Heleďte, všimli jste si, že už je zas jiný rok?

Chci říct: jasně, máte kalendář a viděli jste ohňostroje. Ale máte pocit, že je nový rok? Já ani trochu. Čím jsem starší, tím míň prožívám Vánoce, silvestr, prostě všechno. A bude hůř, zdá se!

Ale když už se donutím přijmout fakt, že je další rok v tahu, říkám si, že byl prima. Dost jsem toho zažila – jasně, i něco špatného, ale hlavně fůru dobrého. Pojďme se na to mrknout!

Žum odžumil do Prahy

Největší změna mě čekala v dubnu: žum prošel náročným výběrovým řízením na práci, kterou chtěl vždycky dělat – a kterou musí dělat v Praze. Od té doby žiju v Brně jenom s čičinami a žum za námi jezdí na víkendy.

Začátek byl krušný, ne že ne. Ale pak jsem si zvykla. Hodně teď pracuju i odpo po práci, takže ani nemám čas fňukat.

Tři barborové cesty: Milán, Drážďany, Daruvar

Žumovo převelení do Prahy znamenalo i škrt přes rozpočet našich výletů. I tak jsem vyrazila fuč hned třikrát.

První byl Milán v únoru. Tam bylo krásně! Navštívila jsem slavnou La Scalu, ochutnala jsem spoustu vynikajícího jídla a Bergamo mě naprosto okouzlilo.

V dubnu jsem se starší ségrou navštívila Drážďany. Švestr chtěla vidět hlavně Primark, já ten zbytek. A nakonec jsme byly spokojené obě, i když jsem si já nestihla vyměnit peníze a švestr klekla karta.

Do třetice jsem vyrazila se spolužáky do Daruvaru, chorvatského městečka, kde žije největší česká menšina v Chorvatsku. Samotný Daruvar není až tak zajímavý, ale tamní lidé! Jejich nadšení pro zachování češtiny je pro Čecha něco neuvěřitelného.

Letní škola a diplomka mě obrovsky motivovaly

Minulý rok jsem začala pracovat na diplomce a jako vedoucího jsem si vybrala skvělého pana profesora Karlíka. A řeknu vám, potkat každý ve svém životě někoho takového, byly by školy plné nadějných a nadšených mladých vědců! Pan profesor mě obrovsky motivoval, díky němu jsem se do své diplomky nadchla jako málokdo a začala jsem přemýšlet o Erasmu.

Důležitá pro mě byla i Letní škola generativní gramatiky (EGG) na přelomu července a srpna. Do Olomouce se na dva týdny sjeli mladí jazykovědci z celého světa, aby tu přes den poslouchali přednášky a do rána nad pivem rozebírali všechno, co je zajímá. Já jsem si z Olomouce odvezla velikou dávku motivace pro studium. A i když jsme často chodili spát kolem třetí ranní, vrátila jsem se domů vnitřně odpočatá. (Fuj, to zní jako z nějaké motivační stránky.)

Trošku jsem to přeháněla s prací

Víte, proč jsem tak ocenila tu „vnitřní odpočatost“? Protože už na EGG jsem odjížděla vyčerpaná. Co je žum pryč, pracuju a pracuju. Nejdřív to bylo v pohodě, aspoň jsem se nenudila. Ale pak jsem zjistila, že mi docházejí síly.

Letos před Vánoci už to bylo trochu napjaté. Zjistila jsem, že mi dělá šílený problém ráno vstát a že mi moje práce přestává dávat smysl. Jako bych se propracovala ke krizi středního věku – ve třiadvaceti.

No, budu muset zvolnit. Jen ještě nevím, jak to udělám.

Koloběžím ve velkém

Předminulý rok jsem se seznámila s koloběžkou a najela něco málo – asi 400 kilometrů. A pak se loni stala spousta věcí, které skončily asi 1600 najetých kilometrů.

Na začátku bylo psaní seriálu o koloběžkách pro SportObchod.cz. Díky SportObchodu jsem si vyzkoušela různé koloběžky, viděla jsem, jak se vyrábí koloběžky Kostka, a na samý závěr jsem za své články dostala svého vysněného Trexxe.

S větší koloběžkou jsem se odvážila přidat k Brněnskému kolobkovému gangu, se kterým jsem se přes léto něco najezdila. Taky jsem poprvé spadla (na to jsem obzvlášť pyšná) a odjela jsem dva závody: na Koloběžka Cupu jsem skončila šestá a na Brněnském půlmaratonu třetí!

Bloguju ještě ve větším

Loni jsem konečně praštila do stolu a řekla si: nebudu si šudlat blog jentak pro sebe! Vytvořím facebookovou stránku a přestěhuju se!

Inu, trochu mi to trvalo, co? Ale jsem tu a vy se mnou. Díky! 🙂

A co dál?

Do nového roku jsem vstoupila i se čtyřmi předsevzetími:

• Budu jíst míň sladkého. Letos (a vlastně vždycky) jsem se jím přejídala a už to na mně začíná být vidět. Proto si teď nebudu sladké kupovat, aby mě to nelákalo.
• Aspoň jednou týdně budu sportovat. Ne že bych sportovat nechtěla, ale mívám toho tolik, že sport nestíhám.
• Alespoň dvakrát týdně se budu věnovat italštině. Na podzim odjíždím studovat do Neapole, takže by bylo fajn trochu rozumět. I když prý neapolština nemá s italštinou moc společného.
• Jak to jen bude možné, zredukuju své aktivity, které nejsou nutné nebo mi nedělají radost. Bylo by fajn se ještě před odjezdem do Neapole nezhroutit. 😀

Co vy, dali jste si nějaké předsevzetí? A jaký byl váš rok 2017?

Přeju vám to nejlepší do tohohle roku. Buďte hlavně šťastní. (A taky si teda můžete lajknout Barborové příběhy.)