Lidičky, sbíráte něco?

Řekla bych, že sběratelství je dost podivná nemoc, kterou my lidi trpíme. Hromadíme věci, které k ničemu nepotřebujeme. No vážně, nejsme divní?

Každopádně jestli jo, tak jsem divná i já. Sbírám totiž pohledy. Mám jich fůru a pořád přibývají: kupuju si je všude, kam dorazím, posílají mi je známí, od kterých je vyškemrám, a pak mi taky chodí z celého světa přes Postcrossing. Pohledy z dovolených jsou pro mě ještě důležitější než fotky. Vybírám si totiž takové, které pro mě vystihují atmosféru místa, odkdud pocházejí.

Tak a konec řečí. Račte se pokochat nejhezčími z mých pohledů. A mezi kocháním třeba mrkněte na mou facebookovou stránku.

Tenhle pohled je jeden z nejhezčích, co mi za poslední dobu přišly. Je od Lidy z Kyjeva. Lida píše, že byli s manželem na líbánkách v Praze a hrozně si to tu zamilovali. Prý je Česko krásná země s úžasnou architekturou a chutnou kuchyní. To by asi málokterého Čecha napadlo napsat, a přitom… přitom má Lida pravdu, no ne? 🙂

Další z mých postcrossingových oblíbenců. On totiž člověku přijde často kýč nebo pohled, který ho moc neosloví, ale o to víc mezi nimi vynikají takovéhle nádhery. Tenhle pohled doputoval z Novosibirsku, poslala mi ho Natalia.

Když jsme u toho kýče, stálice v téhle oblasti jsou koťátka. Ale tenhle pohled s koťátkem miluju. Je z Nanu-Nana a posílám ho každému, u koho si na postcrossingovém profilu přečtu, že má rád kočky. Podle mě je to důkaz, že i pohled s kočkou může být pěkný.

Ze začátku jsem na tomhle pohledu mohla oči nechat, jak je pěkný. A pak mě začal trochu děsit. Protože kdo má kočku, ví, že se koťata nesmějí. Takže kotě na fotce pravděpodobně mňouká, a to zřejmě zoufale. Když to zasadím do kontextu celé fotky, vychází mi z toho, že to kotě fakt chtějí uvařit se špagetami a jemu se to (překvapivě) moc nelíbí. No schválně, zkuste se na ten obrázek podívat znovu! (Asi jsem fakt mimoň…)

Tohle je nejstarší pohled v mé sbírce. Pochází z roku 1910 a známka na něm stála 2 krejcary. Mrkejte na jeho zadní stanu, ať víte, že vám nekecám.

Dobře, tenhle pohled možná je trochu kýč, ale mně se líbí. Asi to úplně není vidět, ale některé barvy tohohle drážďanského pohledu hází metalické odlesky. A koneckonců i můj taťka vždycky říkal, že jsme (to jest mamka, ségry a já) jako straky: co se blejská, to se nám líbí.

Tenhle pohled jsem si z rozmarnosti koupila na bleším trhu spolu s pohledem s Leninem. Moje děti si jednou budou myslet, že jsem se pomátla, až moje pohledy najdou.

Kreslené a malované pohledy miluju. Tenhle je z Milána a pro mě dokonale zachycoval tamní atmosféru. Taky byl podle toho drahý…

Mimochodem, věděli jste, že podle Internetové jazykové příručky se dá (spisovně) použít jen TEN Milán? Já jsem vždycky říkala TO Miláno.

Národní divadlo Brno má pár fakt krásných pohledů k novějším inscenacím, které jsem si samozřejmě musela koupit. Tenhle je ke Kátě Kabanové, to je mimochodem opera, která v Brně opravdu stojí za vidění. Ale to asi vidíte už z pohledu. (Ta voda na jevišti v té inscenaci vážně je, nevymysleli si ji jenom pro pohled.)

K brněnskému festivalu ohňostrojů vzniklo pár přenádherných pohledů. Vy to sice nevidíte, ale jsou větší než normální pohledy, jsou na tvrdém papíře a naživo jsou krásné. Kdo nevěří, ať běží do Turistického informačního censtra města Brna. Nebo ke mně domů.

Tenhle pohled bude mít jednou óbr cenu! Je na něm Lotte, která si zapózovala (a zachechtala se) pro plakát k opeře Čert a Káče. Na druhé straně mám věnování přímo od vyobrazené. Tudíž se tenhle pohled jednou vydraží za bambilion a moje praprapravnoučata budou úchvatně bohatá. (No dobře, až tak úchvatně asi ne, no.)

Další kreslený lomeno malovaný pohled, tentokrát z Krakova.

Tenhle pohled je jeden z těch, které pro mě zachycují atmosféru navštíveného místa. Z Mallorky jsem si dovezla víc takových. Nejsou na nich památky a pamětihodnosti, ale prostě a jednoduše atmosféra.

Tohle je opr
avdová rarita. Pohled pochází (prý) asi z roku 1930 a zachycuje panoráma Brna. A je tak dlouhý, že jsem vám ho nezvládla vyfotit jinak. Ruce jsou žumovy. A žum říkal, že je to v měřítku jedna ku kočce. Na mém Instagramu najdete video s detailním záběrem na tenhle bájo pohled.

Tak co mým oblíbeným pohledům říkáte, který se vám líbí nejvíc? A co sbíráte vy? Pochlubte se v komentářích, A jestli jste to ještě neudělali, lajkněte si mou stránku na Facebooku. Každou sobotu tam najdete nový článek a přes týden samé veselé povídání ze života mého a žumova.