Co mi řekl dotazník? Teď už doopravdy

Co mi řekl dotazník? Teď už doopravdy

Tramtadadá! *Představte si fanfáry, jo?*
Je to tady. Ten velký okamžik, kdy na vás dýchne věda a políbí vás vědění. Pro ty, kdo o věcech přemýšlí trochu realističtěji a nenadchne je (tak jako mě) posouvání jedné hlásky/písmena po větě: povím vám, co jsem se od vás dozvěděla v dotazníku.

Jo, hláska a písmeno jsou vážně dvě různé věci.

Proč se vůbec potřebuješ ptát na takové pitominy?

Setkala jsem se s reakcemi typu: „Vždyť jsou některé ty věty úplně strašné, na to se přece nepotřebuješ ptát, ne?“ To je náhodou docela dobrá úvaha, jsem přece Češka, tak bych měla vědět, co v češtině jde říct a co ne. Jenže ouha. Dotazník potvrdil, že můj úsudek nerovná se úsudek zbytku republiky.
Tak třeba: pro mě je divná věta „Jeho v práci nemohls potkat.“ Obecně moc neumisťuju -s na sloveso. A co na to zbytek republiky?
Zbytek republiky na to: Co blbneš, vždyť je to úplně normální!
Taky je občas rozdíl v tom, odkud daný mluvčí češtiny pochází. Pro většinu lidí třeba bylo naprosto nepřijatelné -s na prvním místě, třeba v téhle větě:
‚S dneska nebyl ve škole, viď?
Jenže mrkejte na tohle. Bílá znamená „Tohle rozhodně neříkáme“, tmavě šedá „V podstatě s tím nemáme problém“ a světle šedá „Tohle spíš ne“.
Vidíte to? Pro Středočeský a Královéhradecký kraj je to v pohodě. To vážně.

No dobře, a cos teda zjistila?

Kdybych měla výsledky z dotazníku shrnout do malinké krychličky, vypadala by následovně:
Zaprvé: To moje -s se snaží být na jednom ze dvou míst:
  1. na čemkoliv, co je na první pozici (tím zjednodušeně řečeno myslím první větný člen)
  2. na slovese (příčestí, třeba „přišel“)
To sloveso je o dost silnější, než jsem myslela. Vlastně se líbí většině Čechů, i když některým víc než jiným. Obecně se dá říct, že na sloveso ho bez váhání praští Moraváci (zvlášť ti jižní), lidi z Vysočiny, někdy taky lidi z jihu Čech.
Zadruhé: Jsou dvě místa, kam -s nechce ani za zlaté prase:
  1. začátek věty. Když teda nejste ze Středočeského nebo Královéhradeckého kraje a nemáte před sebou jeden konkrétní typ věty.
  2. kamkoliv za sloveso. Třeba „Ty včera přišel pozděs.“ je divné pro všechny.
Nevím, jestli vám to dává smysl. Jestli ne, ptejte se a křičte v komentářích. Ale mně to docela pomohlo: minimálně vím, že mám dva směry, kterými se můžu dál dát.
Ve spoustě jazyků totiž je jeden typ „slov“, který se snaží dostat na jedno konkrétní místo ve větě, ať je to jakýkoliv slovní druh: v češtině právě za první větný člen, kam se mi cpe to -s.
Pak jsou ale různé přípony a tak vůbec, které se snaží dostat vždycky na stejný slovní druh. O to se snaží to -s, když se cpe na sloveso.
Takže teď vlastně není jasné, jestli moje -s patří k prvnímu typu „slov“, nebo jestli je to spíš něco jako přípona. A to mi přijde fascinující. Vám ne? 😀

Pár divnoušů

V dotazníku se objevilo i pár divnoušů. Tak říkám (odteď) větám, které se chovají trochu divně. Jsou to třeba ty, které mají na začátku něco hrozně dlouhého. Pak se totiž tomu mému -s nechce hned za první větný člen, kde se mu jinak líbí.
Třeba tahle věta:
[Paní učitelku Novákovou z Mokré Lhoty]s včera na té oslavě neviděl? (Kurzívou je první větný člen.)
A koukejte, co na to lidi – teda vlastně vy:
No, moc se vám to nelíbilo, a přitom je to ta druhá pozice, co ji má normálně -s rádo. Prostě je to na něj nějaké dlouhé. V tomhle případě drtivá většina z vás volila jako nejlepší -s na slovese. I ti, kterým se obyčejně na slovese nelíbí.
A pak jsou tu ještě slovíčka, která když se větě objeví, -s hned běží za nimi. Jsou to slova jako kde, co a pak taky ty. O větách s nimi byste se nepohádali, ať jste z Brna, nebo z Aše.

Děkuju vám všem, žumovu počítači, svým kočkám,…

Pár slov na závěr:
  • To, jak vám to tu vysvětluju, není úplně přesné a není to ani úplně to, co bude v diplomce. Ale v diplomce mám tuhle kapitolu v tuhle chvíli na 19 stránek, to by vás ani nijak zvlášť nebavilo. 😀
  • Občas jsem při vyhodnocování chtěla vyhodit počítač z okna, zvlášť když mi v půlce odmítl uložit soubor. Zaplať pámbu, že jsem to celé mohla dodělat na žumově počítači! A zaplať pámbu, že mám antistresové kočky.
  • A stálo to za to. Zjistila jsem věci, které by mi korpus neřekl, nebo bych dokonce nevěděla, že se ho na ně mám zeptat.
Dík, že jste dočetli až sem. Jste príma! 🙂
A co dál? No, dál mě (nás) čeká další dotazník. Už by neměl být tak náročný, ale aspoň jeden (až dva) je potřeba. Zatím jsem se vás totiž ptala jen na ty nejjednodušší z jednoduchých vět.
Tak, a teď se ptejte. Zajímá vás něco dalšího z dotazníku, nebo jsem něco vysvětlila tak, že to vlastně není moc k pochopení? Zajímají mě i další poznámky, názory a dotazy všeho druhu: třeba o češtině obecně, o nějakém dalším jevu nebo klidně o pravopisu. Prostě o čemkoliv, co vám přijde interesantní.
Přece si tenhle článek nenecháš pro sebe! Lajkuj, sdílej a posílej dál.
0

11 thoughts on “Co mi řekl dotazník? Teď už doopravdy

  1. Teď by mě vlastně nejvíc zajímalo, co jsem na tyhle konkrétní případy odpověděl já, protože si to vůbec nepamatuju :-D

  2. No vida, i v naší středočeštině se našlo něco divného! Hned jsem na ni o kousek hrdější :-D Myslím, že tvoje diplomka bude velká (jazyko)věda – na doktorát by tě mohli vzít rovnou, a ještě s fanfárou ;-)

  3. Tak mě se to vložené s třeba nikde moc nezdá a to jsem ze Středočeského kraje :D  zrovna takové poučky do nás valí na vysoké během češtiny teď pořád :D rozdíl mezi hláskou a písmenem, klasika :D 🙂

  4. [4]: Vážně? A to mi vždycky přišlo, že se ve středních Čechách mluví úplně stejně jako v Praze! (Akorát Pražáci neznají slovo "klabý". Ale nalijme si čistého vína, tohle slovo nezná nikdo mimo moje rodné město.)

  5. [8]: Nojo, klabý je, zdá se, příbramismus :-D Jeho význam je poměrně těžké vysvětlit, ale je to něco mezi cool, hustý, drsný, roztomilý, dobře či s vtipem udělaný, takový, že zaujme. Špatně se definuje! Za ta léta, co se ho snažím vysvětlovat, jsem ještě dobrou definici nenašla :-)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Líbí se ti u mě? Lajkni si mě a pošli #barborovépříběhy dál!