Víte, co mají zajímavého v Ostravě? Žum mi donedávna trvrdil, že nic.

Já jsem tam byla jen jednou na konferenci. To jsem z Ostravy viděla jenom Gong v Dolních Vítkovicích (ten za vidění stojí), hotel (ten už tolik ne) a Stodolní (ta mě vyloženě zklamala). Nedávno jsem ale přemluvila žuma, že dáme Ostravě šanci a zajedeme se tam podívat. Žum si uvědomil, že vlastně zná jen pár ostravských obchodů, a tak svolil. Bájo!

Na začátek jen stručně. Co se obyčejně říká, že v Ostravě stojí za vidění?

Co jsme viděli my?

A jaké to bylo? Bájo, mrkejte!

Vykulili jsme se z autobusu, prošli Novou Karolinou, doťapali jsme na nějaké náměstí a najednou koukáme, že tam před dodávkou, ve které dělají burgery, stojí dav lidí. Zastavili jsme se uprostřed toho náměstí a blbě čučíme – co se to tam propánajána děje? A pak jsme si všimli: u dodávky stojí Zdeněk Pohlreich, rozdává lidem letáčky a všude kolem jsou kamery. Až tenhle díl Ano, šéfe! uvidíte a postřehnete tam někoho, kdo stojí a blbě čučí, jsme to my dva.

Žum chtěl vidět, jak takové natáčení probíhá, tak jsme se odklidili na lavičku a pokračovali v čučení. Najednou se k nám přitočil úplně cizí pán a začal nám vykládat cosi o svém autě: že ho asi prodá, protože taky kam by jezdil, ale že není špatné, na dálnici dokáže jet i 140, ale to víte, on (ten pán) už taky není nejmladší… Nebo tak něco, pánovi totiž nebylo moc rozumět. Přesněji mu bylo rozumět každé páté slovo.

Ráda bych řekla, že to je prostě Ostrava, ale takové věci se běžně stávají i v Brně. Žum na to vždycky říká, že Brno není město, ale životní styl, tak možná to má Ostrava podobně.

Přešli jsme přes řeku a narazili jsme na tank. No fakt, opravdický! Trůní nad řekou a připomíná ruské vojáky, kteří to tu osvobodili. „A pak se odsud 40 let nehnuli,“ poznamenal žum a měl recht. Ostravský tank mi připomněl ten růžový, který v té době ještě seděl v Brně a demonstroval tam úplný opak.

Pak jsme narazili na Gagarinovo náměstí, a tak jsme si s žumem dělali legraci, že k Nové radnici se dostaneme, když půjdeme po třídě Soudruha Lenina a pak zahneme na ulici Klementa Gottwalda. (Ve skutečnosti si ale v tomhle Brno s Ostravou nemají co vyčítat, nám taky Moravák hlídá rudoarmějec.)

Ale k dalšímu cíli naší cesty: s žumem jsme se vydali na věž Nové radnice. Na webu Ostravainfo.cz píšou: „Navštivte nejvyšší radniční věž v České republice! Z výšky 73 metrů se Vám naskytne krásný výhled na dnes již zelenou Ostravu.“ Ona zpravidla běžná radnice ke svému fungování tak docela nepotřebuje věž, takže chlubit se nejvyšší radniční věží je jako se plácat po zádech pro nejdelší jídelní stůl umístěný v garáži, ale musím nechat, že je odtamtud vážně pěkný výhled. Ostrava vůbec není zahalená smogem, dokonce jsem si tam nahoře vzpomněla na Milán, kde nebylo vidět vůbec nic, a to nejde o město s pověstí Ostravy.

Takže abych to shrnula: z radniční věže je moc pěkně vidět a Ostrava se (na rozdíl od Milána) netopí v nedýchatelném vzduchu. Vlastně jsme tam shora viděli obrovitý park a mě napadlo, že je tohle město asi dneska docela fajn místo k životu.

Už jsem zmínila, že mě kdysi Stodolní zklamala. Její pověst je totiž taková, že jsem čekala, že dostanu hned při vstupu do téhle legendární hospodské ulice židlí po čumáku a o každý roh se bude opírat polonahá prostitutka. A ono houby s voctem.

S žumem jsme tam proto vyrazili bez zvláštních očekávání. Bez zájmu jsme prošli kolem hospod, ono taky bylo něco kolem čtvrté odpoledne, když vtom jsme narazili na něco vážně skvělého. Kočičí kavárna! Jestli jsem na Stodolní něco fakt nečekala, bylo to místo, kde si můžete v klidu vypít čaj a pohladit kočku.

Jestli někdy pojedete do Ostravy a čičiny vás lákají víc než škopek, určitě se v kavárně Kočcafé zastavte. Mně si tam ustlalo na klíně takové droboulinké kočičí miminko. 🙂

Mimochodem, v téhle kavárně pracují skvělí lidé. Jednak na nich bylo vidět, že kočky milují, jednak pán mluvil opravdicky ostravsky, což mě nadchlo. Víte, oni pod vlivem polštiny dávají přízvuk na předposlední slabiku (čeština ho obyčejně má na první slabice), to je hrozně zajímavé poslouchat! Teda aspoň pro bohemistu, normální člověk by z toho mohl dostat tik. 😀

Miniuni je místo, kde na jednom dvorku najdete památky z celého světa, akorát úplně malinké. Žum tam nejdřív moc nechtěl, ale nakonec byl nadšený. Nebo spíš já jsem byla nadšená a svoje nadšení jsem mu vnutila.

Byl tam Big Ben, Eiffelovka (kterou jsem do dneška neviděla naživo), Staroměstská radnice, starověké divy světa,… Prostě všechno a ještě něco navíc. Pravda, některé kousky působily trochu odfláknutě a omšele, třeba ruzyňské letiště nebo Semiramidiny zahrady. Ale jiné byly vážně krásné, třeba Staroměstská radnice nebo budapešťská Rybářská bašta. A celkově je tohle místo naprosto bájo, zvlášť když jste jako já tak trochu děcko, které malinkaté památky prostě nadchnou.

Sečteno a podtrženo, do Ostravy se sice asi nebudu potřebovat hnedtak vracet, ale myslím, že za návšt
ěvu stojí, zvlášť když se skočíte podívat i do Dolních Vítkovic. A musí to být docela fajn místo k životu, překvapilo mě, kolik je v dnešní Ostravě zeleně.

Co vy, jak to máte s Ostravou? Byli jste tam? A líbilo se vám tam?

Mimochodem, jestli vás baví objevování českých měst, určitě se zajeďte podívat do Kutné Hory, do Kroměříže nebo třeba do Zlína. Pod odkazy najdete články s tipy, co v těchhle městech uvidíte. 🙂

A žijte blaze, ahoj na Facebooku! Na příští týden chystám článek o chorvatském Daruvaru, kde žije už od 19. století početná česká menšina. Tak si mě lajkněte, ať vám článek neuteče. 🙂