Žiju #barborovépříběhy. A taky čtu, píšu a koloběžím. Vždyť mě znáte.
Žum mi před časem koupil pepřák. Říkala jsem mu, že ho nepotřebuju, ale trval na tom, že jo. Pro mé bezpečí, prý. Tak já vám něco povím, žumové celého světa: pepřák je nebezpečný především té neškodné osobě, která ho nosí v kabelce. Když už ho v ní najde, může si s ním šeredně ublížit. Mně se to stalo dvakrát. Zkouška: Pepřáky pepřákují! Kolega mi poradil, ať si pepřák někdy vyzkouším, abych věděla, jak s ním zacházet. Tak jsme s žumem…
Už jsou to čtyři roky, co jsem si sbalila uzlíček (nebo spíš dvě tašky oblečení a krabici knížek) a odvezla si ho do Brna. Od té doby jsem nahamounila o dost víc oblečení a ještě víc knížek, jednoho žuma a tři kočky. A taky jsem nasbírala spoustu moravských mouder. Teď přišel čas poslat ta moudra dál. A proto vám, milé děti, povím, co jsem se naučila na Moravě, jo? Tož… Moudro první: Než jdeš chlastat, najez se Tohle ví na…
Šeredně jsem se mýlila! Šeredně jsem se mýlila, když jsem si myslela, že první várka žumohlášek bude i poslední. Žum je nepřestává chrlit a co hláška, to perla. Byla bych si nechala ty nejperlovatější hlášky zarámovat, ale to bych s nimi mohla rovnou tapetovat. Žum totiž komentuje všechno a všechny a dohání mě buď k šílenství, nebo k šílenému smíchu. (A proto ho mám, žejo.) Schválně, zkuste se nesmát. Kdo to vydrží, může si žuma na pět minut půjčit. Víc…
Zatmění /totální/. Jinak nedokážu vysvětlit, proč jsem se přihlásila na Koloběžka Cup. Na opravdickej závod. Takhle olympiáda z češtiny nebo z chemie, to mi nikdy nebylo cizí. Ale sport? A závody? Barboro, tobě přeskočilo, ne? Dřív, než jsem si stihla uvědomit, co dělám, jsem byla přihlášená na závod na koloběžkách, startovné bylo zaplacené a už nešlo vycouvat. Nebo šlo, ale měla bych sama sebe za srabíka. Nebo za kuře, jak říká kolega Jirka (a Jirka kecá). Víte, já jsem úplně mimo…
Uuuuuuf. Zkoušky jsou za mnou. Konečně! Hrozně jsem se těšila, až sem tohle napíšu, protože jsem si malovala, že s koncem zkouškového budu mít najednou fůru času. Nemám, no. Ale zkoušky jsou za mnou, takže asi fajn. Tohle zkouškové se ukázalo, že už toho mám plné kecky. Učení jsem schopná a ochotná věnovat čím dál tím míň času, i když mě škola baví. A taky se ukázalo, že jsem asi fakt šprt. Sakryš. To není zrovna veselé zjištění, ale jelikož…
Básničky píše každý druhý. Možná každý první, ale jen ten druhý se přizná. A rovnou je publikuje. Nevím, jestli jsem moc stará, málo piju nebo prostě nemám to správné básnické cítění, ale velká část básní, co se potulují po internetu, mi přijde lehce nablblá. Tak mě napadlo, že to taky zkusím. Vážně nevážně. Od kolegyně Lenky jsem k Vánocům dostala boží věcičku: Story Cubes. Jsou to kostky s obrázky, kterými si stačí hodit a na stole se vám urodí příběh….
Já jsem úplně propásla hvězdnou kariéru! Mohla jsem se svým blogem udělat díru do světa, trhat rekordy v návštěvnosti a mít půlku bytu zastavěnou věcmi, které by mi vnutily nejznámější značky v zoufalé snaze vlichotit se mi tak, abych se o nich blahosklonně zmínila. A já místo toho píšu zapadlý blog na konci vesmíru, no není to pech? Řekla jsem si, že vám aspoň vylíčím ty zářné možnosti, které mě minuly. Třeba si pak řeknete: „Jó, z té holky mohlo…
Víte, co si myslím? Že si žum není úplně jistý, jak se jmenuju, ale po třech letech spolu je mu trapné se zeptat. Říká mi totiž haldou různých jmen, za která by ho jiné děvče poslalo spát bez večeře. Já ale většinou večeře nevařím, takže s tím nic nenadělám. Pro jeho nevinu mluví fakt, že občas mezi všechny ty šílené přezdívky zamotá i cosi, co vzdáleně připomíná moje jméno, třeba mi řekne: Brambore nebo Barbore Brámbr Kobzolo Bramboříčku S Bramoříčkem…
Lidičky, sbíráte něco? Řekla bych, že sběratelství je dost podivná nemoc, kterou my lidi trpíme. Hromadíme věci, které k ničemu nepotřebujeme. No vážně, nejsme divní? Každopádně jestli jo, tak jsem divná i já. Sbírám totiž pohledy. Mám jich fůru a pořád přibývají: kupuju si je všude, kam dorazím, posílají mi je známí, od kterých je vyškemrám, a pak mi taky chodí z celého světa přes Postcrossing. Pohledy z dovolených jsou pro mě ještě důležitější než fotky. Vybírám si totiž takové,…
Víte, co říká žum o mém zpěvu? „Baruško, zpíváš moc pěkně. Ale dlouho.“ Stejně by se dal shrnout i žumův vztah k jídlu jakéhokoliv tvaru, skupenství, vůně (atakdál): žum jí tuze pěkně, ale tuze mnoho. Kdybych měla vytvořit slovníkové heslo pro pro pojem žum, znělo by takhle: žum (mask.) = muž, jenž velmi mnoho jí rozšiřující definice: pokud nejí, zlobí Barboru Je to bájo, když žum baští Žumovo jedlictví má řadu kladů. Když vůbec nevím, jak přimět žuma, aby se…