Jak jsem mlátila Italy v nelegální tělocvičně
Když mě chytne fňukavá, vzpomínám na Neapol, na město, kde je všechno možné. Třeba to, aby se ze mě stala boxerka.
Jak se to stalo? No to vám chci právě povědět. Račte se usadit, jdu na to.
Jak jsem v Neapoli klepala kosu
Dvě profesorky z Masarykovy univerzity vyrazily do slunné Neapole. Dostalo se jim milého přivítání, pěkného ubytování a prostěradla na přikrytí.
Když se druhý den ptaly po pořádné dece, divil se recepční: „Dámy jsou snad z nějaké tropické země, že je jim u nás zima?“
Dámy byly z tropického Česka a v noci div neumrzly. Tak jako já během zimy strávené v Neapoli.
Už mi, lásko, není dvacet let aneb Jaké je být velká
Je mi pětadvacet. A protože narozky už byly, jsem technicky vzato blíž k třicítce než k dvacítce. V pátek jsem se vzbudila s bolestí žeber a zad, a když jsem to v práci řekla kolegyním, dozvěděla jsem se, že už bude jenom hůř.
…a když to nepůjde, budeme improvizovat!
Tyvole, to bude propadák! Dyť já nic neumim.
Nemám nic umět, je to impro.
Nojo, ale já neumím ty… principy! Co když to nepůjde?
Když to nepůjde, budeme improvizovat.
Všem (beauty)blogerkám: Je to na vás!
Na jednu holku se síťovkou a tuhým šamponem ale připadá tucet lidí, co odchází z obchoďáku s igelitkou nacpanou zbytečnostmi. A tucet blogerek, které je v tom svými články a vlogy podporují.
Co s tím?
Kterak jsem si koupila kytaru, protože jsem neměla jahody
„Prosim tě, co to neseš?“ ptá se mě drahej polovička.
Stojím ve dveřích a v ruce třímám pouzdro na kytaru. Takže očividně nesu…
„Kytaru,“ odpovídám.
„No to vidim. Ale kdes k ní přišla?“
„Nó, omylem na blešáku. Nekoukej tak na mě, fakt! Koupila jsem jí, protože jsem neměla jahody.“
Swingujeme (like it’s 1930)
„Miláčku, nepůjdeme na swingovej ples?“
„Vždyť to neumíme tancovat…“
„Nó, určitě jsou na to ňáký kurzy!“
A taky že jo. Je na nich legrando grando, pojďte si o nich počíst.
Kafe a Margherita
Včera jsem měla tři espressa. Ani jedno jsem nedopila.
Na všechny jsem se tvářila, jako by mě někdo kousnul do nohy a rovnou mi řekl, že jsem na jeho vkus moc tučná. Co jsem se vrátila z Neapole, prostě mi žádné kafe nechutná.
Dvě cesty ten kufr přece vydrží, ne?
Nikdy nechoď po Neapoli sama v noci.
To mi říkali všichni. Měli radši říct: Nikdy nechoď po Neapoli sama v noci s třicetikilovým kufrem.
Dva dny v Římě. Stihla jsem všecko!
Roma – caput mundi. Město, do kterého vedou všechny cesty, mě v prosinci zvládlo dva dny hostit a nespadlo. Stojí za návštěvu v zimě? A co stihnete za dva dny?
Račte si počíst, provedu vás!