Moji krásní pohledi

Moji krásní pohledi

Lidičky, sbíráte něco?
Řekla bych, že sběratelství je dost podivná nemoc, kterou my lidi trpíme. Hromadíme věci, které k ničemu nepotřebujeme. No vážně, nejsme divní?
Každopádně jestli jo, tak jsem divná i já. Sbírám totiž pohledy. Mám jich fůru a pořád přibývají: kupuju si je všude, kam dorazím, posílají mi je známí, od kterých je vyškemrám, a pak mi taky chodí z celého světa přes Postcrossing. Pohledy z dovolených jsou pro mě ještě důležitější než fotky. Vybírám si totiž takové, které pro mě vystihují atmosféru místa, odkdud pocházejí.
Tak a konec řečí. Račte se pokochat nejhezčími z mých pohledů. A mezi kocháním třeba mrkněte na mou facebookovou stránku.

Barvičky z Kyjeva


Tenhle pohled je jeden z nejhezčích, co mi za poslední dobu přišly. Je od Lidy z Kyjeva. Lida píše, že byli s manželem na líbánkách v Praze a hrozně si to tu zamilovali. Prý je Česko krásná země s úžasnou architekturou a chutnou kuchyní. To by asi málokterého Čecha napadlo napsat, a přitom… přitom má Lida pravdu, no ne? 🙂

Známky ze Sibiře

Další z mých postcrossingových oblíbenců. On totiž člověku přijde často kýč nebo pohled, který ho moc neosloví, ale o to víc mezi nimi vynikají takovéhle nádhery. Tenhle pohled doputoval z Novosibirsku, poslala mi ho Natalia.

Hvězda mezi kotěcími pohledy

Když jsme u toho kýče, stálice v téhle oblasti jsou koťátka. Ale tenhle pohled s koťátkem miluju. Je z Nanu-Nana a posílám ho každému, u koho si na postcrossingovém profilu přečtu, že má rád kočky. Podle mě je to důkaz, že i pohled s kočkou může být pěkný.
Ze začátku jsem na tomhle pohledu mohla oči nechat, jak je pěkný. A pak mě začal trochu děsit. Protože kdo má kočku, ví, že se koťata nesmějí. Takže kotě na fotce pravděpodobně mňouká, a to zřejmě zoufale. Když to zasadím do kontextu celé fotky, vychází mi z toho, že to kotě fakt chtějí uvařit se špagetami a jemu se to (překvapivě) moc nelíbí. No schválně, zkuste se na ten obrázek podívat znovu! (Asi jsem fakt mimoň…)

Vánoční pozdrav z Rakouska-Uherska

Tohle je nejstarší pohled v mé sbírce. Pochází z roku 1910 a známka na něm stála 2 krejcary. Mrkejte na jeho zadní stanu, ať víte, že vám nekecám.

Blejskavé Drážďany

Dobře, tenhle pohled možná je trochu kýč, ale mně se líbí. Asi to úplně není vidět, ale některé barvy tohohle drážďanského pohledu hází metalické odlesky. A koneckonců i můj taťka vždycky říkal, že jsme (to jest mamka, ségry a já) jako straky: co se blejská, to se nám líbí.

První máj, čest práci!

Tenhle pohled jsem si z rozmarnosti koupila na bleším trhu spolu s pohledem s Leninem. Moje děti si jednou budou myslet, že jsem se pomátla, až moje pohledy najdou.

Kreslený Milán

Kreslené a malované pohledy miluju. Tenhle je z Milána a pro mě dokonale zachycoval tamní atmosféru. Taky byl podle toho drahý…
Mimochodem, věděli jste, že podle Internetové jazykové příručky se dá (spisovně) použít jen TEN Milán? Já jsem vždycky říkala TO Miláno.

Jeden divadelní

Národní divadlo Brno má pár fakt krásných pohledů k novějším inscenacím, které jsem si samozřejmě musela koupit. Tenhle je ke Kátě Kabanové, to je mimochodem opera, která v Brně opravdu stojí za vidění. Ale to asi vidíte už z pohledu. (Ta voda na jevišti v té inscenaci vážně je, nevymysleli si ji jenom pro pohled.)

Ignis Brunensis

K brněnskému festivalu ohňostrojů vzniklo pár přenádherných pohledů. Vy to sice nevidíte, ale jsou větší než normální pohledy, jsou na tvrdém papíře a naživo jsou krásné. Kdo nevěří, ať běží do Turistického informačního censtra města Brna. Nebo ke mně domů.

Rarita nedozírné ceny

Tenhle pohled bude mít jednou óbr cenu! Je na něm Lotte, která si zapózovala (a zachechtala se) pro plakát k opeře Čert a Káče. Na druhé straně mám věnování přímo od vyobrazené. Tudíž se tenhle pohled jednou vydraží za bambilion a moje praprapravnoučata budou úchvatně bohatá. (No dobře, až tak úchvatně asi ne, no.)

Krakov jako malovaný

Další kreslený lomeno malovaný pohled, tentokrát z Krakova.

Atmosféra dovezená z Mallorky

Tenhle pohled je jeden z těch, které pro mě zachycují atmosféru navštíveného místa. Z Mallorky jsem si dovezla víc takových. Nejsou na nich památky a pamětihodnosti, ale prostě a jednoduše atmosféra.

Brněnský dlouhán

Tohle je opr
avdová rarita. Pohled pochází (prý) asi z roku 1930 a zachycuje panoráma Brna. A je tak dlouhý, že jsem vám ho nezvládla vyfotit jinak. Ruce jsou žumovy. A žum říkal, že je to v měřítku jedna ku kočce. Na mém Instagramu najdete video s detailním záběrem na tenhle bájo pohled.
Tak co mým oblíbeným pohledům říkáte, který se vám líbí nejvíc? A co sbíráte vy? Pochlubte se v komentářích, A jestli jste to ještě neudělali, lajkněte si mou stránku na Facebooku. Každou sobotu tam najdete nový článek a přes týden samé veselé povídání ze života mého a žumova.

16 thoughts on “Moji krásní pohledi

  1. Pohledy jsem sbírala jako malá, ale moc jich nemám. Nejhezčí z mé sbírky je asi takový velký a dlouhý pohled z hvězdárny v Praze se Sluneční soustavou. A pak asi pohledy z Francie, hlavně z Giverny.

  2. Můj postoj ke sbírkám jsi dokonale vyjádřila druhou až čtvrtou větou článku :-D Pohledy máš ale velmi krásné. Lida z Kyjeva má perfektní vkus a ta Mallorka na mě úplně dýchla – jako bych se tam zrovna octla… krásné. Jen je škoda, že když chce člověk něco takového, velmi často musí opravdu dlouho vybírat. Kýč vyhrává deset ku jedné. A ne, o Milánu jsem nevěděla, díky za vzdělávací tečku :-)

  3. [1]: V Giverny je to nádherné, vůbec se nedivím, že máš odtamtud krásný pohled (tam musejí být krásné snad všechno) a že se tam Monetovi tak dařilo to malování (tam by musel namalovat něco pěkného snad každý) :-)

  4. [1]: Týjo, ten pohled z hvězdárny si asi vybavuju! Myslíš planetárium ve Stromovce, žejo? Pamatuju si, že když jsme tam jezdili se školou, měli tam takový dlouhý, co se mi hrozně líbil. Ale to už je strašlivě dávno, nebyla jsem tam od prvního stupně základky.

  5. Pohledy jsou teda báájo! Taky se mi takovéto originální a atmosféru zachycující moc líbí, ale já jsem spíše dopisář, proto se v dané destinaci pohledy pouze pokochám a pak napíšu jimi inspirovaný odstavec do dopisu, hehe :D A protože jsem dopisář, obyčejně mi také chodí dopisy… I když pravda, před měsícem mi dorazil jeden nádherný z Irska – vypadal jako stránka ze středověké, bohatě iluminované kroniky. A poslala mi ho víla!!!

  6. páni.. tak ty jsou naprosto nádherné!!! 🙂 já jsem začala sbírat turitstické známky, ale tak uvidím jak mi to dlouho vydrží.. máš hodně pěkný koníček.. a ten poslední nejdelší, je fakt úžasný.. 🙂

  7. [7]: Dopisy jsou taky bájo! Akorát s nimi úplně neumím naložit – mám je nacpané v jedné tašce a nevím, co s nimi. Znovu si je asi už nikdy nepřečtu, ale vyhodit je nechci. Co ty, máš na dopisy nějaký pořadník nebo tak něco?

  8. To máš pravdu že to je jako nemoc:D Já sbírala různé věci za život..nedá se ted říct, že něco sbírám ale rozhodně věci hromadím, třeba časopisy:D Dřív hlavně obrázky a plakáty oblíbených celebrit, pořád je mám, jen už z nich nic nemám:D

  9. [3]: Giverny je nádherné město 🙂 Monetova zahrada se mi líbila víc, než kterékoli jiné místo ve Francii, které jsem navštívila, a to včetně Paříže. Byli jsme tam na konci dubna, všechno tam kvetlo, no nádhera. Vůbec se mi odtud nechtělo pryč. A pokud bych si měla vybrat, na jaké místo ve Francii bych se chtěla někdy vrátit, tak 100% Giverny 🙂

  10. [12]: Někde jsem četla (kdybych si tak pamatoval kde!), že si na to někdo nechal udělat takovou stěnu – velikou dřevěnou desku s pravidelně rozmístěnými hřebíčky na zavěšení. To může vypadat moc pěkně. 🙂

Napsat komentář: BarbaraJane Zrušit odpověď na komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.