Lidičky, mně se zdá, že jsem si z Olomouce přivezla recept na úspěšné a spokojené studium. Chcete ho znát? Tady je:

Jo, to je v podstatě celé. Ale přijde na to, co prof. Barbor myslí tím „kraviny“, žejo. Nenechte se zmejlit, nenarážím na obory, které se obecně považují za méněcenné. Kravina můžou být klidně práva. Nebo ekonomie. Nebo medicína. Nebo klidně čeština (pámbu chraň!).

Kravina je studovat cokoliv, co vás nebaví. Nebo vůbec studovat, když vás to nebaví. Prostě dělat věci, které vám nedávají smysl. Měla jsem fůru spolužáků, kteří šli studovat kvůli rodičům nebo proto, aby měli nějaký titul. Už nemám, většina z nich vylítala. Já vám nevím, vy tohle chápete? Že se někdo jednoho krásného dne prostě probudí a řekne si: „Hm, čím bych si asi tak mohl zkazit nejbližší 3 až nekonečno let? Už vím, půjdu studovat obor, který mě nezajímá!“

A přitom… fakt musíme mít všichni titul? Nemít ho přece není nic špatného, dává mi větší smysl jít bez titulu dělat, co mě baví. Nebo jít studovat, ale proto, že vážně chci. A neříkejte mi, že vám titul pomůže v kariérním životě (pokud nechcete být třeba právě právník nebo doktor). Kdybych se chtěla jako uchazeč o nějakou pozici ohánět titulem z bohemistiky, asi budu legrační, ale moc mi to nepomůže. (Leda že by měli rádi legrační lidi, hehe.)

Nu dobrá, takže základ úspěšného studia máme. Vážně, jestli se rozhodujete, co jít studovat, vezměte si tohle k srdci. Protože studium dobré vysoké školy vám sežere spoustu času a sil. Vážně je chcete investovat do něčeho, co vám nedává smysl? (Jestli jo, dejte vědět. Hodil by se mi někdo, kdo za mě myl nádobí.)

A co dál?

Je jedno, co říkají rodiče nebo kdokoliv jiný. Studium vás musí bavit. Jinak je to otročina.

Na vysoké je super, že tam nikdo není za šprta. To znamená, že se můžete utrhnout ze řetězu a prostě si užívat, že studujete něco tak strašlivě skvělého jako obor, který jste si vybrali. A neříkejte, že nejste šprt. Každý jsme – na něco.

Podle mě jsou to učitelé, kdo vytváří nadšení studentů do studia i do vědy jako takové. Ale takových není moc. (Jo, když jsme u toho: jestli nechcete být takoví učitelé, tak prokrindapána nechoďte na pedák, jo?) Pro mě je dobrý učitel někdo, kdo bere studenta jako sobě rovného, nedává arogantně najevo, že ví víc. Na poznávání takových učitelů jsem vyvinula něco, čemu říkám The Pen Theory (PT):

Moment, hned vysvětlím! Za celé studium se mi dvakrát stala následující situace:

V hodině mě napadla otázka, kterou jsem chtěla učiteli položit. Tak jsem za ním po hodině přišla k tabuli, abych se zeptala. Zatímco většina učitelů by si ode mě držela odstup a na moji otázku odpověděla co nejstručněji, tihle dva, o kterých tu mluvím, udělali něco jiného. Podali mi fixu. Tu fixu, kterou celou dobu psali na tabuli a vysvětlovali nám s ní všechno možné. A když jsem se jí nesměle chopila a začala kreslit, co je podstata mé otázky, oba tihle skvělí učitelé stáli hned u mě a se zájmem se dívali, co na tabuli vytvářím.

Výsledek? V obou případech jsem měla dojem, že mě berou jako sobě rovnou, že mi říkají: „Vážně mě zajímá, co mi chceš říct. Pojďme se o tom pobavit!“ A to jsou oba zmínění pánové neuvěřitelné bedny, vědí a chápou tolik, že to člověku bere dech.

Závěr: Podle fixy poznáte dobrého učitele. Držte se ho. (Jo a zkuste se do něj nezahledět, to by nebylo fajn.)

Prostě nad věcmi přemýšlejte. A jestli máte po ruce fixového učitele, využijte toho a ptejte se ho. Ne, nebude to trapný. On to ocení. (Nebo ona, žejo.)

Jo, to jako vážně. Obklopte se lidmi, které studium baví stejně jako vás, a zajděte s nimi semtam na pivo. Nebo na Kofolu, to je jedno. Na letní škole, ze které jsem se právě vrátila, pro mě bylo právě tohle hrozně silný zážitek: sedět v hospodě/na trávě/kdekoliv s lidmi, které zajímá jazyk, a povídat si s nimi.

Vůbec nejsilnější zážitek pro mě potom byl večer, kdy se mnou jeden z přednášejících, mimochodem jeden ze dvou „fixových učitelů“, do půl páté do rána diskutoval o tématu mé diplomky, které ho doopravdy zajímalo. Jen si to vemte: člověk, který toho ví a dokáže vymyslet tolik, že jste vedle něj úplně maličcí, ponocuje, aby se mohl s obyčejňáckou studentkou bavit o jednom jevu v češtině, i když ani není Čech. Prostě dechberoucí.

Tak, to je všechno, co jsem vám chtěla říct. Co si o tom myslíte vy? Co studujete, děláte, chystáte se dělat? A baví vás to?

A vlastně: potkali jste už fixového učitele?

Ahoj na Facebooku! 🙂