Barborový rok 2017

Barborový rok 2017

Heleďte, všimli jste si, že už je zas jiný rok?

Chci říct: jasně, máte kalendář a viděli jste ohňostroje. Ale máte pocit, že je nový rok? Já ani trochu. Čím jsem starší, tím míň prožívám Vánoce, silvestr, prostě všechno. A bude hůř, zdá se!

Ale když už se donutím přijmout fakt, že je další rok v tahu, říkám si, že byl prima. Dost jsem toho zažila – jasně, i něco špatného, ale hlavně fůru dobrého. Pojďme se na to mrknout!

Žum odžumil do Prahy

Největší změna mě čekala v dubnu: žum prošel náročným výběrovým řízením na práci, kterou chtěl vždycky dělat – a kterou musí dělat v Praze. Od té doby žiju v Brně jenom s čičinami a žum za námi jezdí na víkendy.

Začátek byl krušný, ne že ne. Ale pak jsem si zvykla. Hodně teď pracuju i odpo po práci, takže ani nemám čas fňukat.

Tři barborové cesty: Milán, Drážďany, Daruvar

Žumovo převelení do Prahy znamenalo i škrt přes rozpočet našich výletů. I tak jsem vyrazila fuč hned třikrát.

První byl Milán v únoru. Tam bylo krásně! Navštívila jsem slavnou La Scalu, ochutnala jsem spoustu vynikajícího jídla a Bergamo mě naprosto okouzlilo.

Milán

V dubnu jsem se starší ségrou navštívila Drážďany. Švestr chtěla vidět hlavně Primark, já ten zbytek. A nakonec jsme byly spokojené obě, i když jsem si já nestihla vyměnit peníze a švestr klekla karta.

Drážďany
Tohle je moje starší sestra. Jo, nerada to říkám, ale mám vcelku hezké sestry.

Do třetice jsem vyrazila se spolužáky do Daruvaru, chorvatského městečka, kde žije největší česká menšina v Chorvatsku. Samotný Daruvar není až tak zajímavý, ale tamní lidé! Jejich nadšení pro zachování češtiny je pro Čecha něco neuvěřitelného.

Daruvar
Etnografická sbírka kousek od Daruvaru

Letní škola a diplomka mě obrovsky motivovaly

Minulý rok jsem začala pracovat na diplomce a jako vedoucího jsem si vybrala skvělého pana profesora Karlíka. A řeknu vám, potkat každý ve svém životě někoho takového, byly by školy plné nadějných a nadšených mladých vědců! Pan profesor mě obrovsky motivoval, díky němu jsem se do své diplomky nadchla jako málokdo a začala jsem přemýšlet o Erasmu.

Důležitá pro mě byla i Letní škola generativní gramatiky (EGG) na přelomu července a srpna. Do Olomouce se na dva týdny sjeli mladí jazykovědci z celého světa, aby tu přes den poslouchali přednášky a do rána nad pivem rozebírali všechno, co je zajímá. Já jsem si z Olomouce odvezla velikou dávku motivace pro studium. A i když jsme často chodili spát kolem třetí ranní, vrátila jsem se domů vnitřně odpočatá. (Fuj, to zní jako z nějaké motivační stránky.)

Trošku jsem to přeháněla s prací

Víte, proč jsem tak ocenila tu „vnitřní odpočatost“? Protože už na EGG jsem odjížděla vyčerpaná. Co je žum pryč, pracuju a pracuju. Nejdřív to bylo v pohodě, aspoň jsem se nenudila. Ale pak jsem zjistila, že mi docházejí síly.

Letos před Vánoci už to bylo trochu napjaté. Zjistila jsem, že mi dělá šílený problém ráno vstát a že mi moje práce přestává dávat smysl. Jako bych se propracovala ke krizi středního věku – ve třiadvaceti.

No, budu muset zvolnit. Jen ještě nevím, jak to udělám.

Koloběžím ve velkém

Předminulý rok jsem se seznámila s koloběžkou a najela něco málo – asi 400 kilometrů. A pak se loni stala spousta věcí, které skončily asi 1600 najetých kilometrů.

Na začátku bylo psaní seriálu o koloběžkách pro SportObchod.cz. Díky SportObchodu jsem si vyzkoušela různé koloběžky, viděla jsem, jak se vyrábí koloběžky Kostka, a na samý závěr jsem za své články dostala svého vysněného Trexxe.

Trexx
Není krásnej? 🙂

S větší koloběžkou jsem se odvážila přidat k Brněnskému kolobkovému gangu, se kterým jsem se přes léto něco najezdila. Taky jsem poprvé spadla (na to jsem obzvlášť pyšná) a odjela jsem dva závody: na Koloběžka Cupu jsem skončila šestá a na Brněnském půlmaratonu třetí!

BKG
Za krásnou fotku moc děkuju Petrovi z Kolobky.cz 🙂

Bloguju ještě ve větším

Loni jsem konečně praštila do stolu a řekla si: nebudu si šudlat blog jentak pro sebe! Vytvořím facebookovou stránku a přestěhuju se!

Inu, trochu mi to trvalo, co? Ale jsem tu a vy se mnou. Díky! 🙂

A co dál?

Do nového roku jsem vstoupila i se čtyřmi předsevzetími:

  • Budu jíst míň sladkého. Letos (a vlastně vždycky) jsem se jím přejídala a už to na mně začíná být vidět. Proto si teď nebudu sladké kupovat, aby mě to nelákalo.
  • Aspoň jednou týdně budu sportovat. Ne že bych sportovat nechtěla, ale mívám toho tolik, že sport nestíhám.
  • Alespoň dvakrát týdně se budu věnovat italštině. Na podzim odjíždím studovat do Neapole, takže by bylo fajn trochu rozumět. I když prý neapolština nemá s italštinou moc společného.
  • Jak to jen bude možné, zredukuju své aktivity, které nejsou nutné nebo mi nedělají radost. Bylo by fajn se ještě před odjezdem do Neapole nezhroutit. 😀

Co vy, dali jste si nějaké předsevzetí? A jaký byl váš rok 2017?

Přeju vám to nejlepší do tohohle roku. Buďte hlavně šťastní. (A taky si teda můžete lajknout Barborové příběhy.)

Přece si tenhle článek nenecháš pro sebe! Lajkuj, sdílej a posílej dál.
20

12 thoughts on “Barborový rok 2017

  1. Nu, stihla jsi toho spoustu – a kdybys tam neměla ten dovětek o krizi středního věku, měla bych tě snad za supermana nebo wonder woman. Držím palce, abys to zvládla osekat tak, abys mohla být spokojená a plná energie 🙂 Ať ti to jde a buďme šťastní!

  2. Teda, je vidět, že jsi opravdu energický člověk! Já se svou línou povahou nemám moc reálnou šanci se přepracovat 😀 Držím ti palce, ať se ti podaří zvolnit a splnit i svoje ostatní předsevzetí a sny!

  3. držím palce, ať se předsevzetí daří 🙂 koloběžky po Brně jsou super, bohužel do Brna denně dojíždím skoro 40km, takže i když bych ji po Brně také ráda využívala, bylo by to složitější 😀 tak ať ti přeju ať je rok 2018 ještě lepší než 2017 🙂

    1. No, dvakrát denně 40 km, to už je pořádná štreka na koloběžku. To by mě zabilo. 😀
      A děkuju a přeju totéž. 🙂

  4. Můj rok 2017 byl skvělý a úspěšný, jsem spokojená 🙂 letos doufám, že se mi povede úspěšně ukončit prvák na vysoké, najdu si přes léto brigádu a jíst méně sladkého bych teda taky mohla 😀 ta koloběžka je suprová, hned bych se projela 🙂 😀

    1. Přeju, ať máš prima rok a ať se ti daří – o dokončení prváku nepochybuju a to sladké… to by až tolik nevadilo. 😀
      A děkuju, jsem na Trexxe obrovsky pyšná. 🙂

  5. Takže to teď taky táhnete na dálku, jo? Jsem v úplně stejné situaci, Brno x Praha, a už se docela těším, až v létě dodělám školu a budu se moct za drahým po 2 letech vztahu přestěhovat. Ale dá se to zvládat; vždycky si říkám, že přímý autobus každou půlhodinu, vždyť kdo to má. 🙂

    Co budeš přesně v Neapoli studovat, jestli to není tajné? Pamatuji si stížnosti kamarádek češtinářek, co na Erasmus neměly kam jet, neb škola jim umožňovala vyjet za češtinou jen do Bratislavy. 😀

    1. Dva roky, to zní strašlivě! I když nás vlastně čeká to samé… Ale máš pravdu, dá se to, zvlášť když žumíček jezdí každý týden na víkend domů.

      Jejda, a kde tu češtinu studovaly? 😀 Já mám jako bohemistka možnost vyjet do Německa, Polska, Francie, Itálie, Británie a určitě ještě někam. A právě v Neapoli je taky bohemistika. 🙂

      1. Kamarádky studovaly v Ostravě, ale na pedagogické. Ráda čtu, že v Brně je to v tomto ohledu lepší. 🙂

        Tak ať Erasmus stojí za to!

        1. Děkuju. 🙂
          Nojo, mé milované Brnečko! 😀 Nevím, jak to tady má pajdák, ale jelikož na magistra stejně studují u nás na fildě, měli by mít stejné možnosti plus stáže – všude teď chtějí učitele češtiny, dokonce i v Číně. 🙂

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Líbí se ti u mě? Lajkni si mě a pošli #barborovépříběhy dál!