Rent: (ne)muzikál o obyčejnských lidech
Brněnský Rent musíte vidět, ať jste muzikálofilové, nebo ne. Proč? Protože tenhle muzikál s Pulitzerovou cenou je všechno jenom ne typický muzikál.
Pan Trexx exkluzivně: Jednou jsme se s Bárou parádně vysekali!
Redakci Barborových příběhů poskytla rozhovor hvězda českých cyklostezek, sen brněnských koloběžkářů a noční můra pokořených cyklistů. Kdože? Bářina koloběžka! Přečtěte si exkluzivní interview jen a pouze u nás. (Čili u mě, ale ten plurál mi zní víc bombasticky.)
Výlet s erasmáky… Co by se mohlo pokazit, hm?
„Už nikdy nepojedu na žádnou akci s erasmákama. Nikdy! Kdyby mě to napadlo, radši mi zpřerážej nohy!“
To jsme se se spolubydlící vrátily z našeho prvního erasmáckého výletu. Jenže o měsíc později jsem s erasmáky vyrazila na další dobrodrůžo.
O italské „galantnosti“
Tady v Neapoli si stačí si obléct sukni a cestou do školy sklidíte pět „bella“, šest obdivných pohledů, čtyři „ciao“ a tři všeříkající úsměvy. V situaci, kdy Češi víc nebo míň nápadně okukují, čučí Italové zcela neskrývaně a navrch se baví tím, že na to jako cizinka nejsem zvyklá.
Neapolské podivnůstky
Každý vám řekne, že mají v Neapoli krásný dóm. Možná vám to časem řeknu i já… ale dnes není ten den! Dneska vám povím, jak strašlivě je Neapol divná.
Protože fakt je, mrkejte.
Božská je Neapol! A chaotická. A zabordelařená. A…
Představte si nejužší uličku libovolného starého města v Česku. Zužte ji na půlku. Ještě o kousek! Přidejte auto…
Cože, že se tam nevejde? Ale prosím vás. V Neapoli projede a ještě kolem něj prokličkuje moped. Řízený desetiletým klukem. Celé to bude dohromady strašlivě troubit a lidi budou uskakovat bez větších emocí.
Článek psaný kdesi mezi Bolognou a Florencií
Drazí, docela to flákám, co? Články tu přibývají jak noty na buben a ne a ne se to zlepšit. Dlužím vám vysvětlení – a na jeho konci vám půjde hlava kolem. Tak jako jde mně. V poslední době je toho totiž fůra. Ufňukané klubíčko znovu státnicuje Předně tu byly státnice. Když jsem státnicovala posledně, nechala jsem si na učení přesně 9 dní a poslední 2 dny jsem strávila v koutku pokoje jako uslzené klubíčko, které mezi vzlyky vykřikovalo něco jako „Já tam nepudu, já…
Veď mě ve tmě: Co víte o životě nevidomých?
Napadlo vás někdy, jak sportují nevidomí? Jak vlastně vypadá jejich běžný den? A co si o vás myslí, když jim řeknete „Uvidíme se zítra“? Já už to vím. A ráda vám to povím. Měla jsem to štěstí přimotat se k projektu Veď mě ve tmě, za kterým stojí brněnský spolek Vodicí pes a Škola pro výcvik vodicích psů. Byla by ooobr škoda, kdybych vám o něm nepověděla – a že jste to vy, na závěr přidám pozvánku na akci spojenou s tímhle…
Banja Luka: město, kam se nikdy nepodíváte
670 kilometrů od Brna leží Banja Luka, město, kam se pravděpodobně nikdy nepodíváte. Ne, nechci podceňovat vaše cestovatelské já, ale… Na to, že je Banja Luka druhé největší město Bosny a Hercegoviny, tam není až tolik vidění. Rozhodně ale stojí za návštěvu, která vám zabere sotva 10 minut a bude stát přesně nula káčé. Tak pojďte, provedu vás! Abych Banje Luce nekřivdila… Když říkám, že v Banje Luce nic moc není, trochu jí křivdím. Ona za to totiž nemůže. Bylo by…
Víš, že naše jména čarují?
Už vás někdy napadlo, jak obrovskou sílu mají jména? Jsou jako zaklínadla. Něco mezi kouzlem imperio a… něčím dalším. Těžko říct čím, v kouzlech se moc nevyznám. Jen si to vemte: Svoje jméno zachytíme i v hučícím davu. Oslovení plným jménem pro nás dost často znamená „máš průšvih“. I když nám rodiče už dávno neříkají Barboro/Heleno/Pavle. Jména máme silně spojená s emocí. Vsadím se, že máte jasnou představu o tom, jaký je typický Dušan nebo typická Marcela (promiň, Lotte). Skoro všichni víme, co…