Žiju #barborovépříběhy. A taky čtu, píšu a koloběžím. Vždyť mě znáte.
Přátelé, došla mi naprosto zásadní věc! Já vám ještě nepředstavila žuma! Tak tedy potkejte žuma (přeloženo pomocí Google Translate). Žum je můj nejlepší kámoš, brácha na proflákané víkendy a otec mých koček. Žum mu říkám proto, že ještě není tak úplně můj muž (jaksi se ještě nevyslovil, jestli mě chápete). No dobře, to je oficiální verze. Ve skutečnosti mu říkám žum proto, že jsem se jednou přeřekla a doteď jsem nepřiznala, že to nebylo schválně. Žum je asi 1,1 Barbory…
Přátelé, jsem bakalářka. Ne že takový legrační tituleček něco znamenal. Spíš jsem došla k záchytnému bodu (asi jako v Chcete být milionářem) a mám pocit, že se mě studium na chvilku netýká a že bych se měla za ním ohlédnout. Tak jsem se tedy ohlédla. A zjistila jsem, že mi studium českého jazyka a literatury přineslo celou hromadu věcí, které by se mi hodily už o pár let dřív. A že by se především hodily i nebohemistům. Tak třeba: Už…
Předvádí historické bitvy, nad ohněm míchají cosi podivného k obědu a odpovídají na vaše otázky typu „A co se tenkrát jedlo? Vony vlastně ještě nebyly brambory, žejo?“ To jsou nadšenci do living history. Díky kamarádce Ladě jsem měla to štěstí, proklouznout na jeden víkend mezi ně a užít si dva dny jako taková normální ženská z počátku 14. století. A řeknu vám, vážení, že jsem se ve spoustě věcí ohledně living history nadšenců šeredně mejlila. A že vy se mejlíte…
Mám ráda Brno. Mám ráda fandění. Ale bojím se hokeje. Barboro, buď přesná. Řekni: Bojím se fanoušků. Jo, těch se bojím. Děsí mě ty davy a jejich hlučnost. A děsí mě kult brněnské Komety. Kometě tady fandí všichni, od mimina po jeho prabábu. Všichni mají všechny ty blbinky na fandění – šály vyvěšené v autě, dres s úctou vyžehlený a složený hned navrchu ve skříni a zarámovanou fotku toho nejnej hokejisty doma nad televizí (tak si to aspoň představuju). No,…