Žum je fuč

Žum je fuč

Comments 7 comments
Mnou a kočkami milovaný a vámi oblíbený žum je fuč. Prostě se sbalil a odjel do Prahy, že tam jako bude pracovat. A já zůstala tady.
Žumovu nepřítomnost dokládá tahle židle. Kdyby tu byl, seděl by na ní a zíral do počítače. Ale on na ní nesedí, takže tu není.
Vy máte modré židle? Ne, jen tuhle. Ale o tom jsem vlastně nechtěla psát.
Tak jako tak, žum tu teď celý týden nebyl. Teď už tu (abych vám nekecala) zase je, ale příští týden tu znova nebude. A pak zas a zas. Povedlo se mu prokousat přes výběrové řízení na práci, které se prostě neříká ne, tak teď máme oddělené ložnice, kuchyně, záchody a vlastně všechno. A dělí je něco přes 200 kilometrů.
Ježiš, jak to zvládáš? Docela dobře, děkuji za optání. Jen se mi nějak zvýšil počet patálií na týden. Mrkejte, co všechno se mi stalo:
  1. Utratila jsem nehorázné prachy v drogerce (no dobře, to bych udělala i za žumovy přítomnosti).
  2. Zapomněla jsem v práci kabát a je zima.
  3. A v tom kabátě jsem nechala klíče.
  4. Málem jsem ztratila svůj nejkrásnější, nejmilejší a nedražší šperk.
  5. A proto jsem se hrabala v koši.
  6. Umožnila jsem kočkám roztahat šantu kočičí po celé kuchyni.

Kabát a klíče pod zámkem

To jsem si takhle ve středu vyrazila z práce na lehko. Po pár metrech mi došlo, že nemám kabát, ale mávla jsem rukou: no co, zima mi není, v pátek si ten kabát vezmu. Jen co jsem se dostala do města, začala mi být zima a došlo mi, že v pátek máme celá firma home office, takže si kabát nevezmu.
A pak jsem dorazila k našemu paneláku, zalovila jsem v batohu… a v tom mi to došlo. Jasně, klíče jsou v kabátě a kabát je zamčený v práci, kde už teď nikdo není, bájo.
Tak si to sečtěme: stojím si omrzlá venku, nemám kabát ani klíče od bytu, ale zato mám rýmu. Ale měla jsem štěstí. V únoru, když jsme byli v Miláně, nám kamarádka Lada hlídala čičiny. Od té doby jsem zaplaťpámbu nebyla schopná se s ladou sejít a klíče si od ní vzít. A zrovna na středu jsme byly domluvené, že předání konečně uskutečníme.
Poučení?
  • I když ti není zima, vem si kabát z práce s sebou.
  • Nebuď blbá.
  • Měj kočky.

Prstýnek, který nebyl na dně smrdutého koše

Žum mi po (třech) letech slibování dal k Vánocům přenádherný prstýnek. Aby taky nebyl přenádherný, vybrala jsem si ho sama a byl ze starožitnictví, takže takový mám určo široko daleko jenom já. Mám ten prstýnek hrozně ráda. Kdybyste mi za něj nabídli milion, byt v Praze a cestu kolem světa, stejně bych vám ho nedala.
Ale na druhou stranu nemám problém ho ztratit. To se mi povedlo ve středu.
Před časem mi z toho prstýnku vypadl kamínek (no né, tolik zdrobnělinek!), tak jsem ho i s tím kamínkem zabalila do kapesníku a ten pro jistotu ještě do igeliťáku. Celé dohromady to vypadalo jako pytlík od svačiny se zmuchlaným ubrouskem vevnitř, což je kombinace velmi náchylná na vyhození. Takhle zabalený prstýnek jsem dala do malé kapsičky v batohu, abych ho po práci odnesla do zlatnictví.
Jenže. Když jsem se ve středu odpoledne podívala do batohu, prstýnek tam nebyl. Vyházela jsem celý batoh, prstýnek nikde. Vyházela jsem všechny batohy a kabelky, co mám, prstýnek pořád nikde. Pak mě napadlo, že jsem si vlastně ráno batoh uklízela a vyhazovala jsem přebytečné kapesníky a pytlíky. Když mi to došlo, polil mě studený pot.
Vyhrabala jsem, prohlédla a prohmatala jeden každý igeliťák z toho šíleného množství, které doma skladujeme. Nic. Pak přišlo na nejhorší: odpaďák. Odporně páchnoucí odpaďák. Musela jsem prstýnek najít, tak jsem se vrhla do prohrabávání, a to hned několikrát, abych ho náhodou nepřehlédla. A hádejte co. Nic. Prstýnek tam nebyl.
Tou dobou už mnou lomcovala hysterie. V breku jsem volala žumovi do Prahy. Jen si představte tu situaci: je deset večer, volá vám vaše ubrečená přítelkyně, která je doma sama a kvílí: „Mííšóó, já nevím, co mám děláát!“
Žum mi k mému překvapení nevynadal, což mě neuspokojilo, protože jsem nemohla vynadat já jemu, že je na mě v tak těžké chvíli zlý. Dost mě zklamal, to vám povím.
Nakonec jsem ještě obepsala kolegy a dokonce jsem psala svému vedoucímu diplomky. Jen si to představte: skutečný profesor! A já mu píšu, jestli mi u něj v pracovně nevypadl igeliťák. Ostuda na entou.
Spát jsem šla ubulená a vyčerpaná vším tím hrabáním se v koši.
Ale prstýnek se našel: ležel v práci v kuchyni na lince hned vedle suchých rohlíků. Ne, taky to nechápu.
A aby toho nebylo málo, při prohledávání igeliťáků jsem ze skříňky, kde je skladujeme, vyndala krabičku s šantou kočičí a zapomněla jsem ji uklidit. Když jsem se pak šla podívat, kde mám všechny kočky, našla jsem je vyskládané na lince, kde svorně olizovaly rozkousanou krabičku od šanty a šanta byla rozsypaná po celé kuchyni.

Poučení: držte si své muže doma

Kdybych měla žuma doma, určitě by nebylo tak zle. Jednak by byl doma a odemknul by mi a rovnou by mi řekl, že jsem pitomá, když nechávám kabáty a klíče v práci. A taky by mi rovnou vynadal, že jsem ten prstýnek ztratila, já bych mu vynadala zpátky a hned by mi bylo líp. Rozhodně bych neprobulela večer, žejo.
Takže jestli máte doma nějakého svého žuma, zamkněte ho a rozhodně ho nepouštějte dál než do nejbližšího obchodu. Odjet na dva roky do Prahy nepřipadá v úvahu.
Co za patálie se děje vám, když jste doma sami/samy?
A ještě jedna podstatná otázka: přemýšlím o založení facebookové stránky, kde byste se o novém článku dozvěděli hezky zčerstva. Sledovali byste takovou stránku?
Blogr.cz, místo pro nejlepší blogy

7 thoughts on “Žum je fuč”

  2. Při etudě s prstenem mě polil pot. Při pasáži, kdy jsi psala vedoucímu diplomky jsem byla schopná pokračovat ve čtení pouze škvírou mezi prsty. Wow. Ty hranice, co člověk v hysterii překračuje. :D

    Odpovědět

  3. Úplně se v tom vidím, když jsem ztratila jednu náušnici. Dostala jsem je toho času od přítele k prvním společným Vánocům a najednou jsem jednu z nich nemohla najít. Nakonec jsem zjistila, že zůstala zapletená v roláku, ale taky mě polil ten studený pot, když mi došlo, že jsem ten den dávala prát špinavé prádlo!

    Odpovědět

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.