Žum a já máme tři spolubydlící: Miu, Milu a Mínu. Jestli jste se s nimi na mém blogu zatím nepotkali, měla bych vám o nich říct jednu zásadní věc. Mia, Mila a Mína jsou kočky. Kočky z ulice.

Jo, asi by se nám líbila norská lesní kočka nebo třeba mainská mývalí. Ale my jsme se rozhodli čičiny nekupovat, protože všude kolem je fůra psů a koček, kteří čekají na někoho, kdo je bude mít rád. Ve výsledku je pro vás stejně ta vaše čičina nejkrásnější, i když na to nemá lejstro, a zachráněný útuláček vám dá tolik lásky, kolik byste si jí nemohli koupit za všechny peníze světa.

To je myšlenka projektu Nekupuj. Adoptuj!, který říká všem milovníkům psů a koček: chcete mazlíčka, který vás bude milovat? Zajděte do útulku, v každém jich na vás čeká několik a potřebují vás. A pokud už musíte mít toho malého šlechtice, chtějte PP a nepodporujte množírny.

Jestli právě teď přemýšlíte o pořízení čičiny nebo psa, mrkněte na web projektu a trochu si u nich počtěte. Projekt můžete podpořit i tím, že sobě nebo svým dětem pořídíte Kočkomalovánky.

A teď k našim čičinám a k tomu, jak se k nám dostaly.

Mia čili kápo gangu

Jméno: Mia

Přezdívka: Stračenka, Máma kočka

Původní jméno: Netušíme, ale určitě něco drsného

Zvláštnost: V noci spí přitulená ke mně a zfackuje každou číču, která se pokusí o totéž.

Mia je krásná dlouhosrstá netykavka. Do mazlení se jí musí chtít, jinak vám (hádám, že sprostě) vynadá, ale o to hezčí je, když se přece jenom uráčí. Mia je klidná, nikdy nekouše ani neškrábe, nikdy se nepere… a přece má u holek respekt. Mila ji obchází obloukem a Mína, která je dvakrát těžší, si udržuje uctivý odstup. Doteď jsme nepochopili, jak to Mia dělá.

A jak se k nám dostala? Přes inzerát. Její majitelka si ji vzala z útulku a začala pravá telenovela. Mia vzplanula láskou (čili chtíčem) ke kocourovi Šípkovi a povila mu potomka Kotě. Pak paní majitelka zachránila nějakou další kočičku a najednou zjistila, že má v bytě čtyři čičiny a nějak to přestává fungovat. A tak se k nám dostal můj postelový mazlíček, zlatíčko Mia.

Mia je sice drsoň, ale zároveň pečuje o „koťata“, jak říkáme holkám. Co chvíli je olizuje, a když některá z nich mňoukne, Mia se hned běží podívat, co s nimi je.

Mila, šelma v hebkém kožíšku

Jméno: Milunka

Přezdívka: Kotě

Původní jméno: Millie

Zvláštnost: Radši vás zabije, než aby si nechala ostříhat drápky.

Mila je zlatíčko. Když pracuju z domu, sedí mi většinu času na klíně a přede. Potom ji napadne, že je vlastně šelma a lovec, tak mě pokouše a zdrhne. Hrozně ráda se pere s Mínou, ale zároveň je taková její velká ségra (i když by ji Mína snědla k svačině). Když se rozhodne, že Mína potřebuje umýt, přimáčkne ji packou k podlaze a drsně ji olizuje. Vypadá u toho jako babička, která vás chytí a násilím šudlá nasliněným kapesníkem.

Milunka se k nám dostala jako malinké koťátko s ušním svrabem. Její maminka je vesnická kočka, kterou její majitel nenechal vykastrovat (vážně, mají tihle lidé vůbec mozek?), a tak každý rok přivedla na svět nechtěná koťata. Ta potom velevážený pan majitel buď zabil, nebo někde pohodil – tak jako Milunku.

Když Milu našli, byla úplně malinká, hladová a nemocná. Postarala se o ni paní, která pracovala v knihovně Fakulty architektury VUT – a právě tam Mila nějakou dobu bydlela. Máme študovanou kočku, heč! Když jsme se na ni byli poprvé podívat, nejdřív mi potrhala šálu a pak se rozeběhla mezi studenty. Dneska už je z ní velká číča a je to mazlivý miláček a lovec.

Valibuk Mína

Jméno: Mína

Přezdívka: Čert, Parťák kočka

Původní jméno: Sigi

Zvláštnost: Mína vypadá jako kočka z pekla, ale ve skutečnosti je to nejmazlivější kočka na světě a na zavolání přiběhne jako pejsek.

Mína je tak tučná, že jsme v prvních dnech přemýšleli, jestli náhodou nečeká koťata. Pan doktor nás ale ujistil, že je prostě jenom tlustá – a to jsme ještě nevěděli, že zatím nedorostla do plné velikosti. Mína je totiž dobrácký obr, dost možná byl jeden z jejích rodičů mainský mývalák.

A jak se k nám dostala? Mína se prostě rozhodla, že si najde nový domov. Bydlela na jakési zahradě, kde se ji nelíbilo, a tak se jednoho dne nastěhovala do domu jedné rodiny a odmítla odejít. Jo, jenom tak jim nakráčela do obýváku a usadila se tam.

Ta rodina měla dvě kočičky, kterým se Mína moc nelíbila, a tak přes Brněnského Maxe (kočičí útulek) sháněla pro Mínu dočasné bydlení, dokud se nenajde buď původní, nebo nový majitel.

„Dočasně si ji vzít můžeme, ne?“ usoudili jsme s žumem. A tak nám Mína zůstala napořád.

A zaplať pámbu za to. Svět ještě neviděl vděčnější čičinu: Mína je nadšená naprosto ze všeho a úplně nejvíc z nás. Občas stačí, abychom se k ní přiblížili na půl metru a už přede. A holky má taky moc ráda.

Chcete kočičí lásku? Nekupujte ji

Ani jedna z našich tří čičin není šlechtična, a přece nás mají rády a my je. Představa, že by Mila běhala po venku se svrabem nebo Mína mrzla kdovíkde (nové bydlení si hledala v zimě) mi láme srdce. A ony to nejsou jen naše holky: všude kolem jsou stovky takových Mín a Milunek, které potřebují domov.

Co myslíte, nemá větší smysl dát jim lásku a péči, kterou potřebují? Nemá to větší smysl, než si kupovat kočku, která se narodila jen proto, aby na ní její majitelé vydělali?

Jestli se mnou souhlasíte, budu moc ráda, když budete šířit myšlenku projektu Nekupuj. Adoptuj! Pokud napíšete článek na tohle téma, hoďte mi odkaz do komentářů a já na vás moc ráda odkážu, platí?

Zajímá vás, kdo už se přidal?

• Lúmenn (a její pes Gabriel)

Napište mi do komentářů příběh svých chlupatých miláčků – a nekupujte, adoptujte!

Tipy na další počteníčko

• Míti kočku (až tři) – čili jaké to vlastně je, bydlet se třemi kočkami?