkory?", chci slyšet "Ne", ne "Jo, chceš vidět fotku?"
Já si většinou prostě řeknu, co bych chtěla. Mám za to, že je škoda vyhazovat peníze na něco, co by mi bylo k ničemu. Na muže používám metodu ukazování, takhle jsem ho navnadila ke koupi několika knih, funguje to fakt dobře 😀