Barborové příběhy

Tramtadadá! *Představte si fanfáry, jo?* Je to tady. Ten velký okamžik, kdy na vás dýchne věda a políbí vás vědění. Pro ty, kdo o věcech přemýšlí trochu realističtěji a nenadchne je (tak jako mě) posouvání jedné hlásky/písmena po větě: povím vám, co jsem se od vás dozvěděla v dotazníku. Jo, hláska a písmeno jsou vážně dvě různé věci. Proč se vůbec potřebuješ ptát na takové pitominy? Setkala jsem se s reakcemi typu: „Vždyť jsou některé ty věty úplně strašné, na…

Read More Read More

Jestli mě sledujete na Facebooku, víte, že jsem vás nedávno poprosila o pomoc. Potřebovala jsem respondenty pro svou diplomku, aspoň 50. Výsledek mi vyrazil dech (naštěstí ne doslova): na dotazník díky vám odpovědělo 549 lidí, 27 lidí ho sdílelo a 10 822 vidělo. Tohle se ještě nepovedlo žádnému mému příspěvku (a koneckonců u žádného to nebylo tak důležité), proto vám ještě jednou moc a moc děkuju! Tohle byl můj druhý vysokoškolský dotazník. V prvním (k bakalářce) mě zajímaly přezdívky účastníků…

Read More Read More

Pamatujete pořad Zpívánky? Takový ten srandovní pořad, kde se nás holka v kroji nebo nějaké takové stvoření snažilo naučit nějakou lidovku? Dávají Zpívánky ještě? A jestli jo, kouká na ně někdo? Já jsem si na ně vzpomněla, když jsem přemýšlela nad dnešním článkem. Bude totiž o tom, jak si občas žumíček vesele zpívá. A protože to je žum a ne jentak nějaký kluk (nebo v jeho věku spíš pán, hehe), písničky často inovuje. Jak víte z Žumohlášek nambr cvaj, žumíček…

Read More Read More

„Jsme v půlce závodu, závodníci mají za sebou 5 kilometrů, to je 13 kol. Mezi ženami je průběžně na prvním místě Barbora Nováková, na druhém…“ Tyhle krásné věci hlásili v půlce závodu, který jsem v neděli odjela. Jo, vážně mě hlásili na prvním místě! Musela jsem se vám s tím pochlubit, protože to se mi už nestane. Jste na mě pyšní? A teď fakta: Nebyla jsem první. Ani průběžně. Možná jsem v tomhle bodě ani nebyla v půlce. Upřímně, neměla…

Read More Read More

Vážení, tady končí veškerá sranda. Žumova maminka, kteroužto přezdíváme paní Eva, mi řekla, že jí mám tykat. Ono se to stalo už nějakou dobu zpátky, ale protože jsme chvilku potom s žumem odjížděli, pustila jsem to z hlavy. Jenže teď máme jet zase na návštěvu a mě jímá hrůza. Co mám sakra dělat? Tož jí tykej, ne? No jasně, to se vám řekne. Už vám někdy nabídl tykání šéf? Nebo učitel? Nebo rodič vaší drahé polovice? Jestli ne, jen počkejte,…

Read More Read More

Čím jsem starší, tím rychleji mi utíká čas. Třeba tyhle prázdniny: všimli jste si vůbec, že byly? Já vlastně ani ne. Třikrát jsem mrkla a byly pryč. A to jsem chtěla stihnout asi bžilion věcí, koukejte: Posunout se v italštině Napsat knížku Přestěhovat blog na vlastní doménu (kterou jsem koupila už někdy na začátku léta) Udělat doma generální úklid Konečně umýt okna (nebo aspoň to jedno, které jsem posledně, to jest loni, nestihla) Poznat spoustu nových míst Přečíst aspoň tu…

Read More Read More

Být češtinář je občas peklo. V jednom kuse se mě někdo ptá na věci jako: „Hele, je tohle správně česky?“ nebo „My u nás říkáme ruksak místo batoh. Může se to?“ nebo ještě hůř „Prosim tě, von říká „kvůli tebe“ místo „kvůli tobě“. No že to není česky?„ Než se začnete ptát taky, mám pro všechny univerzální odpověď: Jestli to používáte, je to správně česky. Jo, může se to. A jo, je to česky. Ono totiž neexistuje nic jako „správně…

Read More Read More