Minulý víkend jsme s žumem vyrazili na svatbu. Cestu popsal sám žum v komentáři na mé facebookové stránce takhle: „Jedeme ve sto let starém, plném a neklimatizovaném vlaku ČD, vedle se někdo bez sluchátek dívá na Hvězdnou bránu (nejdebilnejší seriál ever) a Barbora furt otravuje, že by chtěla být po smrti diamant.“ Pojďme se teďka nesoustředit na to, že žum nemá rád Hvězdnou bránu (no tak, taťka tenhle seriál miluje!) a dostaňme se k jádru pudla: jak jsme došli k…
Povedlo se! Konečně, ko-neč-ně jsem vytáhla žuma na výlet! Sliboval mi to už jakou dobu, ale vždycky se z toho nakonec vybrblal. Tentokrát ale nebylo úniku, naplánovala jsem Kroměříž, kterou jsem chtěla vždycky vidět. A víte co? Žum byl nakonec nadšený. I když se musel v Kromclu procpávat dírou v plotě (ale o tom později). Kroměříž jsem si za ten jeden den zamilovala. A to jsem neviděla její dominantu, Květnou zahradu. Zato jsme s žumem vylezli na věž, vlezli do…
Víte, co to znamená, být přes léto v Brně? To znamená být na tři měsíce v úplně jiném městě než přes zbytek roku. Z Brna odjedou studenti a místo nich zaberou ulice… Tlupy nevěst a družiček. Jsou vážně děsivé a všechny stejné. Růžové, pištivé a tak vůbec. Jedna holka má na hlavě podivnou parádu a ty ostatní v pětivteřinových intervalech vykřikují: „Ježišmarjá, Alenó, ty jsi nevěstáááá! Lidi, vona se vdáááváááá!“ Nechápejte mě špatně, nemám nic proti. Jsme holky a jako…
Lidičky, mně se zdá, že jsem si z Olomouce přivezla recept na úspěšné a spokojené studium. Chcete ho znát? Tady je: Jo, to je v podstatě celé. Ale přijde na to, co prof. Barbor myslí tím „kraviny“, žejo. Nenechte se zmejlit, nenarážím na obory, které se obecně považují za méněcenné. Kravina můžou být klidně práva. Nebo ekonomie. Nebo medicína. Nebo klidně čeština (pámbu chraň!). Kravina je studovat cokoliv, co vás nebaví. Nebo vůbec studovat, když vás to nebaví. Prostě dělat…
Lidičky, v Olomouci je to boží! Zrovna jsem se na skok (víkendový) vrátila z olomouckého EGGu, takže to přece musím vědět. EGG je letní škola generativní gramatiky (to jest jednoho konkrétního vědeckého přístupu k jazyku), na kterou se mi nejdřív vůbec nechtělo. Bála jsem se, že nebudu rozumět přednáškám v angličtině a mezi všemi těmi lingvisty se budu cítit nepatřičně. A víte co? Ve skutečnosti je to boží. Od deseti do pěti mám čtyři bájo přednášky, kde se konečně dozvídám…
Žum mi před časem koupil pepřák. Říkala jsem mu, že ho nepotřebuju, ale trval na tom, že jo. Pro mé bezpečí, prý. Tak já vám něco povím, žumové celého světa: pepřák je nebezpečný především té neškodné osobě, která ho nosí v kabelce. Když už ho v ní najde, může si s ním šeredně ublížit. Mně se to stalo dvakrát. Zkouška: Pepřáky pepřákují! Kolega mi poradil, ať si pepřák někdy vyzkouším, abych věděla, jak s ním zacházet. Tak jsme s žumem…
Už jsou to čtyři roky, co jsem si sbalila uzlíček (nebo spíš dvě tašky oblečení a krabici knížek) a odvezla si ho do Brna. Od té doby jsem nahamounila o dost víc oblečení a ještě víc knížek, jednoho žuma a tři kočky. A taky jsem nasbírala spoustu moravských mouder. Teď přišel čas poslat ta moudra dál. A proto vám, milé děti, povím, co jsem se naučila na Moravě, jo? Tož… Moudro první: Než jdeš chlastat, najez se Tohle ví na…
Šeredně jsem se mýlila! Šeredně jsem se mýlila, když jsem si myslela, že první várka žumohlášek bude i poslední. Žum je nepřestává chrlit a co hláška, to perla. Byla bych si nechala ty nejperlovatější hlášky zarámovat, ale to bych s nimi mohla rovnou tapetovat. Žum totiž komentuje všechno a všechny a dohání mě buď k šílenství, nebo k šílenému smíchu. (A proto ho mám, žejo.) Schválně, zkuste se nesmát. Kdo to vydrží, může si žuma na pět minut půjčit. Víc…
Zatmění /totální/. Jinak nedokážu vysvětlit, proč jsem se přihlásila na Koloběžka Cup. Na opravdickej závod. Takhle olympiáda z češtiny nebo z chemie, to mi nikdy nebylo cizí. Ale sport? A závody? Barboro, tobě přeskočilo, ne? Dřív, než jsem si stihla uvědomit, co dělám, jsem byla přihlášená na závod na koloběžkách, startovné bylo zaplacené a už nešlo vycouvat. Nebo šlo, ale měla bych sama sebe za srabíka. Nebo za kuře, jak říká kolega Jirka (a Jirka kecá). Víte, já jsem úplně mimo…
Uuuuuuf. Zkoušky jsou za mnou. Konečně! Hrozně jsem se těšila, až sem tohle napíšu, protože jsem si malovala, že s koncem zkouškového budu mít najednou fůru času. Nemám, no. Ale zkoušky jsou za mnou, takže asi fajn. Tohle zkouškové se ukázalo, že už toho mám plné kecky. Učení jsem schopná a ochotná věnovat čím dál tím míň času, i když mě škola baví. A taky se ukázalo, že jsem asi fakt šprt. Sakryš. To není zrovna veselé zjištění, ale jelikož…