Cena pro zlatíčka čili Liebster Award

Cena pro zlatíčka čili Liebster Award

Co čert nechtěl, Kája mě nominovala na Liebster Award. Mockrát děkuju! Ke Káje chodím ráda, píše o životě a vůbec (líp bych to asi neshrnula) a píše pěkně, takže k ní určitě mrkněte.
Součástí nominace jsou i otázky, které nominující připraví pro nominované. Pojďme směle na ně, dozvíte se o mně fůru nového a trochu starého.

Proč by lidi měli navštěvovat zrovna tvůj blog?

Inu, vypadá to, že to lidi prostě baví: na Facebooku mají Barborové příběhy už 1138 fanoušků. A já bych (zcela neskromně) řekla, že číst můj blog znamená:
  1. pobavit se
  2. přečíst si článek bez hrubek, který má hlavu a patu
  3. ujistit se, že dokud jsou na světě lidi jako Barbora, není to se mnou tak zlé
No řekněte sami. Proč mě čtete vy? 🙂

Je lepší bydlet ve městě, nebo na vesnici?

Pro mě určitě ve městě, jsem městský člověk, i když jsem většinu života strávila na vesnici. Ve velkém městě se vám nestane, že celý den nepřijede autobus, že není kde koupit rohlíky nebo že se večer nudíte u televize, protože divadlo je X kilometrů daleko a není v něm buď vůbec nic, nebo travesti show.
Ale taťka říká, že to měl podobně, než měl děti, to jako mě a sestry. Tak uvidím, třeba budu na stará kolena migrovat zpátky do rodné vísky.

Čaj, nebo káva?

Čokoláda. Proč není v nabídce čokoláda? Miluju horkou čokoládu!
(Jestli to máte stejně, zkuste někdy čokoládu v kavárně Na Kozím plácku v Kutné Hoře. Garantuju, že něco tak skvělého jste ještě nepili!)

Povyprávěj nějako veselou historku z dětství.

Kdysi nás se ségrou vzala teta do Dádiny školky. Byla to školka, kde se čas od času objevila Dáda, i když teda ne ten den, kdy jsme tam byly my. Hrály jsme si tam a já jsem namalovala obrázek želvy. Když jsme pak přišly domů, musela jsem nutně vyzkoušet tetin „vysavač“, tím myslím takovou tu krabici na tyči, která nepotřebuje k vysávání elektriku. Víte, co myslím? Každopádně zápletka je v tom, že nebylo co vysávat. A tak jsem vzala obrázek želvy, roztrhala ho a vysála. Chvilku jsem měla strašnou radost – a pak mi došlo, co jsem to udělala. Nepřeju vám slyšet ten řev.
Taky jsem kdysi ztratila anténu od mobilu, ale na tom je vtipné jenom to, že za mého dětství měly mobily antény.

Čím jsi chtěla být, když ti bylo cca 10 let, a jak se to (ne)podobá tvému současnému zaměření?

Myslím, že v té době se ve mně prali policista a zpěvačka lomeno herečka. Hrozně jsem tenkrát milovala Columba a představovala jsem si, že každý policista dělá to, co on. A ta zpěvačka s herečkou asi pramenila z toho, že jsem byla do jisté doby docela předvádivé dítě.
No a dneska je ze mě študovaná bohemistka a copywriterka. Close enough.

Volíš aktivní, nebo raději línou dovolenou?

Aktivní, stoprocentně! Dokonce tak aktivní, že jsem na dovolené na zabití. Mívám přesně naplánované, co musím vidět, dokonce na to vytvářím speciální mapy. A pak s žumem trávíme dovolené tím, že chodíme pěšky sem a tam po Miláně, Budapešti nebo kdovíjakém jiném městě a žum skuhrá, že ho bolí nohy. A já taky, protože mám ujetý zvyk brát si na dovču nové boty.
O našich cestách jste si koneckonců už mohli počíst v článku o Miláně, Krakově, Budapešti nebo třeba Mallorce.

Jak jsi na tom s cizími jazyky?

Nic extra, řekla bych, ale ani žádná tragédie. Angličtina je dneska samozřejmost, takže se s ní domluvím i já, dokonce v ní zvládnu přednášky a čtení studií. Od základky jsem se učila německy, ale dneska ani nekváknu, jen trochu rozumím. A zrovna se učím italsky, abych mohla za rok na Erasmus do Neapole.

Jak moc je podle tebe důležitá znalost (české) gramatiky?

Hádám, že tou gramatikou je myšlený pravopis, českou gramatiku totiž ovládá každý Čech. A co se pravopisu týče, myslím, že je důležité ho znát, zvlášť když sem tam něco publikujete. Je jedno, jestli píšete blog nebo příspěvky do vědeckých časopisů, hrubky snižují celkový dojem z textu. Článek by mohl být sebegeniálnější, ale když bude plný hrubek, budete působit jako tydýti.
Jako češtinářka mám tu nevýhodu, že vidím hrubky všude (kromě vlastních textů, hehe). Ale dokážu pochopit, když někde chybí čárka nebo je v textu nějaká jiná drobná chyba.

Jsi spíš perfekcionista, nebo je ti všechno jedno?

Jak v čem. Dokážu pět minut štelovat prostírání, aby perfektně lícovalo s hranou stolu, ale zároveň mám doma nepředstavitelný binec, protože na uklízení prostě nemám čas.

Co považuješ za svůj největší životní úspěch?

Vida, to je těžká otázka. Asi nejde o jednu konkrétní věc.
Ale jsem pyšná na to, že jsem se hned po gymplu postavila na vlastní nohy. Naši mi odvezli věci do Brna a od té chvíle už se mnou neměli žádné starosti. Při škole pracuju, dokážu se o sebe postarat i si našetřit na to, co zrovna potřebuju nebo co bych si přála. Musím ale zmínit i to, že je moc důležité, že mám vedle sebe žumíčka, který mě ve slabších chvílích podporuje.

A teď je řada na mně!

Jako nominovaná mám další milou povinnost: nominovat a pro nominované připravit novou sadu otázek. Správně bych měla nominovat 5 až 10 lidí, tolik ale asi dohromady nedám. Nuž, nevadí. Nominuju:
Lotte, největší odbornici na muzikály široko daleko
Marii Veroniku, u které si vždycky hrozně příjemně počtu
Ellanor, maminku dvou princezen a neuvěřitelně kreativní a šikovnou švadlenku
Otázky pro vás, dámy:
  1. Co je ta nejdivnější věc, jakou jsi kdy ztratila?
  2. Jsi organizovaný člověk, nebo věčný zmatkář?
  3. Kočka, nebo pes?
  4. Jakou knihu máš nejradši?
  5. Kde bychom našli tvoje nejoblíbenější místo na světě?
  6. Léto, nebo zima?
  7. Do jaké země by ses jednou chtěla podívat?
  8. Co je tvůj největší zatím nesplněný sen?
  9. Jak by podle tebe vypadalo tvé alternantivní já v paralelením vesmíru?
  10. Jaké zaměstnání/obor studia bys chtěla mít, kdybys neměla to, které máš teď?

Dvě novinky na závěr

Než se s vámi rozloučím, mám tu dvě novinky.
Zaprvé: Pustila jsem do světa druhý dotazník a budu moc ráda, když ho vyplníte a pošlete dál. Na rozdíl od prvního zabere do 10 minut.
Zadruhé: Blíží se den velkého stěhování! Mému blogu na nové doméně chybí už jen nastěhování článků a úprava obrázku v záhlaví, aby byl responzivní. Sledujte můj Facebook, ať vám to neuteče!
Přece si tenhle článek nenecháš pro sebe! Lajkuj, sdílej a posílej dál.
0

6 thoughts on “Cena pro zlatíčka čili Liebster Award

  1. Ó, děkuji velice, převelice! Nominaci s radostí přijímám (co se dá dělat, jako správný narcis prostě ráda vyplňuju dotazníky ;-) a držím palce do velkého stěhování!

  2. Proč to tady čtu já? Nejdřív jsem sem tak nějak načuhovala kvůli Fantomovi, heh… a pak už jsem se sem začala vracet prostě jen z důvodu, že se mi tady dobře čte :D

  3. [5]: Hádám, že není. A soutěž se to jmenuje proto, že se pak nějak z nominovaných vybírá vítěz, který něco dostane. Ale osobně bych řekla, že je to v názvu hlavně proto, aby to působilo víc cool. :D

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Líbí se ti u mě? Lajkni si mě a pošli #barborovépříběhy dál!