Žum a já máme mapu nejlepších hospod na světě. Teda převážně v Brně a okolí, ale rozšiřujeme. Je to velice praktická věc, díky mapě víme, kam se určo vrátíme. Patřit na naši mapu, to je lepší než mít michelinskou hvězdu. Naše mapa má jedinou nevýhodu: je imaginární. Ale jednoho dne, až nebudeme tak líní, ji zhmotníme. Možná zítra! (Ale spíš ne.)

Co musí hospoda/restaurace/cokoliv, co připomíná krčmu, splňovat, aby se dostala na naši mapu? Nó, to je různé. Musí být prostě jinačí.

Jedna z nejzajímavějších hospod (do slova a do písmene) na naší seznamomapě je restaurace U Šedého vlka v Dolních Kounicích. Dolní Kounice jsou malinké městečko kousek od Brna, kde mají klášter, zámek, kostelík na kopci, synagogu a taky Šedého vlka. To je vám místo, o jakém Brňák slyšel jen vyprávět: u dvou stolů tam celý den vysedávají štamgasti a vykládají o fotbalu, paňmáma hospodská vám doporučí vrabca, protože toho si chlapi pochvalovali, a kolem dokola lítá jedna jediná otravná moucha, aby se neřeklo, když je to léto. Pivo tam stojí pětadvacet korun a při odchodu si můžete koupit ještě nanuk do ruky. Požehnané místo!

Pak je tu DuckBar v Brně na Kamence. Ten je (doopravdy) boží! Na mapu se dostal díky tomu, že tam mají nakládaný hermelín s arašídy (no vážně, měli jste ho někde jinde?) a utopence. A na zahrádce stojí jakási figurína oblečená do všeho, co tamním přišlo pod ruku. Jestli chcete opravdovou hipsteřinu, vykašlete se na Skog a podobné šílenosti a vyrazte na Kamenku.

Z mimočeských a dokonce mimoevropských nesmím zapomenout na americký Texas Roadhouse. Je to síť steakhousů, kde po sobě lidi hází arašídy, a proto je na dveřích napsáno, že s alergií na arašídy byste asi vůbec neměli chodit dovnitř. Než si objednáte, dostanete vodu a sladké pečivo, něco mezi houskou a buchtou, se skořicovým máslem. K nám si po jídle dokonce přisedl týpek, který se označil za Majka, místního manažera, a ptal se, jestli nám chutnalo. Bájo! Jediný háček je v tom, že je to steakhouse, takže bych si tam teď dala jen ty houskobuchty.

A když jsme v té Americe! S žumem rádi vzpomínáme na jeden diner u dálnice, na který jsme narazili cestou z New Yorku do našeho pensylvánského tábora. Vedli ho Řekové, kteří byli hrozně milí a úslužní, jídlo bylo boží a při odchodu postarší Řek žumovi prozradil, že má tuze pěknou manželku. (Žum sice nemá manželku, ale to je jedno. Teda aspoň myslím, že nemá manželku. Žumi?)

Určitě musím zmínit Indoše v brněnských Židenicích. Tahle restaurace vyniká kontrastem vzhledu a jídla. Zvenčí vypadá vcelku jako pajzl, vevnitř je poměrně nevkusně vyzdobená v rádoby indiánském stylu, ale to jídlo! To jídlo!

V Krakově máme v mapě gospodu Koko. Dobře tam vaří, ale to nechme stranou. Celá tahle restaurace je vyzdobená různými slepičkami a kohouty: keramickými, namalovanými a tak vůbec. A k pití si tam můžete dát kompot, běžné polské pití, které doopravdy chutná jako šťáva z kompotu. Takže to asi bude šťáva z kompotu, když nad tím tak uvažuju…

Stálé a neotřesitelné místo na mapě má Pivní opice (taktéž v Brně), kde bývá strašlivě narváno. Ale mají tam nejlepší pečená žebra v Brně (pro žuma) a geniální špagety s rajčatovou omáčkou (pro mě). Ani nevíte, jak skvělé je dát si v restauraci něco jiného než smažák.

Pivnice U Richarda je, řekla bych, žumova nejoblíbenější. Proč? Protože když si tam dáte višňové pivo, plavou v něm opravdické višně (nebo třešně nebo co to je). Jeden čas neplavaly, a tak jsme s žumem na Richarda zanevřeli, ale teď už je zase svět (a Richard) v pořádku.

Zajímavost Richarda je, že tam mají cidery extrémně náchylné k vylití, nejvíc pak třešňový, protože ten nechává největší fleky. Pokaždé tam aspoň jeden vyliju a dokonce jsem tam měla umělecky poznačenou jednu zeď. A zrovna včera, při oslavě žumových narozenin, jsem zjistila, že už ji vymalovali. Ta neúcta!

A na závěr: občerstvení Na Kamenné horce. Najdete ho kousek pod Hády a vlastně to ani není hospoda. Je tam okýnko, kde prodávají pivo, hranolky a tyhle věci a pak spousta různorodých stolů a laviček. Nic extra, řekl by jeden. Ale tam je vám taková pohoda! S žumem se vždycky na procházku vyhrabeme až odpo, takže než tam dojdeme, už se stmívá, a tak koukáme ze stráně dolů na červené nebe, pijeme pivo, kolem pobíhají psi a nám je dobře.

Co vy, máte nějaké své oblíbené místečko? Račte mi doporučit, ať je kdekoliv. Beru hospody, restaurace, pajzly, kavárny, cukrárny, výčepy, dokonce i hladová okna. 🙂