Sláva, kopla jsem se do kotníku!

Sláva, kopla jsem se do kotníku!

Vážení, slavnostně oznamuju, že koloběžkářská sezóna je zahájená. Pozná se to tak, že jsem se letos poprvé pořádně kopla do kotníku. Jó, to mi v zimě chybělo.
Víte, kopat se do kotníků, až bolestí úpíme, to je oblíbená kratochvíle koloběžkářů. Proto asi jezdíme na koloběžce: protože kolo nebolí. Je to jako kočka vs. pes: pes vás nepoškrábe, když vás má rád, ale já jsem prostě na kočky.
My koloběžkáři vůbec hodně sneseme. Osobně bych řekla, že jsme praví hrdinové dnešní doby, kteří se nezištně obětují pro svou lásku. No dobře, tak nezištné to není. Jednak je koloběžka super, jednak na ní člověk prostě vypadá cool. Ale co kvůli ní vytrpíme!

Trojí bolení koloběžkářovo

Koloběžkářské utrpení (čili bolení) bych rozdělila na tři typy:
  1. Bolení bezprostřední (tzv. kotníkové)
  2. Bolení zpětné (tzv. celočlověčí)
  3. Bolení karetní (tzv. PIN bolení)

Bolení bezprostřední je zmiňované kopnutí do kotníku. Rozmáchnete se nohou a… Jauvajs! Schytali jste to o hranu zadní brzdy. Od koloběžky je to fér, říká vám tím: „Hele, jseš fakt střevo. Tak já tě trochu kousnu a ty si to třeba uvědomíš. Jestli ne, příště to bude horší.“ Roztomilé, ne?
Bolení zpětné je trochu zákeřnější. Když po zimě prosezené na zadku dodupete do práce a pak zpátky (v mém případě to činí 18 kilometrů), stane se druhý den kouzlo: zázračně vás rozbolí i svaly, které jste ještě včera jistojistě neměli. Já jsem takhle poprvé po zimě vyjela v pondělí a ještě ve čtvrtek jsem cítila jeden každý sval od zadku dolů. V úterý to dokonce bylo tak veselé, že jsem celý den podivně pajdala a bolel mě každý krok.
Je ale nutné si uvědomit, že vás má vaše koloběžka ráda a i tohle bolení je od ní vlastně dáreček. Díky němu totiž můžete na starostlivé dotazy „Jémine, ty máš něco s nohama?“ odpovídat s hranou skromností: „‚Sem si na kolobce zamakala včera. Co ti budu povidat, bolí to, ale stálo to za to.“
SUPER TIP: Jestli chcete bolení zpětné zintenzivnit, zkuste odjet pár kilometrů se zabrzděným zadním kolem. Já jsem to vyzkoušela a to bolení druhý den, to byl fakt zážítek. Ale o tom už jsem psala v článku Já a moje kololoběžka.
No a pak je tu bolení karetní, ze kterého se nevyspíte. Tak nejdřív potřebujete koloběžku. Nevíte proč, ale potřebujete ji hned. A tak vycálujete dva až nekonečno tisíc a vaše karta se ani nestíhá ptát: „Za co? Co jsem ti udělala? To tu koloběžku fakt potřebuješ? A nemužeš prostě mít ráda mě?“
Pak si nakoupíte různé oblečení. Sportovní tričko, kalhoty, mikinu, čupr botky. Pak dáte za cool tričko s všitou podprsenkou tolik, kolik vás nestály ani šaty na maturiťák. Potom nutně potřebujete ještě jedno. Atakdál, atakdál. Já zrovna uvažuju o takové té tenisové sukni, která má všité šortky. Ne, nepotřebuju ji. Jo, je drahá. Ale jo, musím ji mít.
A samotná koloběžka si taky něco vyžádá. Tachometr, pumpička, zvonek, odrazky (které stejně nejdou na koloběžku naroubovat). Pak přesezónní servis za 400. Pravda, dostala jsem k němu zdarma řeči o tom, že tuhle značku teda jako normálně neopravujeme, takže za nic neručíme.
Taky by to chtělo blatníky za 500. A nový tachometr za 400, protože starý dosloužil. Věděli jste, že existují speciální tachometry na koloběžky? Ty na kola mají totiž krátký kabel. Můj na to doplatil, kabel se prostě přetrhnul.
A když tohle všechno koloběžce koupíte a přinesete na její oltář, všimnete si, že začíná na řidítkách malinko reznout. A že je těžkopádná a zdaleka ne tak elegantní jako jiné. Tak vás napadne, že byste ji vyměnili za mladší. Ta mladší, která by se vám pozdávala, stojí 6 tisíc korun českých.
Ty bys jako fakt dala 6 litrů za koloběžku?
Ne, jasně že ne. Nevím. Možná? Každopádně je nemám. Kdyby jo, musela bych se kartě omluvit za novou koloběžku.
Koukejte na ni. Není fešácká? Fotku jsem čmajzla na musher.cz.
No a tohle všechno my koloběžkáři pro svou milovanou dvoukolou příšeru zákeřnou vytrpíme a sneseme. Co vám budu povídat, určitě máte taky nějakou svou „libůstku“, do které sypete peníze, čas, nervy, pot, krev a vůbec všechno, ale rozhodně vám to za to stojí. Napište mi o ní, ať se necítím tak ujetá! 🙂
A vůbec, trhněte si nohou!
(Tak se zdraví koloběžkáři. Možná tím chtějí naznačit, že se máte po jízdě protáhnout, jinak to bude zítra pekelně bolet.)
Blogr.cz, místo pro nejlepší blogy
Přece si tenhle článek nenecháš pro sebe! Lajkuj, sdílej a posílej dál.
20

16 thoughts on “Sláva, kopla jsem se do kotníku!

  1. My, běžci, to taky nemáme jednoduché. Bolení karetní znám až moc dobře. Bohužel, potřebuju nové boty, staré se rozapdají.

  2. Moc hezky napsaný 🙂 . Sama mít kolobrndu nemůžu ( mam svou 4 kolovou- jsem na vozejku ) ,ale jak to tak čtu nejradši bych si taky nějakou pořídila . Přeju hodně najetých kilometrů :-)

  3. :D :D skvěle napsaný článek.. chytlavý až do konce, takže klobouk dolů.. 🙂 (a prostě musím dát 5*) já nikdy koloběžku neměla.. chtěla jsem ji, když jsem byla malá, ale naši mi ji nechtěli koupit, tak jsem k tomu nikdy nijak nepřivinula..

  4. :D eh… No… já radši skateboard nebo tak :D nebo třeba brusle. koloběžka mi nepřijde nějak moc zdravá… :-D

  5. Já jsem kdysi měla koloběžku taky. Vyjela jsem si a druhý den mě bolelo celé tělo. Pak jsem začala jezdit pravidelně a bylo to lepší :D

  6. Pamatuju, jak jsme měli koloběžky na prvním stupni v družině a jezdili jsme na nich po těch dlouhých školních chodbách a taky jsem měla věčně omlácené kotníky :-D

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Líbí se ti u mě? Lajkni si mě a pošli #barborovépříběhy dál!