Je pátek, jedna hodina po poledni, a já zmateně pobíhám okolo nádraží na Smíchově. S otázkou „Prosím vás, odkud jezdí stopětka?“ připomínám Nemova tátu Merlina a jeho „Neviděli jste mého syna?“ A asi vypadám podobně vyděšeně. Po dalším bloudění na Barrandově se zpožděním dorazím na recepci v sídle televize Nova.

Co tam dělám? Inu, pamatujete článek Offline Vánoce: Horor z markeťáckého prostředí? Díky vám, kdo jste mi dali hlasy ve vánoční soutěži na Blog.cz, jsem s touhle povídkou soutěž vyhrála a za odměnu se podívám do redakce Novy.

Ale zpátky na prohlídku! Už pro nás jde Hanka, administrátorka Blog.cz. Vezmu vás s sebou do batohu, chcete? Ale musíte být úplně potichu.

Dvě studia, bžilion pořadů

Na začátku se nás ujímá sám pan šéfredaktor, to je překvapení! Spolu s ním nakukujeme za první dveře do malé zelené místnosti. Samotná místnost zelená není, ale podlaha je potažená zeleným klíčovacím plátnem. Na něm stojí židlička – a to je všechno.

„Tady natáčíme například debaty,“ říká pan šéfredaktor. Vida, takže univerzální zelená místnost!

Další studio je podstatně větší. A taky podstatně plnější. Natáčí se tu zprávy, nejsledovanější z pořadů Novy.

Zpravodajský pult jsem poznala i já, která jsem viděla televizi naposledy v roce raz dva. A jsem nadšená! Stojím ve studiu jako oukropeček a nevěřícně se rozhlížím. Když přichází návrh, jestli nechci fotku za pultíkem, kývám s typicky barborovým nadšením, div si neukývám hlavu.

Pojďte se tu se mnou trochu rozhlédnout! Od pultu vidím gauč, který ve mně vyvolává matné vzpomínky na Snídani s Novou, a o kousek dál staví dva pánové nějaké další kulisy. Tenhle prostor je totiž maximálně využitý.

„Jak dotočíme jeden pořad, začneme chystat kulisy na další – a tak pořád dokola. Neustále se to tu přestavuje,“ vysvětluje pan šéfredaktor.

Šaty, saka, make-up

Pootevřenými dveřmi nakukuju do kostymérny. Mezi cedulkami se jmény moderátorů tu visí šaty, saka, halenky… Rozhodně bych si vybrala. Nikdo se před kamerou nemůže objevit ve svém oblečení, všechno je dopředu nachystané. A když Nově vlastní zásoby nestačí? O kousek dál je barrandovský sklad kostýmů, největší v Česku.

Za dalšími dveřmi je maskérna. Světla, zrcadla, kosmetické taštičky plné pudrů a make-upů… Prostě to, co byste od maskérny čekali.

Nerušit, stříháme!

Do střižen vedou dveře s kukátky. Proč? Aby se mohl každý podívat, jestli ve střižně zrovna někdo pracuje. Při přípravě reportáží se tu mimo jiné nahrávají komentáře, proto by i zaklepání na dveře znamenalo zkaženou práci.

Zajímá mě, kolik času obyčejně mají na sestříhání reportáže. Prý dvě až čtyři hodiny, může se ale stát, že reportér přiběhne s materiálem chvilku před zprávami a na sestříhání zbývá deset minut. A já jsem na prášky, když mám odevzdat práci do druhého dne!

Reportéři datlují v openspacu

Chodbou vedoucí okolo střižen se dostáváme do velkého a plného openspacu. Jeden vedle druhého tu sedí reportéři, kteří se starají o weby nova.cz, tn.cz a další. Datlují a datlují. Překvapuje mě, jaký je tu klid – u nás v kanclu je nás podstatně míň, a stejně to tam hučí jako v úlu.

Tady naše prohlídka končí. S díky se loučím s panem šéfredaktorem a s Hankou pokračuju do novácké kavárny, kde mě čeká rozhovor. Opravdový rozhovor se mnou! Chcete vědět, na co se mě Hanka ptala a co ze mě „vytáhla“? Sledujte Barborové příběhy na Facebooku. Až bude rozhovor na světě, najdete ho tam. 🙂

Na závěr bych chtěla poděkovat Hance a vám, kdo jste si přečetli mou soutěžní povídku. Jsem ráda, že jsem mohla své působení na Blog.cz zakončit tak pěkně. Doufám, že bude tahle platforma i nadále líhní blogerských talentů a že se bude rozvíjet ke spokojenosti všech.

PS: Sdílejte tenhle článek, ať se mnou můžou i vaši kamarádi nakouknout do zákulisí Novy! 🙂