Rozmarné léto: léto v zimě a divadlo v cirkuse
Janáčkovo divadlo se opravuje a prý ještě nějaký pátek bude. Jak to vyřešilo Národní divadlo Brno?
A) Prostě na čas vyškrtlo z repertoáru opery a balety
B) Využívá jen Mahenovo divadlo a Redutu a hraje všeho míň
C) Hraje na výstavišti a v Lužánkách si postavilo cirkusový stan
Cé je správně! A jak jsem se právě sama přesvědčila, je to geniální nápad. Vančurovo Rozmarné léto v šapitó, to už není činohra. To je teleport, který vás z promrzlých Lužánek přenese do líné atmosféry dávno minulého léta, kterou dokáže rozvlnit jenom příjezd kouzelníka.
Skvělé obsazení, dechberoucí akrobatické kousky a kouzelný podkres v podobě živé hudby tvoří dohromady večer, který rozhodně chcete zažít. A ještě ho zažít můžete, v šapitó se hraje až do května.
O čem to jest?
Nevěřím, že byste o Rozmarném létu nikdy neslyšeli. Vždyť ho zná i žum, i když jsem ho musela trochu pošťouchnout, aby si vzpomněl.
- Já: „Žumi, aby ses nepolekal… asi víš, jak Vančura psal, žejo?“
- Žum: „Ne.“
- Já: „Notak, tos na střední nečetl Markétu Lazarovou?“
- Žum: „Ne.“
- Já: „Anis ji neviděl?“
- Žum: „Ne.“
- Já: „A co Rozmarné léto?“
- Žum: „Ne.“
- Já: „Tento způsob léta… fakt nic?“
- Žum: „Nó… tak to jó.“
- Já: „Tak vidíš.“
Tak tedy jen pro osvěžení: Městečko Krokovy Vary se uprostřed upršeného léta-neléta spokojeně nudí. Jeho nudu naruší příjezd kouzelníka Arnoštka a jeho půvabné pomocnice Anny, kteří jako by sem vpadli z jiného světa. Postavičky z Krokových Varů, Antonín Důra, jeho manželka Kateřina, abbé Roch a major Hugo jsou okouzlení, i když se preference pánů a dámy liší. Zatímco chlapi pokukují po Anně, ctihodné paní Kateřině učaroval Arnoštek.
Všichni tři pánové postupně zkusí milostné štěstí, ale odnesou si víc modřin než úspěchu. Zato paní Kateřina se k Arnoštkovi rovnou nastěhuje. Brzy ale zjišťuje, že život v maringotce není pro paňmámu jejího ražení úplně vončo. A když se Anna s Arnoštkem sbalí a z městečka zmizí, je už zase všechno tak, jak to bylo vždycky.
Arnoštek jako pubertální láska ctné padesátnice
Teď na sebe něco přiznám, jo? Jakub Šafránek, který v Rozmarném létě průměrně kouzlí a nadprůměrně okouzluje, je pro mě důvod, proč jít na jakékoliv představení. A jestli se do něj jako do Romea nebylo možné nezamilovat spolu s Julií, když se objeví v Krokových Varech jako Arnoštek, plně chápete paní Kateřinu, že je z něj celá hin.
Jeho Arnoštek je dospělácká verze toho kluka, do kterého se každá z nás platonicky zamilovala někdy v průběhu střední. Toho, který už z dálky voněl něčím exotickým a novým. Na rozdíl od ostatních furt nežvanil, a tak si každá holka mohla vybájit, jakou má šííííleně romantickou a dobrodružnou povahu.
Co na tom, že jeho kouzelnické triky připomínají žumova stryce Juru, když se napije a pokouší se čarovat. Pro paní Kateřinu je ztělesněním romantických představ o… no, o čemkoliv, co není její manžel. V jejích snech se mění v toho pana Výjimečného, kterého si dokáže vybájit patnáctiletá holka stejně jako padesátiletá ženská.
Ctihodně oplácaná paní Kateřina
Paní Kateřina v podání Terezy Groszmanové je přesně ta ctihodná manželka, ve kterou každá mladá holka doufá, že se nikdy nepromění. No, děvčata, povíme si za dvacet let.
Mezi látáním ponožek a natřásáním peřin sní o tom, že ten její není takový budižkničemu, že ona nemá třicet kilo navrch a že by dokázala objíždět svět v maringotce. A když to vypadá, že se jí tenhle sen přece jenom splní, najednou si uvědomuje, že život „světskejch“ už pro ni není.
Zní to smutně? Ále! Jestli někdo nad Kateřinou ronil slzy, tak smíchy. Diváky celou dobu báječně baví a se svou povahou hysterka-stíhačka je přesně to, co si její manžel zaslouží. A on je to pravé ořechové pro ni.
Rozmarná Anna a třikrát chlapské ego
Antonín (Petr Halberstadt), major (Michal Bumbálek) a abbé (Martin Sláma) předvádějí tři krásné exempláře toho, čemu my holky říkáme „to chlapský ego“. Je jim kolem padesátky, chytli druhou mízu, a tak zabíjí čas planým kecáním a koumáním, jak by si dokázali, že ještě nepatří do starého železa. A v tomhle bodě jim přichází do cesty Anna (Anette Nesvadbová).
Té se stačí usmát, aby se pro ni ti poblouzněnci pomlátili, sama ale nic neslibuje a s šibalským úsměvem protančí svým krátkým pobytem v Krokových Varech, aby se pak s Arnoštkem vypařila jako pára nad hrncem. A vy jako diváci víte, že se vám po ní bude stýskat víc než páprdům z Krokových Varů.
Co by to bylo za cirkus bez…
…akrobatů a klaunů! V ty první se tu proměnili sami herci a upřímně, padala mi čelist. Za všemi těmi kousky, které vypadaly naživo tak lehce a – tohle slovo se nabízí – rozmarně, bylo určitě moc a moc dřiny. Smekám, vážení!
Klauni nahradili pro Vančuru typického vypravěče, který bývá místy až vlezlý. Hodnotí, komentuje, mluví ke čtenáři a imrvérefurt po něm něco chce. To klauni ne. Geniálně nás provedli celým představením, měnili melancholické scény v komedii a navrch rozdávali divákům pivo. Scéna, ve které Hana Tomáš Briešťanská naháněla Martina Siničáka coby krocana, mě donutila zapomenout na to, že bych vlastně asi měla fandit krocanovi. Děkuju pěkně, teď přijdu o své vegetariánské superchopnosti.
Upalujte do Lužánek, dokud můžete
Drazí a milí, na závěr jen stručně: ať už milujete divadlo jako já, nebo tam chodíte jen z donucení jako žum, Rozmarné léto v podání NdB vám učaruje. A vůbec – kdy jste byli naposledy v cirkusu? 🙂
PS: Na čem jste byli v poslední době v divadle vy? Šup s tipy do komentářů!
21 thoughts on “Rozmarné léto: léto v zimě a divadlo v cirkuse”
Rozmarné léto jsem si zrovna včera vybavoval, když jsem sestavoval seznam svých oblíbených českých filmů, leč to byla dávná klasika páně Menzela. Do divadla chodím poslední dobou pohříchu spíš na historické přednášky než na dramata, ale snad to tak nebude navěky :-).
Jestli chceš prolomit tohle „prokletí“, Rozmarné léto za to rozhodně stojí. 🙂
A na ten film se budu muset konečně podívat, mám díru ve vzdělání.
Na to chci určitě taky jít, jen se mi upřímně nechtělo v té zimě, nějak jsem nevěřila, že to šapitó bude vážně vyhřáté, ale co tak píšeš, tak jsem udělala velikou chybu.
Obsazení zní famózně a jsem moc ráda, že Vančuru trochu odlehčili, já v životě žádnou jeho knihu nedokázala dočíst do konce, hanba mi.
NdB fakt jede a dokázalo z citronů udělat limonádu, jak říká ten klišoidní citát. 😀
Opravdicky tam bylo pěkně teplo – sice to chtělo aspoň sako, ale v kabátu jsem tam neseděla. 🙂
Ona třeba Markéta Lazarová je skvělá, k ní ten pro něj typický jazyk nádherně pasuje. Ale Rozmarné léto jsem prostě nedávala. 😀
Nepůjdeme spolu třeba na Věru? 🙂
„Arnoštek je kouzelník pouze prostřední…“ 🙂
„Ti mužští jsou nedůtkliví. Sotva jsem řekla kouzelníkovi, že je kouzelník, již vyvádí, jako by jím nebyl.“ 🙂
🙂
Teda, na to, že jsem Rozmarné léto četla i jsem viděla stejnojmenný film, jsem to zapomněla vskutku dokonale. Jediné, co si pamatuju, je Hrušínský v pruhovaných plavkách 😀
Ale co se divadelních tipů týče, tak jsem se naprosto zamilovala do baletu z dílny Petra Zusky. Jakéhokoli baletu z jeho ruky: Romeo a Julie (hudbou Prokofjev), Chvění (to hráli i v Brně!), Sólo pro tři (můj nejmilovanější), Sólo pro nás dva (než umřu, musím ho vidět). Naprosto úchvatné – všechny.
Vida, zrovna Chvění jsem si nechala utéct – škoda! 🙁 Co se Romea a Julie týče, všimla jsem si, že je tenhle krásný balet mezi premiérami NdB na příští sezónu. Mám z toho hroznou radost, před časem jsem viděla záznam z Paříže a musím přiznat, že jsem bulela jak želva. 🙂
Já jsem na tom byla minulý týden a za mě docela fajn :), moc hezké zpracování, jen ti klaunu byli docela strašidelní na mě. Ale akrobatické výkony a hudba skvělé a ani jsme v těch -14 neumrzli!
Strašidelní? Mně přišli milí. 🙂 Nejvíc mě bavili ve chvíli, kdy „dštili“ těmi plastovými udělátky. Krásně to kontrastovalo se scénou, která by jinak byla šíííleně melancholická.
Jasně, ti klauni jsou věc názoru, já obecně klaunům moc nefandím :).
Díky za tuto recenzi. Na Rozmarné léto jsem viděla upoutávky, ale nějak to šlo mimo mě. Teď už vím, že si na něj fakt mám zajít. A to obsazení, ach! Samí moji brněnští oblíbenci. 🙂
Jé, to mě moc těší, že půjdeš na základě mé recenze. To bych je měla psát častěji. 🙂
To rozhodně! Představení je nespočet, ale z málokterého odcházím opravdu uchvácená. Za každou recenzi budu ráda, ať to můžu předem profiltrovat. 🙂
Přemýšlím, na čem jsem byla v poslední době… Napadá mě Hoří v sadě rodném květ – to mě moc nenadchlo. Měla jsem pocit, že se tam sice střílí do české společnosti, ale do té části, která na takové představení nepůjde, takže to jen pohladilo ego nás přítomných (a proto se do divadla nechodí, ne?). Pak Faust a Markéta, to je naprosto dokonalé, závěr člověka zvedne ze židle, a to tam zrovna nebyl můj oblíbený Jan Šťáva. West Side Story bylo taky boží, ale to se teď nehraje. Koukám, že teď mají v programu Kámen a bolest, to můžu vřele doporučit, naprosto mě nadchl způsob, jak dokázali přenést proces tvorby uměleckého díla přímo na jeviště a celý děj přiblížit dnešku a přitom ho nevzdálit době, ve které se odehrává. Želary jsou taky super, i když jsem na konci měla pocit, že ze mě zmizela i poslední špetka energie, tak to bylo intenzivní. A Něco za něco, to je hra, na jejímž konci si řekneš „Co to sakra..?!“ 😀
Cos viděla v poslední době ty, že bych se pro změnu inspirovala já od tebe? 🙂
Tak už jsme se sestrou domluvené a zítra jdu vyzvednout lístky na Rozmarné léto. 🙂
Asi nejsilnější představení, které jsem zatím v NdB viděla, byly Petrolejové lampy. Moc doporučuji, ale nejde o žádnou oddechovku, regulérně jsem u toho brečela. Z těch oddechových se mi moc líbila třeba Bajadéra (ale tu teď asi nehrají kvůli rekonstrukci). Na Želary mám taky spadeno. 🙂
Fíha, to bylo rychlé! 🙂 Tak přeju, ať jste aspoň tak nadšené jako já.
Petrolejové lampy jsem viděla, Bajadéru ještě ne, takže děkuju za tip. Snad ji budou hrát i po rekonstrukci – i když i bez ní bude (podle naplánovaných premiér) do NdB na co chodit. 🙂
No tak to je skvělé, v tomhle provedení to musí být úplná pecka! Knihu jsem četla a moc se mi líbila, divadelní pojetí je jistě skvělé a ještě v takové atmosféře? To je záruka úspěchu. 🙂 Škoda jen, že to mám tak daleko, jinak bych neváhala a už bych kupovala lístky…
Jsi hodně z daleka? Jestli ne, myslím, že je v programu i nějaké odpolední představení. Rozhodně to za výlet stojí – a Brno koneckonců taky. 🙂
Ešte si zabudla na hudbu 🙂 Na Rozmarné léto som išla lebo to vyzeralo super, bolo to v šapitó a mám rada cirkusové veci…no a potom ešte kvôli Geišbergovi! (Nakoniec som sedela tak že šom naňho ako na jediného nevidela ale hlavne že som počula že jo 😀 )