Turistkou v Kutné Hoře

Turistkou v Kutné Hoře

Možná víte, že pocházím od Kutné Hory. Vlastně všem říkám, že přímo z Kutné Hory, protože:
1) Vesničku, odkud jsem, nikdo nezná.
2) Její název přijde lidem legrační.
3) Stejně bych musela říct, že leží u Kutné Hory.
4) Kutnou Horu jsem vždycky považovala za svoje město. Dnes je to pro mě spíš Brno, ale Horu mám pořád moc ráda.
Teď se mi ale poštěstilo vidět „svoje město“ novýma očima. Přijela jsem do ní totiž se spolužáky – těmi brněnskými – na bohemistickou akci, která se jmenuje Literární toulky. Je o literatuře a toulání. No dobře, teď vážně: na Toulkách jde o to, že se sebere pár bohemistů a vyrazí na nějaké místo, které je spojené s literaturou. Tam i přespí, objevují to tam, čtou si z díla tamních spisovatelů… no a taky pijí, to je jasné.
Kutná Hora se na Toulky vyloženě nabízela. Víte, kolik je s ní spojených spisovatelů? Orten, Vrchlický (ten spíš symbolicky), Havlíček, Tyl, Preissová, Dačický, Bridel, Vavřinec z Březové. Ti všichni a navrch literární historik Arne Novák, který tu učil na střední. Vy ho asi neznáte, ale každý bohemista ví, o koho jde. Koneckonců v ulici po něm pojmenované stojí brněnská filda. A možná jste slyšeli o jeho paňmámě, Teréze Novákové.
A co jsem v Hoře jako „turistka“ viděla? No, vlastně docela neturistické věci.

Předně: co jsou to „turistické věci“?

Věci, které byste asi chtěli vidět, kdybyste do Hory jeli. A udělali byste dobře, ony totiž stojí za vidění. Jsou to:
  • Chrám svaté Barbory. Jó, Barča je klasika, tu musíte vidět.
  • Kostnice. Děsivé místo, podle CNN jedno z nejděsivnějších na světě. Kostel vyzdobený lidskými kostmi.
  • Vlašský dvůr. Mincovna, odkud se do celé země kutálely mince, konkrétně Pražské groše.
  • České muzeum stříbra Hrádek. Prohlídla je super hlavně proto, že vás vezmou do dolu. Opravdového úzkého středověkého dolu.
  • Katedrála v Sedlci a muzeum tabáku. Ke katedrále patřil klášter, ze kterého je dneska tabačka. Nevím jak vám, ale mně to přijde děsivější než Kostnice.

A víte, co jsem místo toho viděla já?


  • Fůru obrazů
  • Mini muzeum čokolády
  • Znovuotevřený pivovar
  • Svatbu
Jestli se někdy do Hory vydáte, vřele vám doporučuju i první set míst, ale tohle jsou prima třešničky na dortu. Jen teda nevím, jestli chytíte tu svatbu.

Jak jsem čekala na zmrzlou nevěstu

Ke svatbě jsme se se dvěma spolužačkami nachomýtly náhodou. Stojíme kousek od Barbory na takové vyhlídce, čučíme na šrumec pod sebou a najednou se pod námi začíná chumlovatět skupinka lidí – jako by čekali, až z kaple u Barbory vyjde nevěsta se ženichem. Jupí, svatba!
A tak jsme tam stály, čučely, čekaly… A čekaly a čekaly a čekaly. Trvalo fakt dlouho, než se nevěsta vyloupla a byla vlastně docela normální, což mě zklamalo. Nevím, co jsem čekala, ale za to stání a čučení jsem si zasloužila aspoň disneyovskou Popelku.
Svatbu vyfocenou nemám, ale tady máte Barušku. Není krásná?
Chudák nevěsta ale asi počítala s trochu lepším počasím. Měla korzetové šaty bez ramínek, závoj a… a to je všechno. Foukalo, bylo docela fujavo a mně bylo i ve svetru chladno. Chudák holka (ale ne že bych ji nechápala).
Novomanželé pak vypustili dvě nádherné bílé holubice a nás s holkami napadlo, co se s nimi asi teď stane. Nepřijde vám divné chovat holubice kdovíkde jen proto, aby je mohli dva blázni s velkou slávou vypustit a ponechat jejich osudu?

Dlouhá budova s fůrou obrazů

Já tam ani moc nechtěla. Do GASKu, víte? Do Galerie Středočeského kraje, kterou najdete v Jezuitské koleji – hned u Barbory. Musím přiznat, že moc nejsem na hodiny strávené zíráním na obrazy. Ale holky tam chtěly, tak se šlo.
A víte co? Bylo to boží!
Šly jsme na výstavu s názvem Stavy mysli. A ten název je vážně vhodný. Výstava je umístěná v řadě místnostní za sebou (zajímavý vedlejší efekt je, že v prvním patře vidíte z první až do předposlední místnosti). Každá místnost dostala dva „stavy mysli“ – emoce, pohnutky, které jsou často v protikladu. Obrazy jsou vybrané ne podle jednoho období nebo směru, ale právě na základě těchhle stavů mysli – v jedné místnosti se potkává radost a smutek, řád a spontaneita, hrdinství a zbabělost… A taky díla napříč směry, spousta autorů. A působí to překvapivě skvěle.
Nepatuju si, kdo tohle namaloval ani jak se to jmenuje, ale líbí se mi to.
Ta výstava je vážně obrovská, a přesto mě bavila od začátku až do konce. Jednak to bylo pestrostí, jednak skvělou společností a taky tím, že jsem měla čas si každý obraz, který mě zaujal, pořádně prohlídnout. Přistoupila jsem k tomu jako k literatuře: je jedno, co by mi o tom nebo tamtom obrazu řekl nějaký odborník, je důležité, jestli na mě nějak působí. Jestli ne? Pustím ho z hlavy. Jestli jo? Zamyslím se proč. A interpretuju si ho po svém.

Pivovar, který vařil od 16. století do roku 2010

Znáte pivo Dačický? A víte, že nemá nic společného s Dačicemi? Vařilo se v Kutné Hoře od roku 1573, kdy pivovar založil bratr Mikuláše Dačického z Heslova Václav. Pivo se tam vařilo nepřetržitě i přes války, i za komunistů, prostě vždycky… Až do roku 2010.
Po roce 1989 se pivovar dostal do rukou města. Nějakou dobu patřil Staropramenu, potom ho koupil Heineken a pivovar, který vařil po staletí, šel do kytek. Heineken nejdřív nabídl městu k odkoupení vybavení pivovaru, ale prý za dost vysokou částku. Když město odmítlo, vybavení pivovaru rozřezali a nechali odvézt do šrotu. O co jim šlo? No, asi jenom o značku Dačický, která teď už není konkurenční. Patří Heinekenu, vaří se jinde a jinak. V Kutné Hoře zbyla jenom chátrající budova.
Tohle nám vyprávěla paní, která v pivovaru léta pracovala. Kdybyste ji slyšeli! Nemluvila jenom o přetržené historii a zlikvidovaném pivovaru, ale o tom, že přišla o kus svého života. Přesně věděla, kolik Dačický kdy vařil piva, jak chutnalo, čím se lišilo od ostatních piv… Zastavení výroby asi Heinekenu jentak neodpustí. Dačický prý nebyl jediný pivovar, který takhle dopadl vinou jedné obrovské žravé firmy.
A zase se vaří!
Ale letos se začalo v pivovaru znovu vařit. Loni ho koupil pán, který předtím obnovil pivovar v Břeclavi, zrenovoval ho, nakoupil nové vybavení a začal vařit. V Lorci (tak se areál pivovaru jmenuje) je teď Měšťanský pivovar Kutná Hora a vaří Zlatou 12, Stříbrnou 11 a Bronzovou 10. My jsme kutnohorské pivo přímo v pivovaru ochutnali a já ho dovezla žumovi. A ten si pošušňal.
Kutnohorské pivo mimochodem koupíte v Enapu, protože tenhle řetězec patří majiteli pivovaru. Na zdraví!

Nejlepší čokoláda na světě (bez nadsázky)

Čeká nás ještě jedna zastávka, ale úplně slaďoulinká.
V Kutné Hoře jsme totiž nakoukli i do čokoládovny i s malilinkatým muzeem, vlastně to byl koutek sotva na otočení. Majítelé čokoládovny ho věnovali čokoládě Lidka, která se v Kutné Hoře vyráběla v letech 1917 až 1958 a měla pověst luxusní čokolády i v zahraničí.
V muzeu bylo pár pár zajímavých raritek – třeba čokoláda Maratón, která se původně vyráběla pro armádu. Měla mít trvanlivost fůru let, a taky jo. Zabalený kousek, který tam měli vystavený, prý ještě dneska (po nějakých 70 letech) pěkně voní. Pro vojáky se do ní původně přidávalo povzbuzovadlo: pervitin.
Další zajímavůstka byl čokoládový medvídek z vánoční kolekce. Dostala ho kdysi dávno jedna malá holčička, která ho nechtěla hned sníst, a tak ho pověsila na stromeček. Z toho se stala tradice a holčička ho pak na stromeček věšela celý svůj život – díky tomu se dochoval. Jako starší paní ho pak věnovala muzeu.
Já a spolužák Honza jsme si v čokoládovně dali horkou čokoládu s příchutí karamelu a limetky. Byla bájo! A prý je to nejlepší ochucená horká čokoláda na světě, dostala tenhle titul v nějaké světové soutěži. To je, co?
Už jste někdy byli v mé Kutné Hoře? Co se vám tam líbilo nejvíc?
(Jestli ještě ne, určitě tam vyrazte. Je tam toho fůra k vidění, vážně. :))
Mějte se báječně! A jestli jste to ještě neudělali, lajkněte si mě na Facebooku, ať vám neuteče příští článek. Vidím to na téma „Středočeška v Ostravě“.
PS: Chtěla bych ještě jednou moc-moc-moc poděkovat všem, kdo vyplnili a/nebo sdíleli dotazník k mé diplomce. Do téhle chvíle ho díky vám vyplnilo 510 lidí z celé republiky. Jste skvělí! 🙂
Přece si tenhle článek nenecháš pro sebe! Lajkuj, sdílej a posílej dál.
20

6 thoughts on “Turistkou v Kutné Hoře

  1. Tak v KH jsem nikdy nebyla. Ale moc ráda bych se tam podívala, je to moc krásné historické město a taková navštěvuju nejraději. 🙂

  2. No teda, vypadá to, že nakonec jste měli literární zážitek i v pivovaru! A dokonce i s happy endem :-) (A to je dobře, protože jinak by to byla ze všech žánrů nejspíš tragédie…)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Líbí se ti u mě? Lajkni si mě a pošli #barborovépříběhy dál!