7 lidí, bez kterých by dotazník k diplomce nebyl vončo

7 lidí, bez kterých by dotazník k diplomce nebyl vončo

Jestli mě sledujete na Facebooku, víte, že jsem vás nedávno poprosila o pomoc. Potřebovala jsem respondenty pro svou diplomku, aspoň 50. Výsledek mi vyrazil dech (naštěstí ne doslova): na dotazník díky vám odpovědělo 549 lidí, 27 lidí ho sdílelo a 10 822 vidělo. Tohle se ještě nepovedlo žádnému mému příspěvku (a koneckonců u žádného to nebylo tak důležité), proto vám ještě jednou moc a moc děkuju!
Tohle byl můj druhý vysokoškolský dotazník. V prvním (k bakalářce) zajímaly přezdívky účastníků fantasy bitev. Takových těch akcí, kde se potkají lidi se špičatýma ušima a lidi ve falešném brnění a řežou do sebe zbraněmi obalenými v kusu matrace. Takhle to zní šíleně, ale ve výsledku jsou tihle lidé a jejich přezdívky vážně zajímaví. Ale to jsem odbočila.
Druhým dotazníkem zkoumám -s ve větách jako „Tys tam včera nebyl?“. Ověřila jsem si, že existuje početná skupina lidí, která dotazník vyplní a nechá ho plavat (tihle jsou moc důležití), a pak je tu skupina druhá. Lidi, bez kterých by byl dotazník prostě jenom dotazník a ne šílenost, která člověka donutí topit se ve vlastních emocích. Ať už dobrých, nebo špatných. Bez nich by to prostě nebylo vončo.
Kdo jsou tihle lidé? Hned vám to povím.

Zlatíčka

Zlatíčka jsou… prostě zlatíčka. Vyplní dotazník a ještě k tomu napíšou něco milého. U prvního dotazníku mi třeba pár respondentů napsalo, že mám někdy na nějakou bitvu přijet, že mě rádi uvidí. K tomu současnému se občas objevil komentář ve smyslu „přeju hodně štěstí“ nebo „no teda, to ti muselo dát zabrat, takový dotazník“. Tyhle reakce mě moc těší.

Rejpalové

Rejpalové jsou pravý opak. Nikdo neví, jestli dotazník vyplnili, ale rozhodně k němu mají co říct. Dotazník je špatně postavený, otázky padlé na hlavu a vůbec je to celé špatně. Jak to vědí? Nevědí, jen si chtějí rejpnout.

Mecenášové vědy

Dotazník vyplní, a ještě sdílí na všechny strany, často s komentářem „Vyplňte tohle prosím, je to opravdu důležité“. Právě mecenášové mají obří zásluhu na tom, že se dotazník dostane k tolika lidem. Díky moc!
Mecenáše často taky zajímá, co z dotazníku bude. Právě pro vás sem hodím krátký výcuc z výsledků, chcete? Ale těžko říct, jestli už příští týden. V tuhle chvíli se snažím zpracovat přes 800 grafů. Ne, to jsem se neuklepla. 😀

Chytrolíni

Vyšší vývojový stupeň rejpalů. Rejpnou si konkrétněji, i když dost mimo. V dotazníku k přezdívkám mi někdo napsal: „Jestli se zajímáš o přezdívky, tak se na ně lidí neptej, je to moc osobní.“ Hm, dík za radu, přezdívky se totiž nejlíp zkoumají bez toho, abych o nich cokoliv věděla.
U nového dotazníku se zas občas objevil někdo, kdo mi musel nutně sdělit, že to mé zkoumané -s je něco jako jsi. Chci říct: týjo, fakt? To by mě bylo bývalo nenapadlo, když o tom píšu diplomku! Z tohohle poznatku jsem nadšená, jako když mi někdo slavnostně oznámí, že na koloběžce musím střídat nohy.

„Ale no tak jo, že jseš to ty“

Tenhle typ dotazník vyplní a chce vidět vaši vděčnost, a tak vám aspoň pošle zprávu, že teda normálně dotazníky nevyplňuje, ale že jste to vy, máte to tam. A byla to fuška, abyste věděli.
Díky moc za vyplnění, ale víte… já nemám nejmenší tušení, jak na tohle reagovat. 😀

Mimoňové aneb „Nemám nejmenší tušení, co vyplňuju“

V minulém dotazníku jsem udělala tu chybu, že jsem nechala respondenty vypisovat svůj věk, nedala jsem jim na výběr z možností. Když jsem potom procházela sloupeček odpovědí k otázce na věk, bylo tam: 15, 24, 16, 18, 30, Karel, 21, 14,…
Karel je typický mimoň. U otázky na to, jak k přezdívce přišel, mi sáhodlouze vysvěloval, že se jednou takhle s kamarádama – a voni už to nejsou moji kamarádi, fakt ne – zhulili – ale já už fakt nehulím, to bylo kdysi! Jó, Karel byl fajn.
Ještě si vzpomínám na Filipa:
Jaká je tvoje přezdívka? – Filip.
Jak jsi k přezdívce přišel? – Od rodičů, je to moje jméno.
Jop, přesně tohle myslím slovem přezdívka!

Pseudovědci

Pseudovědci jsou hardcore chytrolíni. V komentáři se snaží ukázat, že jsou pětkrát chytřejší než vy a že vy jste úplné nicky, které se ani nemají pokoušet psát diplomku, protože stejně nedostudují. Už v předchozím dotazníku jsem se dozvěděla, že jsem jenom „někdo, kdo si říká bohemista“ a „rádoby češtinářka“ a tak vůbec. Když opadne stres z negativních reakcí, docela mě to baví.
K současnému dotazníku se objevil komentář (přepisuju i s chybami): „Hrozně dlouhý, a obávám sem, že nejednoznačně zadané. Ta „s“ by měla být v některých větích samostatně a ne jako sufix např substantiva. Samostatná by pak v hovorovém projevu byla přijatelná jako kontrakce „jsi“.
No, tohle vypadá učeně, řekne si laik. Ten člověk zná slova jako sufix a substantivum, ten tomu asi rozumí. Bohemista ale pozná, že tohle rozhodně nepsal kolega bohemista, protože ten by věděl, že -s se prostě píše hned za slovem (třeba Mamkus viděl?) a že „hovorový projev“ je něco úplně jiného, než si autor tohohle komentáře myslí. Sečteno a podtrženo: ten komentář je hezky vypadající blábol.
Už chápete, co myslím tím pseudovědcem?
Co vy, taky už jste dělali nějaký dotazník? A narazili jste spíš na zlatíčka, nebo na rejpaly?
Žijte blaze a sledujte Barborové příběhy na Facebooku. Co nevidět tam přibyde článek o tom, co jsem se z dotazníku dozvěděla.
Přece si tenhle článek nenecháš pro sebe! Lajkuj, sdílej a posílej dál.
20

13 thoughts on “7 lidí, bez kterých by dotazník k diplomce nebyl vončo

  1. [5]: S tím jsem taky pracovala, ale nestačí mi. Navíc se v něm to moje -s hledá hrozně blbě, nejnovější řada Oral ho má jako *s, ale zbytek ho nijak odlišené nemá, takže když zadáš *s, vyjede ti všechno, co končí na s. A tím se fakt blbě probírá. :D Navíc s dotazníkem se můžu ptát o dost cíleněji.

  2. Dotazník jsem nikdy nedělala, ale co jsem viděla ty ostatní, tak jsem si všimla hlavně rejpalů, ty jsou bohužel všude :/ 800 grafů, to potěš teda, hodně štěstí :D

  3. Nechci se vyjadřovat k článku, protože vysoká škola mně maximálně teprve čeká. :D Takže: Moc se mi líbí způsob, kterým si podpisuješ články! 🙂 Vážně. Je to hezký a dobrý nápad. :-)

  4. Ještě že podobnýma věcma se nemusím zabývat. Mám ale zkušenost s komentátorama, co mi na kilometrovej článek plnej srdceryvných výlevů jsou schopni napsat „Máš tam překlep, xy“. Roztrhala bych to. Je to snad ještě otravnější než lidi, kteří mi mají potřebu poskytovat psychologické rozbory tam, kde jsem se nikoho na nic neptala, jasně tam bylo napsáno, že se jen potřebuju vylejt a že vím, že věci nejsou úplně a jenom tak, jak jsem je v tu chvíli popsala. Stejně se tam pak dozvím, že to vidím moc černě, že to určitě bude lepší a podobný další výroky, na který bych sama nepřišla.

    A když napíšu něco normálního, kde chci normální komentáře a reakce, tak mi skoro nikdo nikdy nekomentuje 😀

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Líbí se ti u mě? Lajkni si mě a pošli #barborovépříběhy dál!