Na Facebooku jsem se vám svěřila, jak moc mi jde přijímání komplimentů (ironie stříká na všechny strany). Z počtu lajků soudím, že to máte podobně. Co na chvíli u komplimentování zůstat? Konkrétně u těch nejhorších (ne)komplimentů, které jsem kdy dostala. U těch, po kterých nesejde na tom, jak zareagujete.

Nezapomeňte mi do komentářů napsat, jaké největší hrůzostrašnosti jste kdy slyšeli vy. A já jdu na to!

Vypadáš skvěle – výjimečně

Žum mi v poslední době co chvíli opakuje, že mi to sluší. Přijdu domů – sluší ti to. Vylezu ze sprchy – sluší ti to. Vstanu – sluší ti to.

Tak se ho ptám: „Žumi, tohle jsi mi dřív tolik neříkal, co je s tebou?“

Žum: „No, dřív jsi byla šeredná.“

O tohle jsem si asi řekla, což?

Roztomilá hypotéza, paní kolegyně!

Nedávno začal u nás ve škole pracovat jeden supr-čupr-trupr uznávaný odborník a já jsem se s ním sešla na konzultaci své diplomky. Celá orosená jsem anglicky vypotila svá východiska a hypotézu, kterou jsem považovala za majstrštyk. A víte, co on na to?

„Well… that would be cute.“

Vypadáš nadprůměrně

Na jednu večerní akci se mi nechtělo malovat – už proto, že jsem věděla, že mě čeká koupání ve fontáně. (Neptejte se proč.) A tak jsem se namalovala jen malinko a s úzkostí jsem čekala na reakce okolí, které na namalovanou Barboru není zvyklé.

Všiml si toho kamarád, který konstatoval, že vypadám mladší, a zeptal se, proč nikdy nechodím nenamalovaná.

Já: „No, mám trochu problematickou pleť.“

On: „Podle mě máš nadprůměrnou pleť.“

Extrémně polichocená já: „A co je průměr?“

On: „Nó… jako tvoje pleť. Na sebe máš nadprůměrnou pleť.“

Já: „Au.“

Vás bych ve firmě nechtěl

Většina našich klientů jsou zlatíčka, ale občas… však víte. Kdysi dávno se ozval jeden, který po mně chtěl něco, o čem jsem věděla, že mu to neprospěje. A tak jsem mu napsala, že se omlouvám, ale tohle pro něj neudělám, a to z toho a toho důvodu.

Napsal mi na to: „Jsem rád, že tohle nečtou moji zaměstnanci a že vy nejste můj zaměstnanec. U nás nikdo nemá tu drzost vybírat si, co bude a co nebude dělat.“

Díky, váženej pane. A není zač.

Přijde Bára, ta je úplně mimo

V pátek jsem byla na párty, kvůli které jsem se opozdila s tímhle článkem. Trochu jsem se tam bála jít – měla jsem pocit, že na shromážděnou společnost unikátních a zajímavých lidí jsem moc normální. Ale jak jsem dorazila, zahlásil jeden z přítomných:

„Já už jsem všem říkal, že přijde ta šílená Bára!“

A víte co? Tohle pro mě byl doopravdy kompliment. Radši šílená než normální, ne?

Ještě že vám to žvaní

Jsem z těch studentů, kteří procházejí studiem s dobrými známkami, aniž by sami věděli jak. A občas to přece jenom zadrhne. Třeba na zkoušce z Filozofie jazyka.

Povídám a povídám, a když dopovídám, povídá pro změnu učitel: „Vy toho moc nevíte, co? Ale umíte mluvit. Tak já vám dám třeba déčko.“

Řeknu vám, že jsem se po těch 15 letech ve škole cítila poprvé odhalená.

To, co máš na krku, je fakt strašný

Moje mašle jste už asi viděli – minimálně na Facebooku. Jsou trochu extravagantní, malinko kýčovité, ale jsou moje a já je miluju. Jednou jsem s mašlí pod krkem nakráčela do práce a byla jsem na ni tuze pyšná. Dokud nepřišel kolega (technicky vzato šéf) a nepovídá:

„Báro, upřímně, tohle je fakt dost strašný.“

Píšeš dobře, ale blbosti

A ještě jednou o tom samém šéfo-kolegovi, jo?

Jednou mi řekl, že čte Barborové příběhy, a tak jsem se celá nadmula pýchou. Zvlášť, když řekl, že jsou „fakt dost dobrý.“

Jenže pak dodal: „Ale tak půlka z toho jsou hrozný kraviny.“

Jestli takhle nevypadá nejzapálenější fanoušek, tak už nevím jak.

Je to super, ale já bych to nechtěl

A poslední z fanouškovského soudku! Jeden kluk mi jednou napsal, že jsou Barborové příběhy super, že se v tom spousta lidí vidí a tak vůbec, ale „Nechtěl bych si vybudovat osobní brand na tom, že jsem jelito.“

Dobrý vědět, kámo. Fakt dík za info.

Volně přeloženo: „Co to máš sakra na sobě?“

Kdo mě zná, ví, že se neoblékám stylem „normální kalhoty, čistý tričko a jde se“. Miluju šaty, sukně… a mašle, jasný. Myslela jsem, že jsou na to kolegové zvyklí, ale nedávno mě kolegyně obdarovala hned po ránu kritickým pohledem a hláškou: „Ňáká vymóděná, ne?“

Ehm… jo, dobrý ráno, taky tě ráda vidím.

Jaký nejhorší kompliment (anebo nekompliment) jste kdy dostali vy? Šup s ním do komentáře a ahoj na Facebooku!

Tipy na další počteníčko

• 14 důvodů, proč ještě nejsem plnotučná – aneb Proč furt žeru a nemám metrák
• Nesahej, neobjímej a hlavně mi nelez do bubliny – čili Ne, nemám ráda pusinkování na tváře
• Míti kočku (až tři) – odpověď pro všechny, kdo se mě furt ptají, jaké je mít tři kočky