Vyznání Brňačky z Kutné Hory

Vyznání Brňačky z Kutné Hory

Přátelé, kdybyste věděli, jak hrozně jsem před lety nechtěla do Brna!

Když jsem se rozhodovala, kam na vysokou, Praha pro mě byla jasná volba. (Ne, tady neparoduju Jihlavanku. I když…) Bylo to kousek a šli tam všichni spolužáci. A vůbec – Brno? Kde to sakra je? Na Moravě? A mají tam internet?

Nakonec jsem ale dala na rady (a nátlak) rodičů a vyrazila do Brna, kde mě čekala ségra, byt a pracovní pohovor. A s nimi období vzdoru: nesnáším to tu, nikoho tu neznám a celý tohle město mi může vlézt na záda.

Jenže když žum dostal nabídku práce v Praze, ke svému překvapení jsem zjistila, že už tam nechci. Ne proto, že nemám ráda Prahu. Protože miluju Brno. Čím si mě tak získalo? O tom bude dnešní článek.

Národní divadlo Brno: divadlo, které mě seznámilo s operou

Kdybych měla mít jeden jediný důvod milovat Brno, bylo by to divadlo. Asi nedokážu spočítat, kolik divadel tu máme, ale moje srdcovka je trojice Janáčkovo, Mahenovo & Reduta.

A když jsme u toho, kašnu před Janáčkovým taky miluju. 🙂 (zdroj: Brněnský deník)

Divadlo jsem měla vždycky ráda, ale hit sezóny Tylova divadla v Kutné Hoře je vystoupení laciné travesti skupiny a koncert Evy a Vaška. Až v Brně jsem se setkala s operou a zamilovala jsem se do ní. Skvělé je, že do Národního se student dostane vážně za pusu, za 50 korun. Od toho bych si asi měla odvyknout – chystám se na Erasmus do Neapole, kde lístky na operu startují na 100 eurech. Achjo.

Není to jenom opera, kvůli čemu se do NdB ráda vracím. Mrkněte na mou recenzi Rozmarného léta! 🙂

Scala: kino, na které jsem pyšná

Kino bez popkornu, ale s dobrými filmy a atmosférou. To je Scala. Když do ní jdu, jsem vždycky hrdá na to, že tohle kino provozuje moje univerzita. A při úvodním spotu se mi chce dojetím brečet.

Vsuvka: Občas mě dojímají hrozně divné věci.

Scala je ten typ kina, do kterého má smysl se vyfešákovat.

Plus je, že mi Scala natolik důvěřuje, že mě pustí do sálu s pitím bez víčka, hehe.

Lužánky, Denisovy sady & Špilberk

Přenádherná místa na čtení. Tohle jaro mi přijde Brno zvlášť krásné – všechno kvete, voní a zelená se. Ach, už se zase dojímám!

Dejte mi knížku a budu dokonale spokojená.

Ta naše „lázeňská atmosféra“

Od Pražačky, kterou jsem tu měla na návštěvě, jsem se dozvěděla, že má Brno „takovou lázeňskou atmosféru“. Do té doby jsem to nevnímala, ale asi na tom něco bude.

Miluju procházky večerním Brnem. Všude to žije, ale nikde není přeplněno. Člověk si jde lážo plážo, dá si zmrzku nebo víno a je mu fajn. Nikam se nespěchá, všichni se usmívají, ulicemi zní hudba a voní pohoda. Co dodat? Na Václavák si s knížkou posedět nepůjdete.

Moje alma mater

V neposlední řadě je tu moje milovaná univerzita. Nemůžu soudit jiné fakulty a obory, ale u nás na bohemistice jsem potkala inspirativní osobnosti, které mě motivují a posouvají.

Ukázala bych vám fotku, ale… meh. Filda se teď v tomhle ohledu nemá moc čím chlubit. Hlavní budovy prochází rekonstrukcí a my se stěhujeme po všech čertech.

Teď, na konci magistra, vidím, že u nás působí lingvisté světového formátu, od kterých mám tu čest se učit. Dostala bych takovou možnost jinde? Těžko říct, já jen vím, že tady ji mám, a jsem za to vděčná.

Zelňák přes den, Zelňák večer

Ještě jedno místo za ta všechna: Zelňák. Zajímalo by mě, čím to je, že je mi na něm tak dobře. Hrozně ráda se procházím mezi stánky se zeleninou a květinami, ať už potřebuju něco koupit, nebo ne. A večer, když už jsou stánkaři pryč, si užívám kouzelnou atmosféru nejkrásnějšího českého náměstí pohlazeného oranžovým sluncem.

(zdroj: Brněnská drbna)

Jejda, zas už se dojímám. Tak já už radši končím, jo? Nezapomeňte mi napsat, proč máte Brno – nebo i jiné město, to „svoje“ – rádi vy.

Kam dál? čili Moje tipy na počteníčko


Je libo Barboru do schránky?

Každý měsíc ti pošlu, co se tu událo nového. Neboj, nespamuju. 🙂

Přece si tenhle článek nenecháš pro sebe! Lajkuj, sdílej a posílej dál.
20

17 thoughts on “Vyznání Brňačky z Kutné Hory

  1. Já jsem taky Brňák, ale ze Slezska. Nevím, jestli se do něj ještě vrátím. Já mám v Brně ráda taky divadla, ale nejradši mám blízkost přírody, na kterou jsem v Beskydech byla zvyklá. A taky se mi líbí na přehradě :), a s tou fildou máš pravdu, čekám, až nebude kudy chodit do školy 😀

    1. Přehrada je super, taky ji miluju! A přírodu mám taky ráda, ale stačí mi v podobě Lužánek. Jsem městský tvor. 😀
      A do kterých divadel tu chodíš nejradši? Můžeš mi doporučit nějaké představení? 🙂

  2. Já jsem zprvu dramaticky prohlašovala, že se v tom Brnu snad utrápím a podobně. A teď se mi odtamtud nechce pryč ani na víkendy. 🙂
    Začalo to určitě divadlem, to jsem milovala vždycky, ale mít do něj konečně možnost pravidelně chodit byla pecka. A NdB taky vděčím za operu. A za PLAKÁT! Tím se budu chlubit až do smrti! 😀
    Potom je ta zvláštní atmosféra, kterou jsi popsala líp než já. 😀 Ale něco na Brně je vážně poklidné…cítím se tam prostě dobře. Není moc malé, není moc velké, je prostě přesné. 😀
    A je obklopené krásnou přírodou…v centru máš Lužánky, když si zajedeš o kousek dál máš Mariánské údolí, které je jak z pohádky, o ještě větší kousek dál máš Macochu a Mikulov…a prostě tak. 🙂

    1. Plakát, drahá Lotte, je jistě největší triumf tvého života! Ne že bych nevěřila, že se ti povedou i další cool věci, ale tohle by byl největší triumf života kohokoliv. 😀

  3. V Brně jsem byla dvakrát a v obou případech to stálo za to. Vida, už jsme zase u těch úžasných cestovatelských zážitků. Víš, co mi si z celého Brna vybavuju nejvíc? Přijela tramvajka (pardon), my jsme si zrovna s kamarádkou kupovaly jízdenky. ,,To stihneme!“ rozhodla jsem a utíkala. Skočila jsem do tramvaje a až tam zjistila, že za mnou Anežka nevyběhla. Dveře se zavřely… 😀 A pak jsem se celou cestu smála. Naštěstí jsme obě věděly, kde máme vystoupit, takže jsme se potom zase shledaly.

    V Praze už jsem si pár věcí oblíbila, ale nikdy k ní nebudu mít takový vztah jako k Fajnemu Mjestu a Beskydam.

    1. Tramvajka je hrozně roztomilé slovo! 😀 (A žádné „pardon“ není na místě. Já dodneška říkám tramvaj, takže…)

  4. Já se v Brně narodila, takže na „své“ město nedám dopustit hlavně kvůli rodině, která bydlí porůznu roztroušená poblíž. 🙂 Téměř ke každému místu se mi tu váže spousta vzpomínek. Ta „lázeňská“ atmosféra je ale přesná, život tu opravdu plyne poklidně.

      1. Jsem zapomněla připsat, že návštěva Scaly je pro mě taky pokaždé doják. Jsem na ni hrdá, jako bych to kino přinejmenším vystavěla. 😀

  5. Byla jsem v Brně jen jednou, je tam pěkně. Já pocházím z Mostu, ten kraj ropáků a chemiček jsem odjakživa nesnášela, takže jsem byla šťastná, když jsem se dostala pryč. Chvilku jsem bydlela v Praze a nakonec skončila v Pardubicích. Tam je hezky, ale nemám pocit, že by mi to město nějak přirostlo k srdci. Tak vlastně nevím, jestli takové město mám, které bych opravdu měla ráda. Teď zrovna jsem v Anglii, tak uvidím, jak se budu cítit, až se po dvou letech vrátím zpět do ČR.

  6. Jak je mi ta fáze vzdoru povědomá! Taky jsem Prahu na začátku nesnášela, její velikost a zalidněnost mě úplně ubíjely… ale pak jsem se tam uhnízdila, našla si přátele, zabydlela se na univerzitě – a bylo vymalováno 🙂

  7. Miluji Brno! Se vším souhlasím. A to večerní Brno! 😀 <3 Doufám, že za rok tam budu přijatá na magisterské studium psychologie. Super článek, s radostí jsem ho četla. 🙂

  8. Ta kašna je super! 🙂 V Brně jsem nikdy nebyla, ale mám ráda Prahu, má spoustu hezkých památek, přírodních míst i výhledů. 🙂 Bydlím na vesnici kousek od Prahy, ale v Praze jsem pomalu víc než doma. 😀 🙂

    LENN

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Líbí se ti u mě? Lajkni si mě a pošli #barborovépříběhy dál!