Přátelé, kdybyste věděli, jak hrozně jsem před lety nechtěla do Brna!

Když jsem se rozhodovala, kam na vysokou, Praha pro mě byla jasná volba. (Ne, tady neparoduju Jihlavanku. I když…) Bylo to kousek a šli tam všichni spolužáci. A vůbec – Brno? Kde to sakra je? Na Moravě? A mají tam internet?

Nakonec jsem ale dala na rady (a nátlak) rodičů a vyrazila do Brna, kde mě čekala ségra, byt a pracovní pohovor. A s nimi období vzdoru: nesnáším to tu, nikoho tu neznám a celý tohle město mi může vlézt na záda.

Jenže když žum dostal nabídku práce v Praze, ke svému překvapení jsem zjistila, že už tam nechci. Ne proto, že nemám ráda Prahu. Protože miluju Brno. Čím si mě tak získalo? O tom bude dnešní článek.

Národní divadlo Brno: divadlo, které mě seznámilo s operou

Kdybych měla mít jeden jediný důvod milovat Brno, bylo by to divadlo. Asi nedokážu spočítat, kolik divadel tu máme, ale moje srdcovka je trojice Janáčkovo, Mahenovo & Reduta.

Divadlo jsem měla vždycky ráda, ale hit sezóny Tylova divadla v Kutné Hoře je vystoupení laciné travesti skupiny a koncert Evy a Vaška. Až v Brně jsem se setkala s operou a zamilovala jsem se do ní. Skvělé je, že do Národního se student dostane vážně za pusu, za 50 korun. Od toho bych si asi měla odvyknout – chystám se na Erasmus do Neapole, kde lístky na operu startují na 100 eurech. Achjo.

Není to jenom opera, kvůli čemu se do NdB ráda vracím. Mrkněte na mou recenzi Rozmarného léta! 🙂

Scala: kino, na které jsem pyšná

Kino bez popkornu, ale s dobrými filmy a atmosférou. To je Scala. Když do ní jdu, jsem vždycky hrdá na to, že tohle kino provozuje moje univerzita. A při úvodním spotu se mi chce dojetím brečet.

Vsuvka: Občas mě dojímají hrozně divné věci.

Plus je, že mi Scala natolik důvěřuje, že mě pustí do sálu s pitím bez víčka, hehe.

Lužánky, Denisovy sady & Špilberk

Přenádherná místa na čtení. Tohle jaro mi přijde Brno zvlášť krásné – všechno kvete, voní a zelená se. Ach, už se zase dojímám!

Ta naše „lázeňská atmosféra“

Od Pražačky, kterou jsem tu měla na návštěvě, jsem se dozvěděla, že má Brno „takovou lázeňskou atmosféru“. Do té doby jsem to nevnímala, ale asi na tom něco bude.

Miluju procházky večerním Brnem. Všude to žije, ale nikde není přeplněno. Člověk si jde lážo plážo, dá si zmrzku nebo víno a je mu fajn. Nikam se nespěchá, všichni se usmívají, ulicemi zní hudba a voní pohoda. Co dodat? Na Václavák si s knížkou posedět nepůjdete.

Moje alma mater

V neposlední řadě je tu moje milovaná univerzita. Nemůžu soudit jiné fakulty a obory, ale u nás na bohemistice jsem potkala inspirativní osobnosti, které mě motivují a posouvají.

Teď, na konci magistra, vidím, že u nás působí lingvisté světového formátu, od kterých mám tu čest se učit. Dostala bych takovou možnost jinde? Těžko říct, já jen vím, že tady ji mám, a jsem za to vděčná.

Zelňák přes den, Zelňák večer

Ještě jedno místo za ta všechna: Zelňák. Zajímalo by mě, čím to je, že je mi na něm tak dobře. Hrozně ráda se procházím mezi stánky se zeleninou a květinami, ať už potřebuju něco koupit, nebo ne. A večer, když už jsou stánkaři pryč, si užívám kouzelnou atmosféru nejkrásnějšího českého náměstí pohlazeného oranžovým sluncem.

Jejda, zas už se dojímám. Tak já už radši končím, jo? Nezapomeňte mi napsat, proč máte Brno – nebo i jiné město, to „svoje“ – rádi vy.

Kam dál? čili Moje tipy na počteníčko

• Turistkou v Kutné Hoře – jaké to je, když se do svého skoro-rodného města vrátíte jako výletníci?
• Guilty pleasures vysoce sofistikované slečny Barbory – protože nemiluju jenom Brno (promiň, Brnečko)
• Žum je fuč – odstěhoval se mi do Prahy. Přečtěte si, jak tu bez něj barbořím.

---

Je libo Barboru do schránky?

Každý měsíc ti pošlu, co se tu událo nového. Neboj, nespamuju. 🙂

Zadej svůj e-mail Chci Barboru do schránky!