Jak jsem mlátila Italy v nelegální tělocvičně
Když mě chytne fňukavá, vzpomínám na Neapol, na město, kde je všechno možné. Třeba to, aby se ze mě stala boxerka.
Jak se to stalo? No to vám chci právě povědět. Račte se usadit, jdu na to.
Jak jsem v Neapoli klepala kosu
Dvě profesorky z Masarykovy univerzity vyrazily do slunné Neapole. Dostalo se jim milého přivítání, pěkného ubytování a prostěradla na přikrytí.
Když se druhý den ptaly po pořádné dece, divil se recepční: „Dámy jsou snad z nějaké tropické země, že je jim u nás zima?“
Dámy byly z tropického Česka a v noci div neumrzly. Tak jako já během zimy strávené v Neapoli.
Kafe a Margherita
Včera jsem měla tři espressa. Ani jedno jsem nedopila.
Na všechny jsem se tvářila, jako by mě někdo kousnul do nohy a rovnou mi řekl, že jsem na jeho vkus moc tučná. Co jsem se vrátila z Neapole, prostě mi žádné kafe nechutná.
Dvě cesty ten kufr přece vydrží, ne?
Nikdy nechoď po Neapoli sama v noci.
To mi říkali všichni. Měli radši říct: Nikdy nechoď po Neapoli sama v noci s třicetikilovým kufrem.
Dva dny v Římě. Stihla jsem všecko!
Roma – caput mundi. Město, do kterého vedou všechny cesty, mě v prosinci zvládlo dva dny hostit a nespadlo. Stojí za návštěvu v zimě? A co stihnete za dva dny?
Račte si počíst, provedu vás!
Výlet s erasmáky… Co by se mohlo pokazit, hm?
„Už nikdy nepojedu na žádnou akci s erasmákama. Nikdy! Kdyby mě to napadlo, radši mi zpřerážej nohy!“
To jsme se se spolubydlící vrátily z našeho prvního erasmáckého výletu. Jenže o měsíc později jsem s erasmáky vyrazila na další dobrodrůžo.
O italské „galantnosti“
Tady v Neapoli si stačí si obléct sukni a cestou do školy sklidíte pět „bella“, šest obdivných pohledů, čtyři „ciao“ a tři všeříkající úsměvy. V situaci, kdy Češi víc nebo míň nápadně okukují, čučí Italové zcela neskrývaně a navrch se baví tím, že na to jako cizinka nejsem zvyklá.
Neapolské podivnůstky
Každý vám řekne, že mají v Neapoli krásný dóm. Možná vám to časem řeknu i já… ale dnes není ten den! Dneska vám povím, jak strašlivě je Neapol divná.
Protože fakt je, mrkejte.
Božská je Neapol! A chaotická. A zabordelařená. A…
Představte si nejužší uličku libovolného starého města v Česku. Zužte ji na půlku. Ještě o kousek! Přidejte auto…
Cože, že se tam nevejde? Ale prosím vás. V Neapoli projede a ještě kolem něj prokličkuje moped. Řízený desetiletým klukem. Celé to bude dohromady strašlivě troubit a lidi budou uskakovat bez větších emocí.
Článek psaný kdesi mezi Bolognou a Florencií
Drazí, docela to flákám, co? Články tu přibývají jak noty na buben a ne a ne se to zlepšit. Dlužím vám vysvětlení – a na jeho konci vám půjde hlava kolem. Tak jako jde mně. V poslední době je toho totiž fůra. Ufňukané klubíčko znovu státnicuje Předně tu byly státnice. Když jsem státnicovala posledně, nechala jsem si na učení přesně 9 dní a poslední 2 dny jsem strávila v koutku pokoje jako uslzené klubíčko, které mezi vzlyky vykřikovalo něco jako „Já tam nepudu, já…