Já jsem úplně propásla hvězdnou kariéru! Mohla jsem se svým blogem udělat díru do světa, trhat rekordy v návštěvnosti a mít půlku bytu zastavěnou věcmi, které by mi vnutily nejznámější značky v zoufalé snaze vlichotit se mi tak, abych se o nich blahosklonně zmínila. A já místo toho píšu zapadlý blog na konci vesmíru, no není to pech?

Řekla jsem si, že vám aspoň vylíčím ty zářné možnosti, které mě minuly. Třeba si pak řeknete: „Jó, z té holky mohlo něco být. Ale místo toho nám tu píše o barborových příbězích a o žumovi a tak a my si toho moc ceníme, tak jí to napíšeme do komentářů.“ (Dobře vím, že si tohle neřeknete. Ale to mi nikam nepište, jo?)

Mrkejte, co všechno jsem mohla být!

V téhle oblasti bych proslula svou originalitou: byla bych jediná beauty blogerka, která neví, jak a hlavně proč používat primer. A taky by určitě všechny uchvacovalo, že jdu jeden den do práce nastrojená jako princezna a druhý den na sebe hodím tričko s Pusheen a lacláče. #mámsvůjstyl

Úplně vidím své geniální popisy v rubrice OOTD (čili outfit of the day): Základ mého dnešního outfitu tvoří tyhle nádherné šaty, které jsem si včera koupila v okamžiku zatmění mysli. Trochu mě řežou v podpaží a nemůžu se v nich moc hýbat, ale stály tolik, kolik dám ročně za jídlo, takže je prostě budu nosit. K nim jsem zvolila červené punčochy, protože mi to přišlo jako dobrý nápad. Když na sebe teď koukám, tak spíš nebyl. Těch chlupů si nevšímejte, to je z koček. Oufit jsem doladila výrazným náramkem, který mi dal někdo k narozkám, ale je tak mimo můj styl, že si ho jinam než na tuhle fotku nevezmu. A moje nohy na fotce nevidíte proto, že prostě nemám vhodné boty, jasný?

Dneska si vyrobíme tetování, jaké nikdo jiný nemá. Potřebovat budete:

Inkoust je na vás, můžete použít i tuš, tiskařskou barvu nebo cokoliv jiného, co kurníkšopa sakra nejde smejt. Hazardéři můžou zkusit tzv. vyžírané tetování, kdy místo inkoustu použijete savo. Abyste docílili vzhledu cákanců, nechte tetování náhodě. První flíčky se objeví už při plnění pera, a jestli máte obě ruce řádně levé, stačí pak perem napsat dvě tři slova a máte hotovo.

Já jsem se rozhodla potetovat si dlaň. Přijde mi to o dost originálnější než všichni draci, srdícka a portréty expartnerů dohromady.

To zní jako hyper-super-truper nápad vzhledem k tomu, kolik toho ročně přečtu. Začlo by to nádherně: psala bych o svých oblíbených knížkách a o tom, co jsem přečetla v posledních dnech. Pak bych si zažádala o recenzní výtisky od nějakých bájo nakladatelství, třeba z Druhého města nebo Hosta.

A pak by mi někdo do komentářů napsal, že v Na západní frontě klid je moc takových těch vojenských věcí a že Legenda o svaté Kateřině je blbá, protože je psaná moc starou češtinou je moc náboženská. Dílo by bylo dokonáno ve chvíli, kdy by někdo třeba Bídníky přirovnal ke Stmívání. Pak by mi prdla žilka a bylo by po mně.

Každopádně bych umřela na vrcholu své slávy, což takhle formulované zní docela fajn.

Mimochodem tu Kateřinu jsem si nevymyslela. Chodila jsem na seminář nazvaný Jak číst starší českou literaturu, kde přesně tyhle stížnosti na Legendu o svaté Kateřině zazněly.

Tohle by bylo bájo! Už mám scénář prvního videa, mrkejte:

Áááááhojíček všichni, zdraví vás BarbaraJane!

Teď přijde pěkné animované koukání. Malá kreslená rtěnka namaluje moji přezdívku a celé to bude vypadat asi takhle, mrkejte:

V tomhle videu vám řeknu *střih*, jaké kosmetické přípravky jsem vypotřebovala za poslední měsíc. *střih* Mám tu *střih* čtyři lahvičky od šamponu. *střih* Asi vidíte, že jsou všechny stejný. *střih*

Nevypotřebovala jsem je všechny tenhle měsíc *střih*, ale nebyla jsem je schopná *střih* vyhodit, takže se mi do teď *dramatické přiblížení* válely *ještě přiblížení* ve *maximální přiblížení a dramatická hudba* sprše!

Pro tuhle příležitost bych si vlastně mohla nechat původní (lehce pubertální) přezdívku.

Kdyby se náhodou tenhle vlog nechytl, začala bych točit o knížkách. Moje první video by bylo o knížce, kterou jsem nečetla, ale z nějakého záhadného důvodu jsem měla potřebu vám ukázat její obálku a pět minut o ní žvanit.

Hahahá! Ne, dělám si legraci, tomuhle nevěřím ani já. (Ale mám pár pěkných sportovních triček, chcete je vidět? Ve vlogu?)

Pravděpodobně bych spadala do speciální kategorie „Vaříme pro chudé lidi, kteří nejedí maso, věčně nemají doma vajíčka a zase zapomněli koupit mouku. A navrch nemají rádi cibuli.“

Nebo bych mohla pořád dokola vařit dýňovou polévku a zapečená portobella. A lidi by bavilo to číst prostě proto, že je absurdní vařit furt dokola to samé. (Ale žít se tak dá.)

A taky asi musí být vtipné koukat na video s kuchařkou, která co pět minut křičí, že se popálila/polila/přilepila nepovedeným těstem k lince.

Seznamte se s mou dceruškou, tohle je Malá Baruška (říkáme jí vždycky Malá Baruška, takže se tak asi jmenuje). Je to vzorné dítě, nic nechce, nikdy nepláče, vlastně na ni ani nepotřebuju kočárek.

No dobře, do tohohle se asi nepustím. Chudáci unavené maminky, kterým děti doopravdy křičí a dělají věci (takové ty dětské věci, chápete?) by mě umlátily lahvičkami na ohřev mléka.

Psala bych o divadle, o opeře, o dobrých muzikálech… a nikdo by to nečetl. (Takže tohle škrtám.)

No dobře, přiznávám. Ani v žádném alternativním vesmíru bych nemohla být ničím z uvedených možností. Ale byla by to legranda, no ne? 🙂 Každopádně asi zůstanu u barborových příběhů a svých nejmilejších čtenářů, i když vás nejsou bambiliony.

Co vy, šlo by vám něco z toho, co jsem uvedla? (A klidně úplně vážně. V tomhle článku nejde o to znevažovat dobré beauty blogerky nebo kohokoliv jiného.) Napište mi to do komentářů. A jestli jste to ještě neudělali, lajkněte si mou facebookovou stránku Barborové příběhy, ať vám neuteče příští článek.