Žiju #barborovépříběhy. A taky čtu, píšu a koloběžím. Vždyť mě znáte.
Jelikož a protože by se žum a kočka Mína rádi stali celebritami, musím svůj blog trošku popostrčit. A tak jsem se zaregistrovala na Blogr.cz. Je to super stránka, kde je na jedné hromadě spousta dobrých blogů, které jsou ohodnocené hvězdičkami, takže když na některý kliknu, dopředu vím, do čeho jdu. To mi tady (na blog.cz) trochu chybí. Chtěla bych tě o něco poprosit (áno, přesně tebe). Jestli ke mně semtam zavítáš, líbí se ti tu a chceš žumovi popřát trošku…
Další rok fuč, což? Přemýšlím o tom, co mi rok 2016 dal a vzal a jaký vlastně byl. Napadá mě jedno hodně výstižné slovo: plný. Plný skvělých věcí, koček, cestování i stresu. Teď v prosinci jsem místy měla pocit, že jednoho dne prostě vypnu a už nezapnu, tak moc toho na mě bylo. Ale takové to vlastně mám ráda – když se pořád něco děje. A co se událo letos? Poprvé v životě jsem byla na hokeji. A bylo to…
Zkoušeli jste si někdy představit svůj protějšek v paralelním světě? Já jsem musela. Ne, vážně: dostala jsem to befelem od kolegyně Lenky, která je, jak dneska sama řekla, moje já v paralelní zemi jménem Slovensko. Lenka mi k Vánocům dala pytlík plný inspirace. Byly v něm dřevěné destičky s nápady, co dělat, když chytím psací blok. Třeba „Napiš článek jako lacinou detektivku.“ nebo „Nakrm rybu a jdi psát.“ Dneska jsem si vytáhla destičku, na které stálo: „Vytvoř personu: Barbora v…
Já jsem vám to posledně o našich plánech na třetí kočku nedopověděla! Budiž mi omluvou, že jsem nevěděla, že jsem to nedopověděla. Končili jsme tedy tím, že jsme se po zralé úvaze a napomenutí od starší čičiny rozhodli třetí kočku nepořizovat. Kdo si to nepamatujete, račte si osvěžit paměť, bude vám to k užitku. (Ale povinné to není.) Tak tedy. Dospěli jsme k rozhodnutí, že byt 1+1 a kočky v počtu 2+1 nepůjdou moc dohromady. A tak jsme si to…
Představte si, že žum má skříň plnou mého oblečení. Ne vážně, představte si to. Představte si, jak mi je, když musím své oblečení tahat z jeho skříně. A co teprve když vidím, že on to moje oblečení nosí. Děsivá představa, co? Pro mě realita. Týká se to především následujících kousků oblečení: několik mikin pár triček hromada ponožek (zvlášť těch tlustých) jedny žabky občas kalhoty (ty jsou mi beztak velké, tak ať) trenky (super věc na spaní) Šaty a sukně mi…
Skvělá zpráva: tenhle článek není o gerontofilii! Jestli vás to mrzí, přečtěte si něco o mém žumovi. Je sice jenom o šest let starší, ale staršího jsem nesehnala a s tímhle je legrando grando. Pro všechny ostatní tu mám jinačí úchylku: staré knížky. Jak já miluju staré knížky! A tohle léto jsem si jich pořídila tolik, že se mi už nevejdou do knihovničky. Ani do nočního stolku. Vlastně se prakticky nevejdou do našeho 1+1+kočky. A já z toho mám obrovskou…
Přátelé, byla tu Lotte. Lotte znáte, žejo? Maličká, zrzavá, hned se spálí. Tož to je Lotte a ta mě znovu navštívila v mé brněnské rezidenci (ne že bych měla i jinou rezidenci). A bylo to převeleskvělé: kreslily jsme po chodnících, foukaly bubliny a ko-neč-ně jsme byly v divadle. Konečně. A víte vy co? Ale jo, víte. Víte, že vám o tom chci povykládat. Hrozně o tom chci někomu povykládat, protože to bylo super, a vy jste nejblíž na ráně. Takže…
Věřte, že žum je tak výživné téma, že si zaslouží vlastní seriál. Takový občasník. Však uvidíte. Jestli jste se s mým drahocenným žumem ještě neseznámili, hned tak učiňte. O dost přicházíte. A vy ostatní si pěkně přečtěte, jak mi žum (ne)chtěl půjčit kolo. Žum je přeborník v nabízení věcí lidem. Má to v krvi, jelikož je Moravák. A Moraváci jsou spolu s babičkami jediní lidé, od kterých nemá smysl nic odmítat. A tak mi žum pořád něco nabízí. Svoje jídlo,…
S velkou slávou jsem zpátky z tábora! Už týden. Až teď jsem se ale dala dost do pucu na to, abych o tom mohla napsat článek. Po návratu se mě pár lidí ptalo, jestli jsem si odpočinula. Jedna kolegyně navrch přihodila otázku, jestli jsem si vydělala. Kdo někdy byl jako vedoucí na dětském táboře, ví, že se na obě otázky dá odpovědět jenom pološíleným smíchem. Co se toho odpočinku týče, ještě pět dní po návratu jsem byla schopná a maximálně…
Už se to blíží: v sobotu odjíždím na tábor. Ještě před měsícem to vypadalo jako hrozně prima nápad. Jako děcko jsem sice na tábory nejezdila, ale na střední jsem byla na táboře dvakrát jako vedoucí a moc jsem si to užila. Děti umí být prima zvířátka, stačí k nim být milá, starat se o ně, udělat pro ně něco, co nemusíte. No a jelikož mi vedoucíování chybělo, přihlásila jsem se letos na jiný tábor jako vedoucí. Nechám stranou, že je…