26 máklých přání
Taky máte nějaký sen, o který se jentak s někým nepodělíte? Možná je moc ujetý, možná malicherný, možná nedává smysl. Jestli jo, napište mi ho do komentářů. Já mám totiž takových snů celou kupu. Tak třeba si přeju…
- Dostat zamilovaný dopis. Tak zamilovaný, že se mi z něj zkazí zuby.
- Přijít do obchodu, zkusit si sandály, které se mi líbí… a zjistit, že mi padnou.
- Vyzkoušet si jednou opravdický muzikálový kostým a vypadat v něm jako všechny ty krásné herečky.
- Přijít na letiště a odletět prvním letadlem, které se namane.
- Vyrazit na čundr s ťapáním, turistickými botami, stanem, ohněm a tak vůbec.
- Vidět jeden den ostatním do hlavy… jen proto, abych věděla, jestli vidí barvy stejně jako já, jestli jim jídlo chutná stejně a jestli jsou někteří fakt úplně blbí, nebo to jenom hrajou.
- Vyhrát na pouti plyšáka tak gigantického, že by se nevešel do pidibytečku, kde bydlím.
- Moct adoptovat všechny kočky na světě. No dobře, všechny ne. Britky jsou potvory.
- Jít do Disneylandu převlečená za Lociku. Nebo klidně i jinačí princeznu.
- Stíhat přemýšlet předtím, než plácnu nějakou pí— tominu.
- Vykašlat se jednou na všechny povinnosti, které mě ubíjejí. Tak jako to dělají normální lidi.
- Spát v domě na stromě. Jakože opravdickém, ne fancy hotelu na stromě.
- Udělat si drdol a nevypadat o 10 let starší.
- A vůbec nikdy nevypadat o 10 let starší.
- Hrát divadlo.
- Vydat knížku. Knížku, kterou bude někdo číst. (Diplomka se nepočítá.)
- Říct svým kolegům, jak moc je mám ráda, a nevypadat u toho jako patetický šílenec.
- Skočit šipku do obilí a plavat v něm kraula. Bez ohledu na to, že se v obilí plavat nedá. A že kraula beztak neumím.
- A to samé s mraky.
- Jít po ulici, zpívat si (zatím nic nového, počkejte si)… a slyšet, jak se postupně všichni kolem přidávají, až vznikne dechberoucí muzikálová scéna.
- Zjistit, jak se pozná, jestli ve skutečnosti nejsem románová postava.
- Vědět, co si o mně ostatní myslí. A kašlat na to.
- Zkusit si práci letušky. A cukrářky. A majitelky svatebního salonu. A parfémářky. A muzikálové herečky, to především.
- Nestydět se a nafotit profi fotky. A tím nemyslím fotky, kde stojím v parádní blůzce, tupě se usmívám do objektivu a nutím jednu ze svých koček k témuž.
- Vyzkoušet Vesper Martini. Jo, to Bondovo. (Beztak by mi nechutnalo.)
- Konečně dopsat tenhle článek. A vida, povedlo se!
A o čem sníte vy? Napište mi to do komentářů tady, nebo klidně na Facebook. Těším se! 🙂
Tipy na další počteníčko
- Tři kočky z ulice – o Mie, Mile, Míně a projektu Nekupuj. Adoptuj!
- (Ne)komplimenty – o komplimentech, které snad ani nemusely být
23 thoughts on “26 máklých přání”
Vyrazit na čundr vůbec není máklé, to je úplně normální a splnitelné přání. 🙂 Je pravda, že já už jsem taky nebyla na pořádném vandru nějakou dobu, měla bych to napravit.
Taky bych chtěla spát ve stromovém domku, vydat knížku, plavat v mracích…ani to hraní divadla nezní špatně! Ještě bych k tomu přidala létání na pegasovi! 😀
Ať se ti všechna přání splní!
Nápodobně – pegase nevyjímaje. 🙂
Tu Lociku v Disneylandu si splníme 😀 já tedy nechci byt Locika, ale chtěla bych tam jít za princeznu 😛
Budeme dvě princezny, jéj!
Já bych tedy prosil Japonsko někde u Berouna, aby to tam netrvalo celý den letadlem a dalo se tam dojet na kole :-).
Bylo by takové Japonsko pořád japonské? 🙂
Čtyřku, čtrnáctku a devatenáctku bych hned brala taky! 😀
Já bych připojila přání, aby na mě nikdy neštěkali psi zpoza plotu (to pak mám vždycky podezřelé myšlenky na takové věci, jako jsou dělbuchy a vzduchovky). Protože umřít v pětadvaceti na infarkt by sice mělo styl, ale teda…!!! A čtrnáctku mám splněnou permanentně a musím říct, že je to docela pruda. Bylo by fajn vypadat na svůj věk alespoň občas 🙂
To bych taky brala, strašlivě se bojím štěkajících psů (zvlášť záplotníků).
Čundr není máklé přání, to já bych taky jela hned, jen s batoletem je to nějaký náročnější 😀 A lidem do hlavy bych taky chtěla vidět, to by mohlo být zajímavý. Ale fakt jen ten jeden den, víc ne 🙂
A možná i ten jeden by byl moc. 😀
Čundr, profi fotky a vlastně ani to první letadlo, co se zamane, přeci vůbec nejsou tak nerealistická přání! Co článek pojmout jako výzvu, kolik jich dokážeš splnit, hmm? 🙂
Ad 14: Mně občas tipují o 10 let méně, to je taky dost pruda. Ale máme to v rodině. Pár let zpátky chtěli v LIDLu občanku i po mé mamince. 😀
Jak jsem ta přání sepsala, hned jsem si říkala, že bych se měla pokusit jim aspoň přiblížit (třeba s plaváním v mracích to jinak nepůjde), nebo je prostě splnit. Tak uvidíme, jak to půjde. 🙂
Body 1 a 5 mne velmi překvapují.
Sám jsem v mládí napsal velmi mnoho zamilovaných dopisů, mnohostránkových, určitě více než dvě stovky. Zhruba od 14 do 20 jsem se tím zabýval intensivně. Naučil jsem se kvůli tomu i psát krasopisem. A studoval jsem kvůli tomu různé spisovatele a básníky, abych psal vzletně a krásně. Inu mládí… Že jste nikdy od nikoho takový hodnotný zamilovaný dopis nedostala, to je mi líto. Ale není chyba ve Vás?
A čundr? To je přeci normálka. Stačí vyrazit.
Ostatní body, o kterých píšete, považuji za hovadiny. Vlastně se to všechno s Vaším bodem ad 5. vylučuje.
Myslím, že takový dopis bych ani neocenila: myslela jsem opravdu upřímný a klidně i kostrbatý dopis, ne dopis od někoho, kdo se jimi zabývá „intensivně“. Co to vůbec znamená, propánajána?
A zbytek komentáře… asi nečekáte, že na něj budu reagovat, že ne? 🙂
No, taky bych si jich pár zkusila:D Ten čundr si tedy splním, ale třeba plavání v oblí zní lákavě, ne, že bych snad já kraul uměla, ale byla by sranda.
Nebo vidět lidem do hlavy, mně by stačilo asi pár hodin 🙂
To je pravda. Možná i půlhodinka by byla moc. 😀
Mně náhodou přijdou super! 🙂
Já bych jednou chtěla řídit tramvaj. A cinkat na ty pitomce, protože v poslední době mi přijde, že tramvaj je snad jediné, co má u nás nějaký respekt. 😀
A taky bych se chtěla na týden zahrabat někam mimo civilizaci a poslouchat růst trávu! 🙂
Na to by bylo ideální město Brno. Tady jezdí tramvaje na zvonečkový pohon – jinak si nedovedu vysvětlit, proč tolik zvoní. 😀
S body 1, 5, 6, 12, 15, 16, 20 a 24 se naprosto shodneme. To by bylo bájo jít po ulici, zpívat si a pak sledovat, jak se přidávají všichni. Viděla si film Love, Simon? Jak tam tancovali na písničku „I Wanna Dance with Somebody“ ? Přesně to myslím.
Co se týče divadla – v divadle jsem už hrál. Naposledy však na základce. Hodně dlouhá doba. Poslední dobou mi to však chybí víc a víc. A dostat zamilovaný dopis… mmmm <3
A ještě líp – od anonymního ctitele/ctitelky 😀
Mým největším životním snem je jen do New Yorku a poznat ten pravý noční život. Když se dívám na fotografie nočního NY a všude vidím ty světla, auta, billboardy apod., chci se tam strašně moc podívat. Dále si založit rodinu, bydlet někde daleko a být šťastný.
Film jsem viděla a osobně si to představuju o něco míň kýčovité, ale ano, na tenhle způsob. 🙂
A přesně tak, dostat dopis od anonymního ctitele, koumat, kdo to je, ale nikdy nevykoumat, to by bylo! 😀
„Být šťastný“ – to je přesně to, co čekám od života. Vlastně se nemusí splnit žádná z těchhle věcí. Je jedno, kde budu bydlet nebo co budu dělat. Stačí, když budu šťastná. Tak přeju, ať se nám to oběma splní. 🙂
Trochu som sa inšpirovala, dúfam. že nevadí. Ale posielam odkaz na článok. 🙂
https://mozaikaticha.com/2018/08/04/mojich-15-zvlastnych-priani/
Jasně že neva, jsem ráda! 🙂